Proudové drony terorizují Kyjev. Může Rusko vyhrát ze vzduchu?

Martin Ondráček: 30. září dopadl na dům v kyjevském Svatošynském obvodu ruský dron Geran pět. Zemřely dvě ženy. Letecký poplach v Kyjevě ten den trval dvacet hodin a čtyřicet čtyři minut. Dnešní válečný Kyjev není takový Kyjev, jako byl na začátku léta. Podle agentury AFP město čelí útokům tak silným, jaké nezažilo od března roku 2022. A na severní most přes Dněpr včera poprvé natáhli sítě proti dronům. Ano, takové sítě, jaké znají vojáci z fronty. Anastázie Myškina, která vede Svaz ukrajinských výrobců zbraní, to popsala teď takhle: "V Kyjevě, když slyšíte poplach, výbuch pak přijde hned." Nad Kyjevem totiž už nelétají jen pomalé drony s vrtulí, které zní nebo zněly jako sekačka na trávu. Létají proudové, tedy vybavené jiným motorem, motorem na proudový pohon.

Martin Ondráček: Jsou o dost rychlejší, létají výš a podstatně hůř se sestřelují. Přitom na zemi se Rusku nedaří. V září podle Institutu pro studium války víc území ztratilo, než získalo. No, tak se na to pojďme mrknout. Dnes se podíváme, proč Rusko přesunulo válku do vzduchu, co umí jeho nové drony, kolik stojí obrana proti nim a jak Ukrajina odpovídá na zemi. A budeme třeba mluvit o robotech, kterým se vzdávají ruští vojáci. Jsem Martin Ondráček a vítám vás u poslechu a sledování podcastu Komu zvoní hrana.

Tomáš Kopečný: Já jsem Tomáš Kopečný a také vás vítám.

Martin Ondráček: Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kusem pevniny, části kontinentu. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobě. Jen čistě formálně, Tomáš je bývalý diplomat, dřívější náměstek ministra obrany a bývalý vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny a nyní nadějný začínající spisovatel. Tomáši, na začátek jednoduše, jaký je teď v Kyjevě život? Je to o dost jiné, než to bylo třeba loni na podzim nebo letos na jaře?

Tomáš Kopečný: Je to o dost jiné. Ale na druhou stranu ne z hlediska paniky. A tím bych asi chtěl začít. My jsme si tady v posledních dílech několikrát říkali, jak se lze připravovat na různé krize. Jak se nebát, co si dát do sklepa, co jsou principy přípravy civilní ochrany, přípravy nějakýho přežití na prvních 72 hodin. To, co vidím v Kyjevě, to, co mi říkají moji kamarádi, kteří tam žijou, tak vlastně z toho vyplývá, že míra adaptability, tedy přizpůsobení se na ty válečné podmínky, dosáhla na celé Ukrajině, včetně Kyjeva, už takové úrovně, že ten život tam vypadá jinak z hlediska zásahů, z hlediska počtu mrtvých určitě, ale z hlediska toho dopadu, toho, jak to lidi vnímají, jestli z toho mají víc stresu, strachu, tak já bych odpověděl, že ne, že prostě se přepnuli do módu, který říká: "OK, Kyjev je teď frontové město." To znamená, potřebuju tady sítě, jak jste říkal, ty

Tomáš Kopečný: mosty, ale taky na rozvody po celém městě. Potřebuju rychleji budovat betonové bunkry, kde to jde nejenom pro civilní obyvatelstvo, což se už řeší prostě pátý rok, ale právě na ty uzly, třeba rozvoden elektrické energie nebo tepláren. Pro ty obyčejné lidi nebo prostě pro běžné obyvatele tam ještě zává jedna otázka, respektive poznámka. A ta otázka je směrem ke jejich příbuzných: "Počítáte s tím, že bychom k vám v zimě zase přijeli?" Jo, loni v lednu šest set až osm set tisíc odhadem lidí z Kyjeva, šest set až osm set tisíc, opustilo hlavní město kvůli tomu, že ty systematické ruské útoky byly natolik úspěšné, že prostě tam netekla voda a byla tam taková zima, že by tam ty lidi zemřeli. Teď už se na to připravují de facto na začátku října. To je ta nálada v Kyjevě. To znamená, připravují se na to, co přinese opět nejhorší ze zim, kterou doposud Ukrajina zažila. Horší než ta minulá, ale to obyvatelstvo je na to připravenější.

Martin Ondráček: Jasně, rozumím. Jenom z hovorů s lidmi, které já znám v Kyjevě, tak to potvrzuju, jo. Že vlastně ty lidi tím, že se to zintenzivnilo, tak nejsou nějak víc vyděšený, jako neodcházej, neodjížděj. Prostě se přepli opravdu do módu, že ta válka nabrala jinou úroveň. Pojďme si logicky teď odpovědět na otázku, proč právě teď, jo? Americký institut pro studium války tvrdí, že Putin přidal ke staré strategii novou. Ta stará, tu znáte, ta zní: "Pomalu budeme tlačit na celé frontě, až se ukrajinská obrana sesype." A ta nová, ta je tahle: "Zasypeme Ukrajinu proudovými drony a balistickými raketami a donutíme ji ke kapitulaci do jara roku 2027." Dokonce i jeden prominentní kremelský vojenský bloger 27. září přiznal, že fronta je statická a napsal, že rozšiřovat arzenál dronů je pro Rusko levnější než vyhlásit další mobilizaci. Putin 25. září řekl, že Ukrajina musí pocítit ruské odvetné údery. Tomáši Dá se válka vyhrát jenom ze vzduchu, nebo je to jen pokus jako nahradit to, co nejde na zemi?

Tomáš Kopečný: Určitě se nedá vyhrát jenom ze vzduchu. A vidíme to na všech válečných operacích, které zahrnovaly útoky ze vzduchu od počátku letectva, jo? Takhle bych to řekl. Můžeme zavzpomínat na bitvu o Británii. Můžeme zavzpomínat na, na Irák roku devadesát jedna, kdy ta letecká ofenzíva byla naprosto drtivá, ale byly to ty boty na zemi, které donutily Irák k nějakému ústupu, nedostatečnému a až boty v roce 2003 dovedly vlastně tu situaci nebo kada-- prostě teda Saddáma Husajna k pádu. Stejně jako boty na zemi vzbouřených milicí ukončily Kaddáfího režim, jo, navzdory bombardování. Ale jako pojďme, pojďme asi blíž nebo kamkoliv do Evropy. No tak jako žádná letecká kampaň nikdy nedonutila zemi k naprosté kapitulaci sama o sobě. A když to říkám, tak řeknu rovnou dvě výjimky, když nad tím takhle teď přemýšlím. Zdůrazňuju, že je to o tom, že ne sama o sobě, jo? Hirošima, Nagasaki.

Tomáš Kopečný: Dvě bomby, které vymazaly statisíce lidí a dvě hlavní nebo dvě z hlavních průmyslových měst válečného Japonska. Tak potom nastala kapitulace, ale bylo by to-- bylo to potom, co vlastně americké jednotky opravdu už byly vysazeny na mnoha japonských ostrovech a blížily se tomu hlavnímu souostroví. Za druhé, můžeme si vzpomenout na v Česku tolik populární, propírané, takzvané humanitární bombardování,

odkašle si: což je vlastně takový cynický úšklebek nad pojmem humanitární intervence, která znamená, že když prostě někdo vraždí vlastní obyvatelstvo, páchá genocidu, tak je okej ho bombardovat nebo zasáhnout, jo? O tom byly devadesátý léta v mezinárodních vztazích.

Tomáš Kopečný: No a v momentě, kdy se prostě Slobodan Milošević po dvou velmi neúspěšných pokusech udržet srbskou nadvládu nad dalšími slovanskými národy silou v Jugoslávii rozhodl páchat nějakou jako menší genocidu v Kosovu, no tak tam bylo bombardování Bělehradu, po kterém také skončilo. Tam nebyly boots on the ground, ale byla to jako značně jiná situace, než kterou můžeme pozorovat ve válčící zemi, která prostě drží nějakou frontu. jo, takže v drtivé většině nebo téměř jako nikdy tu válku jako takovou, když byla válka, tak to neukončí samotné bombardování. A abych teda skočil, já vím, že na tohle expozé asi nejste jakoby úplně zvědaví, ale poslední věc z letošního roku, abych dal nějakou aktualitu, jo? Tak Spojené státy, nejmocnější země světa, si to teď jako v letošním roce velmi dobře vyzkoušely na Persii, v Íránu. Jo? Nevím, jestli tomu opravdu věřily, ale v momentě, kdy se snažily podnítit nějaké lidové protesty

Tomáš Kopečný: v koordinaci s tím, že tedy zahájily mohutné raketové bombové útoky na Írán a na vedení Íránu, že jo, zabily vrchního vůdce Chameneího a zohavily nebo zmrzačily jeho následníka syna. No tak se vlastně nic nestalo se stabilitou toho režimu. Nebyly tam žádný boots on the ground, žádný boty na zemi. Co to znamená? Jako není to jenom teror. Je to snaha o dlouhodobý podkopávání schopnosti Ukrajiny se bránit. Když to nejde na tý frontě, tak jde o to maximálně omezit tu kapacitu nebo schopnost generovat zdroje nejenom lidské, ale i ty ekonomické, materiální pro tu bránící se zemi, aby pokračovala v bránění se. Takže to není jenom o tom zastrašování, protože, a tady si dovolím teda jako poznámku k tomu ruskému vlogerovi, za mě-- nebo i k tomu ISW, který něco takovýho psal, jo? Za mě je nesmysl a myslím, že tomu nikdo seriózně v Moskvě nevěří, že by tahle další fáze tý letecký kampaně podlomila vůli Ukrajinců se bránit a donutila je podepsat nějakou kapitulaci nebo příměří nevýhodný.

Tomáš Kopečný: Absolutně, absolutně vyloučený, jo? To je-- ani si nemyslím, že tomu někdo věří. Jako příliš nadějeplný pro, pro ruský uvažování. Myslím si, že to je opravdu investice do budoucna, jako z hlediska ruského pojetí tý války, že prostě oni ví, že to bude trvat dlouhý roky. No čím prostě ta Ukrajina bude chudší, tím hůř se bude bránit, ale rozhodně to nevyřeší během půl roku.

Martin Ondráček: No, ty útoky jsou opravdu masivní. My točíme ve středu ráno, vlastně. Dneska je den, kdy má narozeniny Vladimir Putin. Já nahlédnu do českých médií. První titulek, kterej vidím, se jmenuje Dárek Putinovým narozeninám. Rusové podnikli masivní útok na Ukrajinu. U těch titulků já zůstanu, protože když je člověk jako konzumuje a dívá se za uplynulý tejden na český média, tak musí mít pocit, že Moskva přestala trochu chodit kolem horký kaše. A teď narážím na bombastický titulky z třetího října, kdy ruské ministerstvo zahraničí znovu vyzvalo diplomaty a cizince, aby z Kyjeva odjeli a varovalo před dalšími masivními útoky. Kdo neposlechne, nese podle Moskvy odpovědnost sám. A o den později ruské ministerstvo obrany oznámilo, že údery na Kyjev zesílí. Prý to bude vlastně jako odveta.

Martin Ondráček: Institut pro studium války, na který se často odkazujeme a budeme se odkazovat, to odvetou nenazývá. Podle něj Rusko zimní kampaň proti ukrajinské energetice jednoduše rozjelo už koncem září a dřív než v minulých letech. Nejspíš proto, aby předběhlo možnou ukrajinskou obranu proti proudovým dronům a balistickým raketám.

Martin Ondráček: Proč Rusko vzkazuje diplomatům, ať z Kyjeva odjedou? Komu je ten vzkaz určený a bere ho vůbec někdo vážně? Protože já nevím, já jsem to nepočítal, ale tohleto už udělali za uplynulých čtyři a půl roku jako pětkrát, šestkrát.

Tomáš Kopečný: Zkouší to. Zkouší to každou chvíli vyvolat paniku, vyvolat paniku mezi diplomaty, mezi těmi západními podporovateli Ukrajiny, kteří by kvůli tomu, kdyby odjeli ty lidi, samozřejmě měli menší schopnosti prakticky koordinovat třeba tu pomoc. To znamená projednávat na Ministerstvu obrany Ukrajiny, kudy budou ty dodávky chodit. Nemyslím jako ty hraniční přechody, jo, ale celosvětově, jak to bude organizovaný, jak se budou podepisovat ty akvizice a tak dál. Takže je to určitě snaha o podkopání morálky západních partnerů, podporovatelů Ukrajiny. Je to zároveň snaha spustit nějaký lavinový efekt paniky, řekněme v širší elitě Ukrajiny, ekonomické, politické. Kdyby to zavalilo ambasády, tak to možná začnou balit i prostě významní podnikatelé a další, jo. Ale to se neděje. Je to prostě další z psychologických pokusů, který mimochodem to Rusko vždycky udělá potom, když udělá něco novýho. Co tím myslím? Přesně tak. Začali nově útočit na ty mosty.

Tomáš Kopečný: A k tomu se určitě dostaneme, jo. Ty mosty prostě nejsou zničený, ještě dlouho nebudou zničený. Vždycky to omezí ten most na, na pár hodin nebo desítek minut, ale je to nepříjemný. Je to nějakej novej cíl, prostě nějaká, nějakej novej element v tý agresi. Tak si, tak se to snaží využít. Ale takhle dopady na ambasády dronů, úlomků raket byly od začátku války a jsou doteďka velmi pravidelně. To znamená, že to se prostě děje a, a dít bude. A nemyslím si, že to je důvod k tomu zavírat pro jakoukoliv zemi svoje ambasády v zemi nebo v Kyjevě. A je to prostě další psychologický pokus, jak, jak vklínit nějakou nejistotu do myslí všech těch, který v Kyjevě jsou a který Kyjev podporujou, no. Ještě mě vlastně napadla jedna věc. No ne, tak možná. Ne, vlastně takhle. Napadla mě jedna věc, jak jsme se bavili a teď nevím, možná to můžem dát pozdějc, jo, ale vlastně jak jste citoval toho ruskýho blogera, kterej říkal, že právě tyhlencty rozšířený útoky, že jsou

Tomáš Kopečný: náhradou za ten neúspěch. Přesně tak. A to je vlastně zajímavý argument. Já teď nějak dával rozhovor do ukrajinský četky, jakoby hlavní tiskový agentury teda. A tam se mě ptali, jako o čem je operace Vivaldi, co přináší za úspěchy, co jsou ty výsledky? Já třeba vnímám úspěchy operace Vivaldi, která vedla právě k tomu-

Martin Ondráček: Dostanem se k ní.

Tomáš Kopečný: -že, že Rusko ztrácí víc, než, než získává. Vedla právě k tomu zvýšení těch dronových útoků, ale ne jako znouzecnost, že by si řekli OK, neděláme to tady, ale tam. Ale jsou to prostě dlouhodobě dva paralelní proudy tý agrese a aktivit. A rozhodně není pravda, že by prostě Rusko čekalo s útokama na energetický zařízení do září. Rusko útočí na energetický zařízení celej rok. To, co se mění, je, že prostě teď to zintenzivní, bude jich tam posílat víc a taky, že si o tom budem víc povídat, protože to bude na ty Ukrajince víc dopadat. Začnou víc mrznout, lidi začnou ocházet z těch měst a je to součást nějaký jako důležitý jako celkový šachovnice, kdy ty, Ukrajina se na to připravuje. Ukrajinský ministr energetiky, bývalý ministr nebo bývalý premiér Šmyhal oznámil partnerům už někdy v srpnu, jaký jsou přesně cíle tý ruský agrese na tu energetiku a další prostě ty. Tak k tomu se dostaneme, jo. Já jenom chci říct, že-

Martin Ondráček: Jo, jo, budem to-

Tomáš Kopečný: -že to prostě není jako náhrada za něco, jo. Jsou to dva neustálý paralelní proudy.

Martin Ondráček: Tak, budeme ještě zůstat, zůstat u týhletý série útoků, protože když člověk zkoumá ty ukrajinský zdroje, tak vlastně zjistí, že ukrajinská strana mluví o konkrétním ruským plánu. Napsal to třeba Economist, kterej napsal, že Rusko chystá proti Kyjevu kampaň ve třech částech teď. Masivní bombardování, toho jsme svědky. Sabotáže, to si jako umíme všichni představit. A potom politickou destabilizaci. Všechno to má vrcholit v listopadu. Co si mám představit pod tím termínem politická destabilizace v praxi? Na co by se Kyjev měl připravit a co můžem čekat?

Tomáš Kopečný: Tohle je, o čem se vlastně bavíme, jo. To znamená, jako myslím, dobrej příklad je výzvy zahraničním diplomatům, aby opustili zeme, aby opustili ambasády. Jo, to je, to je, to je v jádru tohle hlavní. Budou tam dezinformační narativy, jo, budou tam kampaně, bude tam spoustu obviňování a nafukování korupčních kauz, některých založených nepravdivě, některých naprosto smyšlených. Pojede to jako prostě po všech frontách jako typu řetězový maily, dezinformace v sociálních sítích, zveličování, nafukování nějakejch, nějakejch problémů, ať už korupční povahy nebo nějaký jako krizový. To znamená přesně, někde přestane téct voda a teď se začnou to nafukovat, že je panika, že prostě tam jako umírají lidi. Určitě přijdou dezinformace, že Vláda tají, že voda je to otrávená a klidně vlastně součástí dezinformací bude,

Tomáš Kopečný: že to otrávili Rusové. To jako oni s tím nemají problém to takhle říct, jo. Oni nepotřebujou posilovat svoje dobrý jméno na Ukrajině, že by to nemělo cenu. Ale chtějí vyvolat tu paniku. Takže řeknou hele, voda je otrávená, vláda to tají, takže ji nepijte. A co udělaj lidi? No tak jsme v hajzlu, že jo. Tak jedem pryč, prostě mizíme. A tohle je ta politická destabilizace po všech těch frontách od, od, řekněme, těch diplomatů, podporovatelů Ukrajiny, jak jsme se o tom bavili, přes klasický jako dezinfo, vyvolávání křivejch obvinění nebo zveličování těch skutečných, až po vyvolávání paniky falešnýma zprávama.

Martin Ondráček: Zvoní tobě.

Martin Ondráček: Tak tolik obecný úvod. Tohleto je podcast Komu zvoní hrana s Tomášem Kopečným, Martinem Vondráčkem. Děkujeme, že se na nás díváte. Pokud nás nesledujete, dejte si nás sledovat. Pokud nám chcete něco napsat do komentářů, udělejte to na platformě, na který se nás díváte. Nám to pomůže. Mimochodem, pokud vás napadá, o čem by mohly být některý z příštích dílů, uvítáme to tam, čteme to. A pojďme konkrétně k tomu, co nejvíc teď Ukrajinu a hlavně Kyjev trápí za poslední dny. A to jsou ty drony. Aby bylo úplně jasný, o čem mluvíme. Ta Geran je ruská verze íránského dronu Shahed. Vyrábí se v Tatarstánu ve zvláštní ekonomické zóně, která se jmenuje Alabuga, což je asi osm set kilometrů východně od Moskvy. Ten klasickej Geran, Geran dvě, to mělo pístovej motor s vrtulí.

Martin Ondráček: Lítalo to nejdřív sto dvacet, pak sto osmdesát, pak dvě stě kilometrů, dvě stě padesát kilometrů za hodinu. Vy si určitě tuhletu trojúhelníkovou bestii vybavíte. Mimo jiné dárek pro Putina. Na přelomu zimy a jara umístil asi devatenáct těchhle těch Geranů do velkých měst. Určitě víte, jak tahleta černá zbraň, která je poměrně velká, vypadá. A teď, o čem se bavíme nově. Ten Geran čtyři vypadá zdálky úplně stejně jako ten Geran dvě. Takovej ten trojúhelníkovej profil. Jenže ono to má zpevněnou konstrukci

Martin Ondráček: a umí to zatáčet, ale hlavně to má jinej motor. Podle ukrajinský vojenský rozvědky ty proudový motory dávaj týhletý zbrani rychlost tři sta padesát, možná čtyři sta kilometrů za hodinu. V tý finálový fázi letu, která je střemhlavá, kdy to zamíří, to může letět až pět set. Nese to padesát kilogramů výbušniny. V přídi to má kameru, k tomu mobilní modemy se SIM kartami, takže to posílá obraz a polohu. A rovnou řeknu, jak vypadá Geran pět. To je další verze. To je taková malá řízená střela, která váží osm set padesát kilogramů a má devadesát kilogramů výbušniny a podle ukrajinský rozvědky letí rychlostí čtyři sta padesát až šest set kilometrů za hodinu na vzdálenost až devět set kilometrů. Startuje to z takovejch dlouhejch ramp. Má to teda taky raketovej motor, ale ten raketovej motor jako to vystřelí. Kdybyste, Tomáši, teď měl říct, jak je rozdíl mezi tou starou verzí a těmahle těma novejma verzema a proč jsou tak strašně jako nebezpečný? Rychlostí, vejškou nebo něčím jiným?

Tomáš Kopečný: Právě rychlostí, vejškou a tím payloadem, tedy nosností nálože, tou hlavicí, kterou vybuchuje. Když se bavíme už o něčem, co je takhle rychlý a nese to devadesát kilo, tak je to hrozně důležitý. Ale já řeknu ještě jednu věc, která v těch technických specifikacích většinou nezaznívá nebo není tam uváděna, ale která je vlastně na tom podle mě nejdůležitější. To je cena. Balistický rakety, balistický střely dokáže Rusko vyrábět po nějakejch jako desítkách za měsíc. Už jsou to nízký stovky v některých případech za měsíc. A stojí to peníze. Jo, pořád to stojí prostě statisíce dolarů, někdy jako i víc. Tohle stojí desítky tisíc, jo. Tady jsme prostě pořád jinde z hlediska těch výrobních nákladů a z hlediska těch-

Martin Ondráček: To je v nějakých osmdesáti až sto tisíci dolarech za kus u tohohletoho stroje.

Tomáš Kopečný: Jo. A to souvisí, nebo s tím souvisí i, i taky nejenom ta finanční možnost vyrábět toho víc, ale i kapacita prostě výroby celkových počtů za měsíc, která vlastně exponenciálně strašně rychle roste. A v momentě, kdy to jsou tisíce za měsíc, tak je to obrovskej problém pro přehlcení ukrajinský protivzdušný obrany a výroby obrovský protivzdušný obrany.

Martin Ondráček: Já vám do toho dovolím skočit, protože vy mluvíte o tý výrobě a já, já teď tady mám připravený shodou okolností čísla, který jsou o tom, kolik tam toho jako doletí, jo. A je to teda strašně zajímavý. Oni ty čísla se dají vlastně dohledávat. Já jsem si jako zdroj vzal ukrajinskýho experta na drony, kterej se jmenuje Serhij Bezkhrestnykh a on říká, že poslouchejte, že v červnu na Ukrajinu letělo za měsíc tři sta proudovejch dronů, jo. V červenci tisíc pět set a v srpnu dva a půl až tři tisíce, jo. To znamená, že za dva měsíce je to jako desetkrát víc, jo. Ten nárůst-

Tomáš Kopečný: Strašnej.

Martin Ondráček: Je, je neuvěřitelnej a to tempo neklesá, jo. Zelenský čtvrtýho října řekl, že jen za poslední týden vyslalo Rusko tisíc devět set útočných dronů a z toho přes osm set proudových, jo. Dokonce na stránkách jeho kanceláře je napsáno, že to je devět set proudových, jo. Ukrajinská rozvědka odhaduje, že Rusko v srpnu vyrábělo kolem třech tisíc proudových Granů měsíčně. V květnu to bylo pět set, jo. A já to teď ještě jako posunu dál, protože my se o tom chvilku budeme bavit, protože ta zbraň jako bude určovat to, co se bude na Ukrajině dít příští měsíce. Jako zima, na tom se asi shodneme. Letos na Ukrajině bude ve znamení těchhle těch dvou zbraní. Ukrajinci jeden Geran 4 rozebrali. Pokud vás zajímá ta rozborka,

Martin Ondráček: teď Rádio Svobodná Evropa to udělalo. Najdete to na twitterovým účtu a facebookovým účtu dárku pro Putina. A teď poslouchejte. Oni uvnitř našli padesát pět cizích součástek ze sedmi zemí. Z Číny, Spojených států, Tchaj-wanu, Japonska, Švýcarska, Německa, Velké Británie. Motor byl čínskej. Byl, protože pátého října ukrajinská rozvědka oznámila, že nová verze Geranu 4 má ruský proudový motor, kterej je vyrobený přímo v Alabuze. A k tomu americký magnetometr, tedy velmi přesný elektronický kompas, optickou navigaci, která porovnává obraz krajiny pod sebou s mapou, kterou má v paměti. A dron tak může letět k cíli, i když mu někdo ruší satelitní signál. No, vy mluvíte o tom, že je to levná věc. Stojí to, dejme tomu sto tisíc dolarů. Oni jich vyrábějí tři tisíce kusů.

Martin Ondráček: Já nebudu klást otázku, kde na to Rusové berou, protože víme, že ty jejich zdroje finanční jsou obrovský. Spíš mě zajímá v první fázi to, proč se nedaří světu zabránit v tom, aby do tý obrovský továrny, kde se to montuje, tekly,

Martin Ondráček: co čínský, ale západní součástky, kterých to je plný.

Tomáš Kopečný: Jasně, no tak Číňani od začátku jsou hlavní piloteří podpory ruskýho válečnýho úsilí, takže tam není o čem. Prostě je to jejich jako politická vůle, aby co nejvíc byl oslaben Západ. Z hlediska těch západních součástek je to, je to komplikovanější, protože tam, i když jako politická vůle byla a je ve většině zemí tu pořád velmi silná, aby se nepodporovala ruská vojenská mašinérie. No tak někde třeba z důvodů toho, čemu říkám fachidiocie úřednických aparátů, prostě že příliš jako komplikovaný byrokratický procesy vedly k tomu, že i ve státech, jako třeba v tom našem, prostě jsme nedokázali reálně funkčně prosazovat nějaký jako důsledný naplňování sankcí z hlediska prostě kontroly a zakazování exportu těch součástek. Ale někdy to je taky kvůli tomu, že, no ale tou fachidiocií myslím taky samozřejmě strach jako z toho, aby prostě to, co je jinak civilní zboží,

Tomáš Kopečný: nebylo označováno v tomto jednom případě za dual use, tedy za zboží dvojí užití nebo za vojenský materiál, když to potom i do celýho zbytku světa běží jako civilní. Takže nějakej jako byrokratickej, administrativní nesoulad. A to je to, kde vlastně ta forma, ta snaha o to působit hrozně férově a správně podle nějakejch prostě starejch pravidel je nastavená, je nadstavbou nebo prostě nadřazená, takhle nadřazená nad, nad tu politickou vůli, která v mnoha z těch zemí, z nichž je to tam dodáváno, jo, prostě Japonsko, Tchaj-wan, USA, Švýcarsko, Německo, Velká Británie, tyhle ty rozhodně nechtějí jejich vlády, jejich licenční orgány, jejich celní orgány, aby posílaly prostě do ruských zbrojovek nějaký součástky. Jenom to prostě nedokážou dostatečně silně hlídat a prosazovat.

Tomáš Kopečný: A to dávám úplně stranou samozřejmě celou tu realitu, že všichni ví, kudy se tam dostává a ví se to od prvního roku, že největší celkový objem je přes Turecko. Všichni ví, že se tam dostává ve velkém přes Kyrgyzstán, Kazachstán,

Tomáš Kopečný: kam třebaže do toho Kyrgyzstánu jenom během prvního roku tý velký války ruský agrese narostl export ze všech zemí Evropský unie o šestnáct tisíc procent, jo.

Martin Ondráček: Šestnáct tisíc?

Tomáš Kopečný: A už je tam jako procent. Jo, to znamená, že jako, že to je země, kam jako nikdo nic jako z Evropský unie nevyvážel a najednou se tam vyváží jako toho jako šestnáct tisíckrát víc, jo. No a to je podobnej příběh, podobný čísla, jako trošku menší, ale v tisících jsou jako taky v dalších zemích okolo Ruska. Tedy všichni ví, kudy to tam jde. Jediný, co se s tím vlastně dělo od začátku i na tý evropský úrovni, bylo, že proběhlo nějaký diplomatický jednání s velvyslancem tý země nebo velvyslanec Evropský unie, případně nějaký Velký Británie v tom Kyrgyzstánu o tom mluvil. Dokonce místopředsedové Evropské komise tam jezdili. Evropská komise k tomu měla zřízeného speciálního vlastně zmocněnce pro dodržování sankcí, takovýho fine IRA a David O'Sullivan se jmenoval. Ale já jsem s ním několikrát jednal, jo, přesně o tomhle.

Tomáš Kopečný: Ale jakkoliv třeba on chtěl a prostě snažil se, tak vlastně nad, nad nějaký výzvy a politický apely a takzvaný naming and shaming se to ani na tý evropský úrovni nedostalo. A upřímně, po tom prvním roce, respektive dvou, i ta pozornost k tomu vyprchala. Ukrajinci se na to snažili reagovat tím naming and shaming. To znamená, že občas proběhne nějakej článek, jak Tu irská, tu britská, tu česká firma porušuje sankce a často s tím teda ty úřady nic nedělají, protože se jako snažily vybudit nějaký svědomí nebo skandál. Ale vlastně to skoro nikde nefunguje, no. Takže, jako omezilo to určitě, ty sankce výrazně omezily dostupnost toho zboží a jeho cenu, protože ten přeprodej to hrozně zdražuje, ale skoro vždycky se to nakonec do těch fabrik dostane. To je realita.

znělka: Zvoní tobě.

Martin Ondráček: Ještě si budeme povídat o tom, co ty drony umí, ty Gerany. Ještě si budeme povídat o tom, jak se proti nim účinně Ukrajina snaží a bude bránit. Ale teď pojďme zůstat v tom tempu a pojďme si říct to podstatný a to je, na co ty drony míří, jo. Citátel září oznámil Bezkhrestnov, to je ten bloger ukrajinskej nebo ten expert na drony, že proudový dron poprvý nesl novou nálož, jo. Ta náplň měla čtyřicet kilogramů, k tomu byly další čtyři nějaký moduly. Byla to celý konstruovaný jako kumulativní nálož, tedy nálož, která je tvarovaná tak, aby veškerou sílu výbuchu soustředila do jednoho bodu, který umí potom prorazit ocel nebo beton. Podle něj i mnoha dalších lidí je evidentní, že tenhleten dron je určen k likvidaci stožárů vysokého napětí a třeba ocelových konstrukcí mostů. Ukrajinská rozvědka 5.

Martin Ondráček: října potvrdila tuhletu informaci, když řekla, že nová nálož má přeseknout konstrukci mostu nebo nohu stožáru. No a to už to začínalo. Od 1. do 4. října, po tomhletom krásným víkendu, kdy jsme si tady užívali to nádherný babí léto,

Martin Ondráček: tak Rusko útočilo na kyjevský mosty přes Dněpr. Čtyři dny po sobě. Nejdřív na Jižní most, kudy jezdí metro, pak na Severní. Doprava kolabovala. 4. října byly na Severním mostě dva zranění, poškození horkovod nechal část města bez teplý vody. To je něco, co jsme ještě neviděli v Kyjevě. Když se na to člověk dívá, tak ty útoky na ty mosty asi mají logiku. Kdo nemá pojem o tom, jak Kyjev vypadá, Kyjev je rozdělen Dněprem na dvě části. Je tam několik velkých mostů, těch největších, včetně toho pěšího, je vlastně osm nebo devět. Dva z těch mostů s sebou uvnitř nesou linky metra. Jsou na ně navázaný plynovody, vodovody, horkovody. Já jsem někde viděl nějakou analýzu, že přes ty mosty přejíždí zhruba čtyřicet procent obyvatel tý severní části jezdí na tu jižní, protože tam prostě jako pracujou. Tam se přesouvají opravdu jako stovky tisíc lidí.

Martin Ondráček: To je bezesporu velmi dobře vymyšlený tohleto, protože předpokládám, že kdyby se podařilo narušit rusku statiku těch mostů, tak to pro život v tom městě je, v tom městě je asi úplně smrtící. A já jenom řeknu podstatnou a důležitou věc. Pěkně prosím, kdo neznáte Kyjev nebo nemáte představu o tom, ten Dněpr, zapomeňte na řeky, který jsou široký jako Vltava. To je takovej potůček. Ten Dněpr je fakt řeka, která je jako obrovská, jo, která nevím, má kilometr a půl nebo tak. To je opravdu velká řeka. Logicky, co se stane s městem, jako je Kyjev, když vyřadíte z provozu jako takovýhle mosty?

Tomáš Kopečný: Jo, tak mně se vždycky chce, když jako přemejšlím o tom, jak je širokej, zazpívat Dunaj, Dunaj, od Dunaj, aj to širé more. A ten Dněpr je mnohem širší, jo.

Martin Ondráček: Ano.

Tomáš Kopečný: A je to fakt jako hrozně silná mohutná řeka. Což je fajn, protože je jako těžší tím pádem jako otrávit, jo. Taky občas, když jsem tam byl na těch jako sauna boatech, to znamená jako takový ty plovoucí sauny, tak občas někdo říkal no ale Rusáci prostě na severu, přesněji už někde jako od Kursku, tam něco do toho lejou, ale ono se to tam rozpustí, takže je to v pohodě. Jako když potom, že jo, jdete z tý sauny, skočíte asi do Dněpru, tak je to v klidu. Leda by bylo nějaký varování, jo. Je to hrozně silný. Já jsem před, já nevím, dvouma rokama tam byl v létě a chtěl jsem si tam zajet na ziplině přes, přes řeku, ale zrovna ji zavřeli, protože reálně tejden předtím, než jsem tam byl, tak prostě někdo svýmu bráchovi dal jako dárek tu ziplinu, jako že pojedou spolu a ten obdarovaný teda spadl.

Tomáš Kopečný: Našli ho po čtyřech dnech, protože prosti tomu proudu jako neměl šanci. Fakt jako velká síla. No a tak na to jste se neptali. Nebo na to jste se ptal vy, Martine, a teď nevím, jestli to vlastně nikoho nezajímá, ale z hlediska

Tomáš Kopečný: toho, proč tam vlastně čtyřicet procent lidí pendluje tam a zpátky, tak to město je takhle vlastně i vymyšlený. A říká se o té části, kde jsou ty obrovský jako, jako zapomeňte na Vltavu, ale zapomeňte na jakýkoliv obrovský sídliště, který vám přijde v Česku velký. Jako ty prostě padesáti, šedesátipatrový budovy, to je jako šílený obří paneláky, který tam jsou všude, jako, jako všude, prostě celou cestu třeba, no teď se už nelítá, ale celou cestu z letiště, když se tam lítalo, tak tomu se říká noční město. Říká se tomu noční město ne proto, že by tam byl úplně jako party life, ale protože tam lidi jezdí spát. A oni prostě pracujou na tý jedný straně a pak přejedou a jedou do nočního města spát. Jo, to je prostě takhle jako sociálně vymyšlený. Takže v momentě, kdy to přetnete, tak logicky se lidi nedostanou, kam potřebujou. A,

Tomáš Kopečný: ještě k tomu řeknu, že samozřejmě i ty rozvodný sítě tím prochází. To metro je tam důležitý, ale právě kvůli tý šíři je vlastně hrozně komplikovaný to nějak nahradit, jo. Nevy-- nepostavíte tunel jako během roku ani dvou. Jako zapomeňte, že jo. Si představte v Česku na to, jako ve válečný době. pontonový mosty, jo, tak jako nějaká emergency náhradní doprava možná. Nejbližší most kromě těchhle těch dvou jako velkej je asi sto dvacet kilometrů někde, prostě úplně bláznivě daleko. Ale, ale co chci říct, to je asi to důležitý. Ono nebude tak jednoduchý ty mosty opravdu sundat. Oni skutečně jako jsou vyřazený z provozu na pár hodin, protože tam je v zemi díra a za pár hodin tu díru někdo zalátá. A vzpomeňte si všichni na to, jak jsme se mnozí z nás radovali, že ten krymskej most už, už spadne. A to už jsou třeba tři a půl roku, co jsme si takhle jako říkali příští léto na Krymu.

Tomáš Kopečný: A nic takového tam nevidíme, nic takového se neděje. Těch útoků tam byly stovky na ten krymský most. Má trochu jinou konstrukci nebo jinou konstrukci než ten severní, jižní v Kyjevě, ale je to taky obrovskej most a tohle jsou taky obrovský mosty. A těma dronama i těma raketama, na který tam lítaj, tak prostě jako i podle těch odhadů nebo podle těch analýz, co jsem četl, tak je velmi, velmi nízká pravděpodobnost, že by ten most skutečně dokázali shodit. To, co dokážou, je vždycky na pár dní ho vyřadit z provozu, což i tak může bejt komplikace.

Martin Ondráček: Hmm, tam je důležitý říct, že kromě toho, že kdyby ty mosty jako definitivně byly zavřený, tak jedna věc je, že ty lidi se nedostanou do práce. Druhá věc, že to velmi zkomplikuje zásobování jako těch dvou částí města, jo, protože tam se prostě jako převáží jako od, od jako produktů pekáren, prostě jo, to město, to město by, by vlastně částečně zkolabovalo. Oni snaží se samozřejmě Ukrajinci dělat spoustu věcí. Včera, šestýho října, novináři AFP poprvý viděli na severním mostu ty klasický sítě proti dronům, což není jako samospátný, samospásný, ale, ale aspoň něco dělaj. Vy jste mluvil o tom, že se uvažuje o stavbě záložních pontonovejch přechodů. Tam jsou dvě takový zemní hráze a Ukrajinci odhadujou, že za tři měsíce by to mohlo bejt hotový a že by to mohlo unést alespoň polovinu provozu běžnýho. Já jsem tady teď našel, že přes ty kyjevský mosty denně jezdí šest set tisíc aut, což jenom abyste si prostě-

Tomáš Kopečný: Hmm.

Martin Ondráček: -představila, představili, jaká ta zátěž je prostě obrovská. Současně jako chci podtrhnout jedním citátem a to je ukrajinskej leteckej expert, kterej se jmenuje Krivola. On na otázku jednoho média řekl, že zničit takovejhle most padesátikilovou náloží je, je nemožný a, a že to je jako komáří štípnutí, jo. Nicméně jako reálně je to nová hrozba pro Kyjev, jsou ty mosty. Je důležitý si říct, možná jste to viděli na těch fotkách a na záběrech, že na těch novejch Geranech je jedna nová věc. Na přídi jsou takový dvě kovový tyče, kterým se začalo říkat fousy. Nejdřív se spekulovalo o tom, že to je nějaká nová anténa nebo nějaký čidlo a vypadá to, že jde o obyčejnej mechanickej spínač. Prostě trubka, tyč a když se dotknou překážky, spojí se, nálož vybuchne. Žádná složitá elektronika. Dron nemusí cíl trefit úplně přesně, stačí, když zavadí o lano nebo o stožár. Umím si představit, že-- a budem o tom mluvit,

Martin Ondráček: v Kyjevě se začaly montovat jako automatický robotický kulometný věže, který mají jako střílet v poslední fázi toho střemhlavýho letu na ty Gerany. Ale tohle je evidentně určený taky k útokům na vedení vysokýho napětí. A když projíždíte jakoukoliv krajinou a vidíte to množství těch stožárů a já jsem si to tuhle uvědomil, když jsem jel Českou republikou, tak tohle uchránit je absolutně nemožný.

Tomáš Kopečný: Určitě. Zároveň je to jako pořád, a říkáme si to jako velmi často, otázka ekonomiky, jo. Zasáhnout ten stožár jako takovej je na hranici toho, jestli se to vlastně vyplatí. Zničit rozvodnu se vždycky vyplatí, jo, z hlediska těch nákladů na opravu i toho času. Jako prostě ty stožáry byly zasahovaný od začátku války a to prostě trvá už reálně jako pár dní. Já jsem navštěvoval sám elektrárny, kde prostě byly zasahovaný ty autotransformer, ty autotransformers, ty automatický prostě transformátory, kde byly zasažovaný právě ty, ty věže i ty centrály. A už by třeba opravdu po roce války jsem Tohlensto probíhalo i s českými firmami, i vlastně třeba s nějakou asociací u nás, jo, která řeší kritickou infrastrukturu, abysme pochopili, co to znamená.

Tomáš Kopečný: A jako ta adaptabilita opět, teď jako myslím tý kritický infrastruktury a toho řízení kritický infrastruktury na Ukrajině je jako extrémně vysoká a byla už po roce. Takže tohleto oni dokážou opravovat relativně rychle a je to všechno o otázce ekonomiky. To znamená, pokud ten dron

Tomáš Kopečný: vyřadí prostě jeden stožár, kterej oni dokážou opravit za den, za dva, tak to jako není úplně, to nestojí za to. Ale pak jsou samozřejmě cíle, který jsou cennější, jo. Kromě těch stožárů oni hodně útočí, že jo, na další. To si pak taky můžeme říct, na co všechno. Ale nejvíc budou útočit na energetiku.

Martin Ondráček: Pojďme to rovnou říct, protože ono to, že se o tom v Čechách jako nemluví nebo nepíše, neznamená, že se to na Ukrajině neděje. Cílem, na kterej se Rusové jako zaměřují, jsou třeba datový centra, jo. Koncem září zůstalo asi sto tisíc domácností bez internetu. Útočí se na železnici. Nová pošta je, ukrajinská pošta je, je velmi oblíbenej cíl. Čerpací stanice, benzínky, sklady léků.

Tomáš Kopečný: No, sklady léků. No, přesně jsem to chtěl říct.

Martin Ondráček: Vyhořely dva, že jo? Jo. Export obilí, to je taky věc, která je, která je teď velmi častým cílem. Lodě, nákladní vlaky. Tomáši, když se na to podíváte, na to portfolio vlastně těch ruskejch cílů, vidíte za tím jako nějakou promyšlenou logiku, nebo to je prostě takový jako plošný rozsévání teroru?

Tomáš Kopečný: Ta logika je v plošném rozsévání teroru, jo? To je velmi logický, plošně rozsévat teror, jo? Ale to, co za tím vidím, je logika, velmi systematická. A já, když to slyším a vidím ten výčet těch cílů, tak to, co mně naběhne v hlavě, jsou naše vlastní strategie ohledně kritický infrastruktury. Jo, u nás proběhla i nějaká změna legislativy, myslím, že k lepšímu. Rozhodně větší povědomí. Pořádají se k tomu konference, jak jsem říkal, jo, prostě jsou to, jsou to třeba bezpečnostní ředitelé firem, který prostě fakt se na to dobře připravujou. A my společně jsme byli na Ukrajině nasát nějaký zkušenosti.

Tomáš Kopečný: A to, co vlastně mě u toho vždycky napadne, když tohleto čtu, je to, co my si dáváme na papíře jako nějakej výčet věcí, který by mohly bejt fakt důležitý, který jsou důležitý a mohly by bejt ohrožený. To, co si dáváme ve výuce našich cvičení jako nějaký teoretický scénáře, tak se všechno do puntíku naplňuje v těch systematickejch ruskejch útocích. Takže to není jenom, jako že si říkáme okey, tohle by bylo blbý, kdyby nefungovalo, ale

Tomáš Kopečný: ono to funguje i naopak. I ti Rusové si říkají hele, tohle by bylo blbý, kdyby nefungovalo, tak to zničíme. A tak plošně ničí všechno z toho seznamu kritický infrastruktury. A jak jsem říkal, já jsem rád, že u nás se ty věci hejbej jako dobrým směrem, za mě jako kupředu. Samozřejmě všechno může být vždycky rychlejší, ale že to prostě není jenom cvičení bezfečáků, bezpečnostních ředitelů a expertů, ale že-- a to je vlastně jedna hrozně důležitá věc. Já jsem už kdysi na Ministerstvu obrany dělal cvičení s obranným průmyslem a potom právě s kritickou infrastrukturou, cvičení odolnosti. Někdy v roce dvacet, dvacet jedna, dvacet dva.

Tomáš Kopečný: A ty cvičení měly za cíl prostě vyzkoušet si scénáře různejch typů agrese od dezinformačních kampaní, reputační poškození, kybernetický útoky až po kinetický útoky a sabotáže, jo. Říkám, dvacet, dvacet jedna jsme to dělali. Psali o tom ve Financial Times tehdy, protože jsme byli první, kdo tohleto rozjel, jo. A to, co je zajímavý, pro mě ten největší poznatek byl,

Tomáš Kopečný: a koneckonců to pro mě bylo zajímavý, že jsme se potom na tom shodli i s kolegama, který to jako po nás dělali třeba ve Švédsku, ve Finsku, v baltskejch zemích,

Tomáš Kopečný: že ta hlavní lesson learned, ta lekce, to poučení byla v tom, že to nesmí zůstat právě na úrovni bezpečnostních ředitelů, že to nesmí zůstat jako v portfoliu hlášení na tom board meetingu jednoho borce, kterej vždycky přichází s nějakýma katastrofickýma scénářema, ale že si to musí prožít skrz to cvičení celej ten management, finanční ředitel, jo, šéf za logistiku, CEO, protože to jako jenom celej ten organismus na to vlastně může odpovědět. A každým rokem to dokládaj ty zkušenosti z Ukrajiny. Takže když se tady bavíme o tomhle celoplošným teroru, tak každá ta jedna malá část od exportu obilí přes lékárny po rozvodné elektřiny, tak má jako jedinýho manažera, kterej je za to zodpovědnej.

Tomáš Kopečný: Ale díky tomu, že si předávají ty informace, jak na to lze reagovat, někdy podobně, někdy úplně jinak, někdy prostě funguje backup generátor, někdy je potřeba něco úplně jinýho, tak vlastně responzivita, ta, ta odpověď z ukrajinský strany je jako extrémně rychlá a účinná. Takže ano, funguje plošné rozsévání, abych řekl pokusu o teror a ničení té kritické infrastruktury, toho, co je potřeba pro ten život, ale zároveň funguje i ta adaptabilita na druhé straně, jo, na tý ukrajinský. A

Tomáš Kopečný: to, co jsme si teoreticky zkoušeli a co jsme si prožili v těch cvičeních už před válkou, tak prostě se ukazuje každej den na Ukrajině, že to vždycky je práce pro, pro celou společnost, nejenom pro ten management, ale přidám jednu storku z Dněpru. Já byl jsem v roce dvacet tři v Dněpru a tam mi ukazovali ty rozbitý autotransformátory. A další věci. Prostě prolézali jsme tu elektrárnu, rozvodny, všechno. Opisovali mi, jak, jak ty první útoky řešili tím, že prostě fakt jako museli sezvat lidi prostě z tý čtvrti, který přišli, začali dělat, plnit pytle pískem

Tomáš Kopečný: a stavěli ty pís-jako pískový pytle do obrovský vejšky, aby zmenšili dopady těch raket vedle toho. Jo a je to už sofistikovanější, jsou betonový kryty víc a víc, jo, to platí částečně vláda, ale je jich jenom pár set, jo, zase na druhou stranu. Jsou sítě, o kterých se bavíme dlouhodobě, ale to vždycky zahrnuje zapojení obrovskýho množství i dobrovolníků a lidí okolo. A nikdy to není jenom o tom, že by prostě to byla nějaká úzká výseč v tý firmě, co zodpovídá za bezpečnost, takovej bezpečnostní ředitel a jeho odbor, no. Tak tolik jenom kontextuální rozvedení, že útočí na cíle, který prostě dávaj smysl a obrana proti tomu je možná právě díky tomu, že se zapojuje celá jako vlastně široká společnost a ty firmy jako celky.

hudba: Zvoní tobě.

Martin Ondráček: Vy jste před asi deseti minutama měl takovou poznámku, ke který já se teď vrátím, a ta se týkala útoku na ukrajinskou energetiku. Já chci jenom říct, že, že jsem si tady našel citát vlastně ukrajinskýho premiéra Serhije Koreskýho, který řekl, že od léta nebyl prakticky den, kdy by nepřítel neútočil na energetiku na Ukrajině, že ty útoky jsou kontinuální a oni se opravdu připom-jako připravujou jako na tu zimu. Do zimy letos Ukrajina vstupuje... Pojďme si vlastně připomenout tu loňskou, jo? Loni přes zimu Rusko poškodilo nebo zničilo všech patnáct ukrajinských tepelných elektráren. Ne patnáct procent, jo, všech patnáct. Ukrajina přišla zhruba o sedmdesát procent výroby elektřiny, kterou měla před válkou. Podle The Economist je pro Kyjev klíčová rozvodna Makarov.

Martin Ondráček: Když funguje, má Kyjev šestnáct hodin proudu denně. Kdyby padla, tak čtyři. Třicátého září přišel první masivní kombinovaný útok na energetiku od konce minulé topné sezóny. Zasažena byla Trypilská tepelná elektrárna u Kyjeva. A šestého října,

Martin Ondráček: což je včera, zavedla síťová společnost Ukrenergo od tří odpoledne plánovaný výpadky proudu v částech regionů. Ráno byly bez proudu kvůli úderům části Charkovské, Sumské, Záporožské, Dněpropetrovské oblasti. My jsme to už několikrát říkali, naznačovali jsme to i v tomhletom díle, že letos to nebude žádná legrace z pohledu energií a všechno vlastně napovídá tomu, že, že z Kyjeva na zimu odejde řádově daleko více lidí, než to bylo loňskou zimu, že jo?

Tomáš Kopečný: Já bych řekl jako trošku jinak. Jako celkově z měst odejde řádově víc, protože jako Kyjev nemá řádově víc lidí, jo, protože prostě má cirka tři miliony lidí a-

Martin Ondráček: No, no, řádově-

Tomáš Kopečný: -v tomhle tisících to odešlo.

Martin Ondráček: Čtyři miliony lidí, ano. A v šest set osm set to vyšlo loni. Nebude to řádově.

Tomáš Kopečný: No, ale jako, jako bude to možná i násobně. A to uvidíme, jestli to bude jedna a půl, dvakrát. Jako to riziko je tam obrovský a je to právě kvůli tomu, že jak jsem mluvil o tom nočním městě. V momentě, kdy nebudete mít teplo funkční, tak to, co není to nejdůležitější, prostě to nejdůležitější není to vaše vlastně vlastní teplo, to vyhřívání toho bytu, ale to nejdůležitější je vyhřívání toho vodovodního systému. V momentě, kdy vám zmrznou ty trubky, tak ty lidi, a navíc jako se tam nedostanou do těch horních pater, jo, už vůbec, tak ty lidi prostě musí pryč. A zase se bavíme o jako vlastně, já nevím, jestli to je většina obyvatel Kyjeva, jo, to zase tu statistiku nemám, ale jako vysoký desítky procent obyvatel Kyjeva žijou v těchhle těch jako vysokopodlažních budovách, který jsou nejvíc ohrožený tím, že když zkrátka přestane bejt teplo, zamrzne, zamrznou trubky, tak jako už tam tu vodu nedostanou, i když tu teplárnu potom nahodí.

Martin Ondráček: No potom se ty trubky taky může stát, že je mráz roztrhá. A vy jste říkal, ty lidi se tam nedostanou. Důležitý je si uvědomit, že ty paneláky mají prostě deset, patnáct, osmnáct, dvaadvacet pater ve chvíli, kdy vám nejezdí výtah a vy nejste zrovna jako vycvičenej třicetipětiletej jako mladej chlápek, ale je vám jako pětačtyřicet a máte dvě malý děti anebo je vám nedejbože šedesát, tak prostě jako nevylezete do toho dvaadvacátýho patra. Je to-

Tomáš Kopečný: No pozor, a ještě-

Martin Ondráček: -velkej-

Tomáš Kopečný: A dvaadvacet, jako to není dobrý, jo, ale fakt tam jsou prostě baráky, který mají jako desítky pater, čtyřicet, padesát. To je prostě bláznivý. Ale jako i to chlad je problém, jo? To znamená, že drtivá většina těch lidí, který tam bydlí, tak jsou prostě v nedostupným bydlení de facto. Takže proto ty odhady jsou takový jako seriózní. Ale bavíme se, a to chci zdůraznit, jo, nejenom teda o Kyjevě, ale i o dalších městech, protože systematicky ty cíle, který byly zveřejněný premié-bývalým premiérem, dneska ministrem energetiky Denys Šmyhalem, první vicepremiérem, tak, tak prostě ruská rozvědka nebo ne ruská, ukrajinská rozvědka získala prostě zpravodajsky ty informace těch cílů. Jsou po celý zemi-

Martin Ondráček: Počkejte, moment, u toho se, u toho se zastavím, protože to, o čem vy teď, no, o čem, to, o čem vy teď mluvíte, tak je vlastně detailní plán útoku na kritickou infrastrukturu, kterou Jako ruskej plán, kterou mají k dispozici Ukrajinci. Co se o tomhletom plánu ví?

Tomáš Kopečný: No tak, má to nějaký fáze. A tak začněme, abych to teda řekl nějak konkrétně, jo? Tak co se o něm ví? Ví se o něm to, že to teda získala ukrajinská rozvědka. vicepremiér Šmyhal, ministr energetiky, to prezentoval americkým a evropským spojencům docela jako dopodrobna. Tím cílem je zničit cirka patnáct z osmnácti gigawattů, který na Ukrajině zbejvaj. jo a některý odvody dokonce říkají, že v současných letech patnáct, ale tenhle konkrétní cíl je prostě zničit patnáct gigawattů, jo? Což by prostě zničilo skoro všechno. Ty fáze jsou nejdřív rozvodny u západní hranice, aby nebylo možno tam dodávat nějaký, jako prostě extra dávky navíc.

Tomáš Kopečný: Takhle, ta kapacita je jako omezená strukturálně z hlediska převodový sítě a to jako nejde, že si řekneme ok, tak jim pošlem deset gigawattů, protože budem hodný. Ne, ta kapacita jako byla navyšována po mnoha technických úpravách, tuším na dva celá tři gigawattů. To znamená, kolik může proudit jako po těch, po tý kapacitě napětí z Evropy do Ukrajiny. Prostě nebude nikdy víc jak dva a půl.

Tomáš Kopečný: a bavíme se o tom, že ta Ukrajina měla předtím třeba čtyřicet, jo, celkový, celkový generace, takže to jako nevykryje moc. Ale i tak. První fáze ničit rozvodny na západě, aby i to, co by tam mohlo jít tímhle směrem, se vlastně nedostalo dál. Druhá fáze, vodní elektrárny. Jo, tepelný jsme si řekli, všech patnáct zasaženo. Vodní elektrárny, to ještě zbejvá. Třetí fáze, zničit rozvodny okolo jaderných elektráren. Jo, nebudou blbnout s těma jaderkama jako takovejma, ale zničí rozvodny. To znamená jako cokoliv ta jaderka vyprodukuje, tak se prostě nedostane dál a bude to způsobovat odstávky a komplikovanější údržbu a bude tam riziko a budeme opět jako každej rok volat hej, jsme na pokraji jaderný katastrofy a bude to zase pravda. Myslím si, že se to zase vyřeší, ale ta energie se nedostane dál. Jo, takže, na todle mají to dokonce spočítaný. Je to přes tisíc cílů. a,

Tomáš Kopečný: plánujou na to prostě postavit-- jako mají to různě dokonce naplánovaný, jakože na některý, který jsou blíž frontě, budou padat bomby, takový ty půltunový, tunový, velký, klouzavý, na některý budou padat rakety, na některý budou padat drony. Zase ekonomika, jo? Když bude stačit dron, pošlou dron.

Martin Ondráček: Tam je úplně děsivý, že když jako se díváte do toho plánu, tak zjistíte, že vlastně na každej cíl jsou tam naplánovaný druhy zbraní a tak dále, nějaký záložní zbraně a tak dále. Je to spočítaný opravdu jako ekonomicky a stačí ten plán vlastně začít realizovat, no.

Tomáš Kopečný: Což začali.

Martin Ondráček: Což začali. Tohleto je podcast Komu zvoní hrana s Martinem Vondráčkem a Tomášem Kopečným. My se teď ještě vrátíme k tomu, čím jsme začali a k těm, k těm ruskejům dronům, k těm Geranům. A já chci programově ještě mluvit o penězích a popsat si nějaký možnosti, kterou Ukrajina má v obraně proti těmhletěm bestiím. Pojďme na začátek. Mluvili jsme o starejch vrtulovejch Shahedech. To je věc, který se kdysi říkalo moped, protože to mělo dvoutaktní motor, kterej velmi připomínal nějakýho pionýra nebo, nebo ty jednoduchý motorčičky nebo sekačku. Tohle stálo nějakejch čtyřicet až padesát tisíc dolarů. Ten proudovej Geran, už jsme to říkali, stojí sto tisíc dolarů. Ten čínskej motor, kterej tam je, stojí nějakejch třicet pět až čtyřicet. Oproti tomu tady funguje ta ekonomická logika, tak Ukrajina to sestřeluje těma malejma interceptorama, těma stíhacíma dronama. To jsou takový

Martin Ondráček: takhle dlouhý věci, který vzlétnou, do toho Shahedu narazí. Stojí to dva až čtyři, některý skvělý kusy osm tisíc dolarů, tam to vychází. Jenomže problém je v tom, že tahleta technologie na proudový drony pomalá. A když to zrychlíte, tak se přehřívají baterky, přestává to fungovat, prostě. Tohleto má, tyhlety interceptory maj jako v konečný fázi letu nějakejch tři sta, dvě stě osmdesát, tři sta kilometrů za hodinu a ten Geran letí prostě čtyři sta. Tak si řeknete dobrý, tak tohle nám zatím nefunguje, tak to budem zkusit sestřelovat jako protiletadlovejma systémama, protivzdušnou obranou. Problém je v tom, že jedna ta střela stojí čtyři a půl milionu dolarů, dejme tomu čtyři a půl milionu dolarů, jo, ne čtyři sta padesát tisíc. Jedna střela do Patriotu stojí čtyři miliony dolarů.

Tomáš Kopečný: A pak jsou takhle úplně, jsou levnější. Pardon, jakože je to pravda a je to pořád nepoměr, ale jsou i levnější do jako jinejch systémů západních, který stojí třeba jeden milion dolarů, jo, ale to rozpětí bude jedna až čtyři miliony versus prostě osmdesát, sto tisíc za Geran.

Martin Ondráček: Jo, o těch Geranech pět se mluví a já teď nevím, jestli-- já za tím vidím i jako míru obdivu a chápu ten obdiv jako o řízenejch střelách pro chudý, jo. Už jsem ten termín jako slyšel. A problém zkrátka je to, že i kdyby vy jste měli jako strašně moc peněz a mohli jste nakupovat různý jako střely do protivzdušnejch systémů Od milionu tedy dolarů po čtyři miliony do Patrol-- do, do Patriotů. Tak těch střel je jako málo. Oni prostě jako nejsou. Ty výrobní kapacity jsou velmi vlastně omezený a, a získat je z nějakejch skladů je jako heroická záležitost, jo? A, a jak je možný, že jako těch střel je omezený množství a ta Evropa není schopná, nebo ty výrobci nejsou schopní jako tu výrobu jako, jako znásobit? Ale teď myslím řádově. Teď jsem to použil správně, tohleto slovo.

Tomáš Kopečný: Já ještě řeknu, jo, ta poznámka, že to je řízená střela pro chudý. Naprosto nesouhlasím. To je prostě řízená střela spíš jako pro chytrý, ekonomicky uvažující. To je celý.

Martin Ondráček: Jo, Jo.

Tomáš Kopečný: Jo, to je jako-

Martin Ondráček: To jsem říkal-

Tomáš Kopečný: Jenom řeknu takhle, když hrabanc-

Martin Ondráček: Já obdivuju, když No.

Tomáš Kopečný: Jo, určitě. Romane, určitě jako, ale to chudý je takový, že, jako takhle. je to samozřejmě o nějakým vkusu, jo, ale pokud máte omezený budget, respektive chcete prostě si kupovat z nějakýho důvodu spoustu oblečení a máte omezený budget, tak si prostě nechcete kupovat nebo asi nemůžete kupovat, nebo by to bylo fakt hloupý si kupovat každej den prostě nevim bikinu nebo bundu Louis Vuitton nebo prostě nakupovat jenom v Paříží. Já prostě osobně nemám rád moc značky, jo, prostě. Přijde mi zbytečný dávat prostě dvacetkrát víc za ten samej produkt, když může bejt jako stejně hezkej a, pokud jako je vyrobenej prostě stejně, jo. Ale tak pointa je, to je jako, proč si kupovat Louis Vuitton nebo já nevím, nějaká super drahá značka, úplně netám, Burberry, prostě v pařížský raketu, když si můžu koupit ve vašem oblíbeném Lidlu, Kauflandu nebo kdekoliv jinde-

Martin Ondráček: Ano.

Tomáš Kopečný: -prostě úplně to samý, jo? To je to, to je ta pointa. Takže, to jsem jenom chtěl doplnit, no. Že, že to je prostě jako chytrá věc, jo? Ne, ne, jako ne z nouzetnost, tohle asi bych řekl. Ale nechci se bavit o tom, proč je toho málo.

Martin Ondráček: Jo.

Tomáš Kopečný: Hmm. No, teď přemejšlím, co to je za písničku. Kolik je na světě hní? Kolik je na světě-

Martin Ondráček: To asi bude kulturní odkaz ve formě doktora Kopečného, jsem jenom chtěl říct, že tutově jsme zapomněli-

Tomáš Kopečný: Ale já vás nebudu-

Martin Ondráček: -dneska na kulturní odkazy, tak bude chvísej, no. Kolik je na světě hvězd?

Tomáš Kopečný: kolik je na světě hoří? No, hoří je na světě hodně, jo. Právě kvůli tomu, že ty drony stojí míň a míň a vyrábí jich Rusáci hodně. A na druhou stranu, jako ne doslova, jako na té druhé straně, to znamená na Západě, ty výrobní kapacity jsou strašně malý, protože jednak to stojí strašně peněz, protože všichni v těch bohatejch mírovejch armádách chtějí Louis Vuitton rakety od Lockheed Martinů.

Martin Ondráček: Jasně.

Tomáš Kopečný: A, a jako kapacita, no tak ono vám stačí prostě padesát kabelek, nepotřebujete jich prodat pět tisíc, no. Tak prostě vyrábí padesát kabelek ročně, no. Takže já nevím. Dobře, teď řeknu přesný číslo. Není to padesát kabelek, je to šest set dvacet kabelek, jo? Lockheed Martin vyrábí šest set dvacet kabelek Louis Vuitton raketový, tedy ve smyslu střel do Patriotů, jo.

Martin Ondráček: Šest set dvacet ročně se jich vyrábí. Kolik toho vystřelili Američani při-

Tomáš Kopečný: Při MS.

Martin Ondráček: -při tím svým, při tom svým-

Tomáš Kopečný: No během prvního tejdne asi osm set až tisíc, jo, během prvního tejdne nebo, nebo dvou týdnů. Takže jo a měli zásobu dvou tisíc tři sta. Teď už všichni mají prej míň jak osm set, jo, celkově americký zásoby. A znovu, jako dobře, ekonomická logika úplně mimo, ale jenom srovnejme si to s tím, že Rusáci jsou schopný dneska vyrobit tři tisíce Geran pětek za měsíc a Američani šest set za rok, jo? To znamená jednoduchá kalkulace šest set dvacet děleno dvanácti bude padesát jedna celá něco, jo? absolutní nepoměr. Tři tisíce těch raket versus nebo dronů teda versus, versus padesát. Ale dobře, i kdybysme na to brali ty rakety, který už ty kalib-- jo, třeba Ch-101. Ch-101 stojí milion dolarů, desetkrát víc než tohle.

Tomáš Kopečný: Takže tam už jako ta kalkulace by možná dávala smysl, ale ta výrobní kapacita jsou jako stovky Ch-101 versus padesát na tý americký straně. A pozor, důležité je na americký straně, jo? A není to jenom o trn pově, je to o těch celkových zásobách, ale prostě je to o jejich angažmá, že jo, na Blízkým východě,

Tomáš Kopečný: na americký straně, ne na ukrajinský, ne na evropský. Teď jako já jsem teď tolikrát za poslední tejdny slyšel, no tak pojďme s tím něco udělat od kolegů z Evropský komise, v NATO. No tak si říkám, co s tím prostě jako uděláte? Dobře, tak Německo může poslat nějaký svoje zásoby s tím, že je dostane od Lockheedu, je doplněný po roce a půl, po dvou. Hmm, tak jako to by šlo, jestli po dvou. Zaručíme si, že po dvou. No a co když přijde ten útok na Pobaltí nebo začnou lítat rakety někam dál? Kde budou německý Patrioti? Budou k něčemu, když nebudou mít ty rakety do toho? To už jsou kalkulace, který nejsou hypotetický a takový ty škudlící, ale reálný. Teď jenom chci říct, jsou to prostě jednak drahý věci a jednak ta produkční kapacita se nerozšiřuje nějakým závratným tempem.

Tomáš Kopečný: Lockheed s tím nějak nespěchá. Je to prostě velkej behemot, kterej se pomalu otáčí a všechno mu strašně trvá. Prostě největší firma zbrojní na světě. To, co se děje v Americe zároveň je, že strašně moc tam rychle roste, trh s novými

Tomáš Kopečný: nebo staronovými výrobci raket, jo. Noví výrobci dronů, pardon, noví výrobci, jako samozřejmě dalekonosných dronů, ale noví výrobci motorů do toho, jo. Jsou tam i český firmy. Každej velkej zbrojař dneska kupuje výrobce motorů po celým světě. Motory, Motory je to, co se prostě prodává, po čem je poptávka reálně. Jako dalekonosný motory je rychlý, proudový. Ta potřeba jenom za americkou stranu a neřeknu to přesné číslo, ale jsou statisíce kusů. Produkční kapacita celosvětová jsou desítky tisíc kusů nízký. Takže super investice, velkej trh, ale znamená to ten extrémní gap, tu mezeru mezi tou kapacitou něco rychle vyrobit a dodat to, jo. Cesta dopředu, jenom abych to zkrátil, jo. Cesta dopředu. Zase jako nemá smysl se upínat na ty Patrioty.

Tomáš Kopečný: Zachraňuje to určitě, ale ekonomicky to prostě neobstojí. Cesta dopředu je vyrábět masovou levnou výrobu, prostě taky jako proti dronům, malejch raketek, který budou stát tolik, co budou stát ty Shahidy nebo Gerany a bude se toho vyrábět jako deset tisíc kusů měsíčně.

Martin Ondráček: No a možná potom, až to bude a bude to fungovat, tak velký evropský armády pochopí, že není nutný úplně nakupovat všechno v Pařížský a občas není špatný jít zašopovat do Lidlu nebo do Kauflandu a nakoupit tam prostě jako tyhlety levný interceptory nebo levný rakety. Já když jako se bavíme o tom, jak se Ukrajina-- mimochodem, tohleto je podcast k filmu Volný hrad s Tomášem-

Tomáš Kopečný: Já vím, Martine.

Martin Ondráček: -Martínem Kubáčkem. Ano?

Tomáš Kopečný: My bysme fakt měli udělat nějakej outreach už směrem k tomu Kauflandu a Lidlu, protože reálně o nich mluvíme každej díl. A náš, náš podcast je zadarmo a já žádný peníze z toho jako nechci, ale prostě měli bysme s tím něco udělat, jo, protože už je to nedůstojný se takhle podbízet.

Martin Ondráček: Vzhledem k tomu, dobře, tak si řekneme, že už nevyslovíme prostě klíčový slova Kaufland a Lidl.

Tomáš Kopečný: Ne, ne, bych jim prostě řekl: „Věděli jste o tom, že jste vyslovili slovo Lidl prostě padesátkrát za poslední tři hodiny?“

Martin Ondráček: Jo, že tenhleten mírovej, mírovej podcast, kterej vůbec není jako problematickej v tom-- Hele, pojďme, pojďme zpátky. My si tady povídáme o tom, co může Ukrajina dělat s Geranama 4 a Geranama 5. Důležitý a podstatný je říct, že, že skvělou zbraní proti těmhle těm, dvou typům proudových jako dronů jsou stíhačky F-16. To je vlastně docela účinná věc. Problém trochu je v tom, že se v uplynulých deseti dnech začalo objevovat poměrně velké množství informací, že víc než polovina ukrajinských F-16 je mimo provoz. Napsal to třeba Wall Street Journal. Kyjev to odmítl, ale mluvčí ukrajinského ministerstva zahraničí uznal, že některý součástky pro tuhletu ranou nebo první verzi F-16 se už nevyrábějí, ale zprávy o katastrofálně nízké připravenosti nejsou pravdivé, jo. Sám Zelenskyj Financial Times řekl, že asi polovina F-16 je dlouhodobě na opravách. Je důležitý říct, že tyhlety

Martin Ondráček: stíhačky můžou nést rakety vzduch vzduch, který jako nejsou tak drahý, že by stály milion dolarů jedna, ale že ukrajinští piloti často na ty drony a na různý cíle střílej z palubních kanónů těchhletěch F-16, jo. Vy, když jste slyšel informaci, protože vím a mimochodem to píšete taky v tý svý knize, Tomáši, víte hodně věcí o tom, jak se F-16 zaváděly do výzbroje ukrajinský armády. Vás to překvapilo, ta informace o tom, že polovina těch letadel je uzemněnejch proto, protože čeká na náhradní díly a následnou opravu nebo servis?

Tomáš Kopečný: Jako moc ne, protože upřímně, to je příběh každý západní techniky, která se tam zavádí, jo. Prostě je to... Jak to říct? Starší verze oukej, ale provozuschopnost a udržení provozuschopnosti je zajistitelná. To, co je problém, je čas. Jako ty firmy, který dostaly ty kontrakty a mimochodem v těch článcích se píše taky, za jakejch jako ne úplně jasnejch podmínek, proč to zrovna dostala takováhle firma a ne jiná, jo, ale oukej, to vám splňou. Dostali to od amerického ministerstva obrany a prostě zprovoznuschopňují nebo znovu zprovoznuschopňují ty stíhačky na západě v jedný zemi, ale jako nespěchají.

Tomáš Kopečný: To je ten problém. Oni prostě, zatímco, že jo, ti Ukrajinci říkají: „Hej, my tohleto jakoby jsme byli schopný za pár týdnů standardně. Americká armáda to má za pár jednotek měsíců, jo. A vy tady říkáte, že to bude trvat rok a půl? Jako seriózně?“ Řeknou: „No, to prostě náš kontrakt nám umožňuje todlencto a to čekáme. Máme spoustu jiný práce.“ Jo a je to ta mentalita, dostala to firma, která s tím prostě nespěchá. Tak řeknou: „No tak maximálně zaplatíme nějakou pokutu z prodlení, ale nakonec to seženeme. Rozhodně nebudeme platit víc peněz za rychlejší delivery, jo, těch součástek.“ Tak to je ten problém, kterej souhlasím, není katastrofální. Je taky důležitý to zdůrazňovat, že to není katastrofální, aby nevznikla panika. Ale asi bych hlavně řekl, že je řešitelnej, že je řešitelnej. A ano, po dekádě na ministerstvu obrany mohu říct,

Tomáš Kopečný: prostě všechno je to otázka Jednání a schopnosti jednat s dodavatelem, jo? Zažil jsem tolikrát na poradách, kdy jsme řešili, jak urychlit dodávku něčeho, servis něčeho, provozuschopnění něčeho, kdy dodavatel se začal různě vymlouvat. Jaký jsou potom nástroje toho státu jako odběratele nebo Ministerstva obrany jako odběratele, aby dbal na dodržení toho? Jsou různý potom penále. Ono taky upřímně, když ten stát na to nedohlídne, tak dostane sám pokutu za nenaplnění obranné schopnosti něčeho jinýho, teče řádného hospodáře, hospodáře od třeba Nejvyššího kontrolního úřadu. Ministerstvo obrany si tím prošlo taky několikrát, jo. Takže je tam spoustu motivací, jak to udělat dobře a je to řešitelný. Je to otázka jednání.

Martin Ondráček: Já bych se s dovolením zeptal ještě na jednu věc, kterou, o který nevím vůbec nic, která mě extrémně zajímá. Ta F-16 má palubní kanón ráže dvacet milimetrů. Ukrajina veřejně říká, že potřebuje pět až šest tisíc kusů týhletý munice denně, aby dokázala účinně sestřelovat ty drony. Shodou okolností, Bloomberg agentura to spočítala spíš na deset tisíc kusů. Munici posílají Španělsko, Belgie, Polsko. Kyjev jedná s Francií, Norskem, Švédskem, Finskem. Zelenskyj pátého října řekl: „Munici do F-16 hledáme prakticky po celým světě.“ Tomáši, kolik tahle munice vlastně stojí? Kolik jí je a jak se s, jak se s tím prakticky střílí?

Tomáš Kopečný: To je na tom zajímavý, že ty čísla jsou docela velký, jo, ale jakože, nebo jinak, že jsou vlastně relativně malý. Pokud se říká, nebo pokud Zelenskyj řekl pět, šest tisíc kusů, pokud Bloomberg píše o deseti tisíci kusech, abychom si to představili, jo, to je prostě kulometnej kanón velkej a to letadlo ale unese jenom pět set jedenáct kusů těch nábojů. To je hrozně zajímavý, jo. Koná se-

Martin Ondráček: Já chci říct ještě jednu věc-

Tomáš Kopečný: -na jeden sestřel. Hmm? Řekněte.

Martin Ondráček: S dovolením, já řeknu ještě jednu věc, jo, protože ta je podle mě důležitá. Jak jsem jako to pochopil, tak to nefunguje tak, že vyjmete jako nějakej kulomet a pověsíte ho pod libovolný letadlo, protože když s tím potom střílíte, tak ten zpětnej ráz tomu letadlu dává strašnou čočku a to letadlo se vám začne rozpadat, jo. To znamená, že na to musíte používat letadlo, který je zkonstruovaný k tomu, že má ty palubní kanony, jako je třeba F-16. Nemůžete vzít jako běžný letadlo a namontovat pod něj kulomet. A teď vám to vracím, že vy říkáte, že to unese jen těch pět set, pět set nábojů, což mě teda překvapuje, to je relativně málo.

Tomáš Kopečný: Jo, jo a vyjde to cirka na tři sestřely, jo, to je taky překvapivý. Říkáte, proč? Flajtvort, pět set nábojů na tři sestřely? No protože ten kanón vypálí sto nábojů za jednu sekundu. Ono to jako nejde dělat po moc menších dávkách, takže-

Martin Ondráček: Sto nábojů za sekundu to vypálí.

Tomáš Kopečný: Jo a teď vlastně to, co, to jsou jako údaje, to jsme se na to koukali jako US Air Force, na, jako na jejich stránkách. Tam potom bylo uvedený, kolik ten náboj stojí. Mezi dvaceti osmi a třiceti čtyřmi dolary, jo, zvyšuje se ta cena. Takže když si to jako propočítá, tak cirka pět tisíc dolarů na jeden sestřel, jo. Na jeden sestřel průměrně totiž tohle letadlo spotřebuje sto padesát nábojů. To je zajímavý, jo. Sto padesát nábojů je průměr na jeden sestřel. Jo, to je z nějaký praxe už statisticky. No dobře, ale i kdyby jako prostě mega úspěšný na každej jako sestřel ty F-16, jako že to vzhledem k poměru rychlosti mezi F-16 a tím dronem asi jako zvládnou, tak jsem si znovu říkal, proč přichází s číslem pět tisíc, šest tisíc nebo jako deset tisíc, jo? Kdybych si vzal Zelenského číslo šest tisíc denně, no tak to je přece čtyřicet, čtyřicet sestřelů. A neříkali jsme si, že jich tam lítají tisíce?

Tomáš Kopečný: To znamená, že to spíš vypovídá o kapacitě na straně právě provozuschopných F-16, jo. Jenom abysme si ty čísla dali do kontextu, jo. Deset tisíc nábojů si říká oukej, super, tak to jako kdyby to byly rakety, který každej den sundají jeden projektil. No tak dobrý. Vzhledem k tomu, že potřebuju sto padesát těchhle nábojů na jeden projektil, tak blbý, jo? Takže cena není problém, jo. Pět tisíc dolarů za sestřel je luxusní, že jo. V momentě, kdy ten dron, jak jsme si říkali, stojí třeba osmdesát, sto tisíc, takže to je dobrý, jo. Takže sto tisíc dolarů versus pět tisíc. Fajn, jo, plus náklad na provoz letadla okej, ale to stejně musíte platit. Takže tohle je super. Jenom teda bysme nepotřebovali deset tisíc nábojů, jako, ale potřebovali bysme nějak sto tisíc nábojů.

Martin Ondráček: No-

Tomáš Kopečný: A k tomu ty letadla.

Martin Ondráček: -tak akorát větší množství provozuschopnejch těch letadel, letadel. Ukrajina samozřejmě jako vymejšlí jako různý možnosti, jak to vlastně sestřelovat. Důležitá věc, kterou teď ještě posunu trochu dál, je, že ukrajinští blogeři upozornili na to, že Rusové na novejch kusech Geranů pět, to jsou ty, co vypadají jako rakety, přesunují motor ze hřbetu dovnitř trupu, čímž chtějí dron rozjet na sedm set až osm set kilometrů za hodinu, což má trochu háček, protože motor v tom trupu zabere místo palivu, takže ten dron doletí méně. A, a je to jako odhad. Není to žádný jako ruský oznámení, že to najednou bude lítat osm set. Velitel jedný ukrajinský protivzdušní jednotky řekl agentuře AP, že tyhlety drony lítaj tak rychle, že je nedokážem pořádně zaměřit a že to je jako honit prase v lese, jo.

Martin Ondráček: A já jsem viděl jednou sestřel těch starejch Geranů. To bylo velmi jednoduchý. To letělo nějakejch sto padesát. To znamená, ta jednotka, která je vyhledávala na nebi, věděla dvě hodiny předtím, že tam ten dron přiletí. On neuměl zatáčet. My jsme tehdy-

Martin Ondráček: Dělali sbírku na věc, která se jmenovala Viktor. Na pickupech byl kulomet KPV dvojče, takže vy jste s tím kulometem si připravili přesně místo, odkud přiletěl ten šáhid. Oni lítali v noci, nabíjelo se to, každá desátá byla sjetelná, takže jste vlastně viděli, kam vám ta přehradná palba jde a on vám do tý přehradný palby vletěl. Ve chvíli, kdy to lítá osm set, tak ty jednotky, který mají třeba dvě stě, tři sta kilometrů před tím Kyjevem vyhledávat a sestřelovat ty drony, zkrátka ani nemají čas se jim dostat do tý dráhy. Když se podíváme na reálný čísla, tak ukrajinský letectvo říká, že proudových dronů dneska sestřeluje padesát pět, šedesát procent a u vrtulových to je devadesát až devadesát pět procent. Logika je jako jednoduchá, jo? Je lepší honit drony ve vzduchu nebo ničit odpaliště a ty továrny, kde se vyrábějí? Možná bych tu odpověď taky znal.

Tomáš Kopečný: Oboje, samozřejmě, no. Jo, tak jako pořád potřebujete sestřelovat všechno to, co na vás letí. A Ukrajinci se snaží ničit ty výrobny dronů od začátku války, ale je to těžký, prostě. Je to těžký kvůli tomu, že v momentě, kdy už dosáhli tý kapacity tam doletět, to znamená, začali mít jako tolik dronů, že to dokázalo třeba přesně vyřadit z provozu nějaký ty sklady. No tak tyhle výrobny, hm, tyhle továrny velký jsou zaprvé lépe chráněný a dobře, jako jsou tam nějaký kulometný hnízda. Ty ukrajinský drony zase jako nenesou tak velkou nálož, aby to fakt jako zničilo tu továrnu nadlouho. A důležitá věc, jako v momentě, kdy tam začalo lítat takhle za urel, tak prostě to začali stavět pod zemí Rusové. Takže to-

Martin Ondráček: To já jsem chtěl právě přesně říct podle toho-

Tomáš Kopečný: Tím, co tam jako letí.

Martin Ondráček: Tak, že to je nezničitelný, protože právě ta Jalabuga, to je to, co je těch osm set kilometrů od Moskvy. Rusové tu továrnu zasáhli v dubnu dvacet čtyři, v dubnu a květnu dvacet pět a v únoru letošního roku. Ale oni to prostě další haly strkaj jako pod zem a-a vlastně je to jako tím portfoliem zbraní, kterejma oni dneska disponujou, vlastně nevyřaditelný. Ukrajina mezitím zkouší všechno možný. Už vyzkoušeli čtyři typy rychlejších jako stíhačů. Jsou tu různý novinky. V Kyjevě už dva dny stojí přes dvanáct automatickejch kulometnejch věží, který s pomocí umělý inteligence jako by měly chránit hlavně ty mosty a jsou asi zřejmě určený pro finálovej sestřel toho Geranu, kterej v tý střemhlavý fázi letu letí nějakejch pět set.

Martin Ondráček: Ukrajina vyvíjí nějakou protiletadlovou střelu Nyka. První výsledky mají přijít ve druhý polovině října. Možná účinná zbraň bude za dva měsíce, za tři, možná za půl roku. Teď budu citovat vás, Tomáši, kterej jste v jednom z prvních dílů podcastu Komu zvoní hrana říkal, že na každou zbraň se vždycky dá najít protizbraň, že je jenom otázka prostě času, kdy to ta strana vyvine a jestli to bude fungovat. Šest měsíců je vlastně celá zima. Ukrajinu jako nečeká letos v zimě nic vlastně jako dobrýho. Na tom se asi shodnem.

Tomáš Kopečný: Určitě. Ukrajinu nečeká nic dobrýho, ale taky a tím jsme začínali, jako Ukrajinu nečeká nic překvapivýho a nečekanýho. Ukrajinu nečeká nic nečekanýho. Hm.

Martin Ondráček: Hm. Zajímavý je, že když se bavíme-

Tomáš Kopečný: Tak to je.

Martin Ondráček: Jo. Zajímavý je, že když se bavíme a teď jsme jako první... Ježíš, to je zas hodin. To už, no, jestli běžíte, tak zpomalte, protože ještě se chceme bavit o operaci Vivaldi, protože každá mince má dvě strany a ta strana pesimističtější, o který jsme teď mluvili, tak to je ten nápor, kterej zažívá Kyjev a další velký města přes ty proudový drony. Ale Rusko sází na nebe mimo jiné proto, protože se mu na zemi prostě nedaří, jo? Institut pro studium války spočítal, že v září Rusko získalo asi sto sedmdesát šest kilometrů čtverečních a ztratilo dvě stě padesát šest. Čistě tedy přišlo o osmdesát jedna kilometrů.

Martin Ondráček: A-a podle ukrajinského generálního štábu mělo Rusko v září čtyřicet šest tisíc dvě stě třicet zabitých a raněných. Nejvíc za letošní rok a už třetí měsíc za sebou přes čtyřicet tisíc. Tohle číslo je ukrajinský, nedá se nezávisle ověřit, ale jenom když si vzpomenete nebo si ho vyhledejte na díl, kterej jsme dělali o plánech tehdejšího ukrajinského ministra obrany Fedorova, tak on tam velmi jasně říkal ten target, to číslo mrtvých a vyřazených z boje třicet pět až čtyřicet tisíc. A oni toho opravdu jako, jako dosáhli, jo? Rusko přitom jako tlačí na některých místech tý fronty. Pokrovsko, Konstantinovka, Orychiv, použití kluzákovejch bomb. To jsou všechno věci, který se z běžnýho denního zpravodajství dozvíte jako takovou pěnu dní. Ale to nejzajímavější, co se na ukrajinský frontě odehrálo a odehrává, je operace Vivaldi. Jmenuje se podle Vivaldiho čtyř ročních období. Známá skladba hudební. Vede ji třetí-

Tomáš Kopečný: Jako dítě-

Martin Ondráček: Sbor generálů.

Tomáš Kopečný: Jako, jako dítě šestileté, osmileté jsem ji hrával v stom. Souboru zobcových fléten profesora Žilky.

Martin Ondráček: No tak uvidíme.

Tomáš Kopečný: Takže to mám doslova pod kůží.

Martin Ondráček: Ano, a takže teď o tom bude mluvit. Vede to třetí armádní sbor generála Andreje Bileckého u města Lyman na severu Doněcké oblasti. Začalo to v květnu a zatím proběhly tři fáze jaro, léto, podzim. Tři roční období. Čtvrtá je ohlášená. Výsledky jsou takový, že Ukrajina získala podle prezidentský kanceláře zpátky sto sedmdesát šest kilometrů čtverečních. A Institut pro studium války říká, že to je nejméně sto čtyřicet sedm kilometrů čtverečních. A důležitý je to proto, že Rusko chtělo obklíčit v tom prostoru takzvanej pevnostní pás. To jsou města Slovjansk a Kramatorsk. Jsou poslední velký města Doněcký oblasti v ukrajinskejch rukou a mělo to jít ze dvou stran od Lymanu ze severu a od Dobropillji z jihu. A operace Vivaldi tu severní čelist zlomila.

Martin Ondráček: Jak si máme jako v těch hromádách různých operací přeložit? A můžete mi, Tomáši a lidem, který se na nás dívají a poslouchat, poslouchají nás, vysvětlit, proč právě operace Vivaldi je to, o čem všichni tak strašně mluvěj? A čím je to vlastně jako unikátní?

Tomáš Kopečný: Především tím, že nejde o počet, kolik kilometrů čtverečních osvobodili, ale kde. A že přeťali tu horní čelist nebo tu horní část těch kleští a tím pádem zásadním způsobem oddálili, a to možná i o rok, o dva, to, že by se začalo přímo bojovat v tom pevnostním pásu. To znamená ty opevněná města, že by dospěly prostě ruská vojska ke Kramatorsku. A Putin vyhlásil už v roce dvacet tři, že do roku dvacet šest chce mít celý Donbas. Nebude ho mít. Potom teda vyhlásil, že by chtěl aspoň se dostat k těm, k tomu pevnostnímu pásu, že by chtěl Kramatorsk do konce zimy, nebo to znamená třeba do začátku jara příštího roku. To se nestane. To znamená, jako jednoduše řečeno, důležitost operace Vivaldi je právě v tom, že zásadně oddálila dobytí Donbasu. O čem to je?

Martin Ondráček: Zajímavý je, že Bilecký a vůbec celá operace Vivaldi se mimo jiné, je charakteristická nezvykle velkým množstvím použití dronů, robotů, myslím pozemní drony, takzvaný UGVéčka, nejen ty FPV a velký drony, který lítaj ve vzduchu, ale mluvím o tom, co jezdí po zemi. Podle mluvčího třetího sboru, kterej tam působí, zajistili roboti osmdesát procent logistiky a devadesát procent evakuací raněných a odminovali přes třicet kilometrů. A oni tam poprvý použili jako unikátní taktiku, který Ukrajinci říkají grif. Co to je grif?

Tomáš Kopečný: já bych ještě vlastně, odpovím jo, ale ještě bych jako vlastně u těch pozemních dronů zůstal a chtěl bych tam říct, že to je přesně to, o čem se bavíme tady dlouhodobě, jo, že, a tím nemyslím jenom pár měsíců, ale několik let. Cirka dva roky zpátky jsme se začali všichni připravovat na to, že prostě pozemní drony začnou dominovat a věnovali jsme tomu minimálně jeden z našich dílů. A teď se to děje, jo. A ty čísla jsou to nejdůležitější, protože čísla jsou jako nějaký objektivní faktor a devadesát procent evakuace zajištěná dronama je prostě fantastická. Osmdesát procent logistiky je prostě fantastický. To už není, že se oznámí, že první ruskej voják se vzdal dronu, první prostě byl zabitej jako nějaká nahodilost, ale že to je ten systém, že to prostě je to, na co ta armáda jako celek už dneska spoléhá na těch nejtěžších bojištích. Nejsou to humanoidi a dlouho nebudou. Jakkoliv to je taky nějaká vize mimochodem, kterou teď jako hodně akcelerujou, ale prostě dneska pozemní drony nejsou

Tomáš Kopečný: zvažovaná větev vývojová, ale aplikovaná široce. A grif znamená, já nevím, jestli to je kvůli tomu jo, ale že protože jako grif je to mýtický zvíře, že teda asi přiletí a vysadí pozemní kamikadze drony, jo. To znamená přiletí bombardovací dron a vysadí pozemní-

Martin Ondráček: Takový ten vampír, to jsou jako obří opravdu jako drony šesti, osmivrtulový bestie velký a...

Tomáš Kopečný: No a možná si vzpomenete, že ještě jako třeba deset, dvacet let zpátky byly nějaký sci-fi filmy o tom, že přesně tohleto bude doručovat jídlo nebo tak, že jo. Teď se to neděje naštěstí kvůli tomu, že by taky padlo lidem na hlavu ve městech. No na tý frontě to donese jinej balíček, jo. Oni donesou roboty třeba deset, patnáct kilometrů od fronty, což jsou kamikadze roboti, tedy ti, kteří prostě mají jediný cíl někam dojet a zničit ten cíl. A, ale pozor, jako pardon, deset kilometrů od, patnáct kilometrů od fronty, možná někdy dvacet se píše, jo, ale ne na tý ukrajinský straně, ale na tý ruský, jo?

Martin Ondráček: Ano.

Tomáš Kopečný: To znamená za nepřátelskou linií. A někde jsem četl osmdesát procent úspěšnosti. znamená to, že vlastně ten gryf, to zvíře do svýho pařátu prostě vezme ten STIB, pak je tam pustí a oni někam dojedou a tu zničí opěrný bod opevněný, tu zničí nepřátelskou těžkou techniku, tu zničí jednotku, která někde spí. Takže to je gryf.

Martin Ondráček: Já, já se omlouvám, co to je za mýtický zvíře, gryf?

Tomáš Kopečný: No jako grifin, to je, asi jako prostě si to vygooglujte. Stejně, co jsem chtěl říct, jo. Koukněte se, jak to vlastně vypadá ten, ten Geran pět a Geran čtyři jako na vlastní oči, jo. To je hrozně, hrozně důležitý pochopit ten rozdíl jako na vlastní oči. No grifin je napůl lev, napůl orel. Jo, tak-

Martin Ondráček: Totiž já, když jsem se vrtal tady v tom, protože mě taky zajímalo vlastně, ono to podle mě spolu souvisí, jo, protože totiž u Andrejevky v roce 2023 působil ukrajinský kulometčík, kterej se jmenoval Hryhorij Bach a on měl volací znak Gryf. A takový urban legend říká, že se to taky možná jmenuje jako po něm, jo. Což je jako celkem jedno. Já chci říct, že tam se při tý operaci Vivaldi a u Bileckého, kterej jako tlačí ty drony jako strašidelně, odehrávají věci, kde jenom jako žasnete. Takže třeba vidíte jako opravdu jako čím dál častěji situace, kdy se ruští vojáci vzdávají, robotům.

Martin Ondráček: Ten je pak doprovodí k ukrajinským pozicím. V jednom odposlechu se dokonce ruští vojáci dohadovali, jestli na ně nestřílej vlastní, protože nevěřili, že v zádech mají vlastně jako ukrajinskýho robota, jo. Je zajímavý tu operaci Vivaldi jako pitvat a dívat se na to, co se tam odehrává. A vy, když jste najednou začal mluvit o hu-o humanoidních robotech, tedy o válečnících, který opravdu připomínají ty roboty, tak já jenom chci říct jednu věc. Všichni jsme se jako strašně jako posmívali tý olympiádě robotů, která byla v létě v Číně, jo, kdy ty roboti jako běhaj, působí to jako divně a tak dále a tak dále. Pak někde jako upadnou. Vzpomeňte si pěkně, prosím, vy všichni, který jste před třemi lety začali používat první moduly umělý inteligence, jaký to dávalo dis-děsný výsledky, jak to nefungovalo. A řekneme si prostě za tři roky, jak se ty humanoidní roboti jako chovaj. A nezapomeňte na to, že když ty technologický firmy něco ukazujou na veřejnosti, tak ukazujou to,

Martin Ondráček: tak jsou dva, tři roky za armádou, za armádním vývojem, kterej není prostě jako veřejnej, že to se jako můžeme tomu jako vesele smát, těm obrázkům z Číny. Ale já si myslím, že nám všem jako za tři, za pět let jako ztuhne úsměv na tváři, jak budou ty, ty, roboti fungovat. Chci jenom jako říct, že Rusové se taky snaží. Najděte si to na sociálních sítích. Druhýho října předvedli na cvičení Centr 2020 čas-šest útočný tank Sturm ovládaný na dálku, což je předělaný tank T-72, kterej je vlastně na dálkový ovládání, jo. Nechme stranou, že to vyvíjejí patnáct let. Nechme stranou, že na předváděčce to uvízlo v bahně. Já to využiju k tomu, že se zeptám na jednu věc, která mi vrtá v hlavě.

Martin Ondráček: Já jsem vždycky si myslel, že ta robotika půjde jako tím směrem a byl to jako fatální omyl, že vy prostě vezmete stávající zbraň, jak to udělali Rusové, vezmou ten tank a udělají ho na dálkový ovládání, jo. Ukrajinci vyvíjejí ty roboty jako speciální, že jo. Proč se jako nepředělává ve velkým ta stávající technika na dálkový ovládání?

Tomáš Kopečný: Vlastně je jednoduchý, protože se blbě opravuje na dálku. Jo, že u těch větších jednotek, který prostě chcete používat nějak komplexněji a jsou drahý, tak pokud se to nevrátí na základnu jako velmi rychle u těch-- teď se třeba hodně testujou, novej koncept v americkým letectvu Collaborative Combat Aircraft jako doprovod pro F-35 a F-22. V podstatě něco jako, já nevím, L-39. Představte si prostě jako close air support, menší letadla, který ale budou bez pilota, jo, jako spolupracující s nějakým opravdu jako centrálním mozkem v podobě F-35. Tenhle ten dron v uvozovkách, kterej vypadá jak letadlo, jenom bezpilotní, takhle teďko velkej, no tak má strašně moc funkcionalit. Ještě to není úplně vyzkoušený. Je to dost drahý na to, aby se to jenom tak někde jako nevrátilo, jo. Takže-- ale z toho vzduchu se to pořád vrátí, pokud to nesestřelí raketa jako relativně snadno. U

Tomáš Kopečný: tý pozemní techniky to má přirozeně mnohem víc překážek, než se to může někam vrátit jako na opravu, jo. A trvá to mnohem dýl vzhledem k rychlosti. Takže když se prostě cokoliv zasekne, nevím, jako jedete tím lesem a urve se vám najednou nějakej senzor na tom tanku, jo, nebo se vám, nevím, něco poškrábe, cokoliv, něco tam přestane fungovat, něco spadne prostě vevnitř, tak to normálně ten voják, kterej to přilepí, přimontuje, já nevím, prostě nahradí to nějak, jo. A když tam nikdo není u toho, tak je to těžký. Tak to nejde. Proto ten-- mimochodem tohle je ten problém toho tanku Sturm.

Martin Ondráček: Jo. Ještě jednu věc bych chtěl probrat nebo probrat. Chtěl bych ji jako říct. Chtěl bych mluvit o Olešce. To je malý město na levým břehu Dněпру naproti Chersonu, vlastně pod ruskou okupací. Podle ukrajinského ministra zahraničí Andreje Syby tam lidi jedí trávu. Je to obklíčený. Ukrajina tam drony dopravila čtyři tisíce kilogramů jídla na sto míst. Podle šéfa Chersonský oblastní vojenský správy ruský jednotky ty drony s jídlem sestřelují. Tyhlety drony, který někde nesou výbušniny, tady nosí chleba. Oleška je místo, který se asi zřejmě stalo symbolem jako absolutního cynismu rudý, no dobře, ruský armády jako vůči civilnímu obyvatelstvu. Zeptám se nakonec na velmi jednoduchou věc. Kdo tuhletu zimu jako vydrží dýl? Ukrajina bez proudu, protože evidentně jako přichází doba, jako kdy energetická krize se zopakuje a bude to horší než loni, nebo Rusko bez fronty, která se jako nikam nehýbe, naopak se území, který Rusové okupujou, stále zmenšuje?

Tomáš Kopečný: Já myslím, že to vydrží oba. myslím si, že oba počítají s tím, že to vydrží i tu další zimu po týhle. Ohledně tý fronty, uvidíme, bude to trochu těžší, protože devadesát pět procent všech zásahů, možná i víc, ale Fedorov nebo ne, Drapatý mluvil o devadesáti pěti procentech všech zásahů na tý frontě, že dělaj drony. Tak to je pravda. Zjevně teda podle toho, co říká. Ale ono to bude těžší, až bude, až bude mlha víc, jo, protože je to pořád vlastně o vizuálním kontaktu, jo, vizuálním navádění. Takže možná i ta fronta, kdy to jsou vlastně de facto jako ukrajinské drony versus ruská pěchota, může doznat nějakých změn, ne strategických, ale vydrží to oba. Jako Ukrajinci zároveň budou posílat víc a víc dronů na ruskou energetiku.

Tomáš Kopečný: Myslím si, že Rusové to rozhodně tuhle zimu ještě tolik nepocítí u sebe doma jako Ukrajinci u sebe doma. Pocítí to ruská ekonomika. Ale zase, bavíme se o jako několikaletých výhledech, jo, o vlastně několikaletých plánech, jak je oslabit, jo. Tím pádem oslabit tu schopnost více vyrábět, vydělávat více peněz.

Tomáš Kopečný: Takže tahle zima jako o ničem zásadním rozhodovat nebude, jakkoliv bude náročná.

Martin Ondráček: Fajn, ještě jenom řeknu technickou věc, kterou vy, který sledujete situaci na ukrajinský frontě, na ukrajinský frontě určitě víte. Teď se zavírá krátký okno před zimou nebo před podzimem na Ukrajině pro nějaký pozemní operace, protože ve chvíli, kdy začne pršet,

Martin Ondráček: tak na Ukrajině vznikne to, čemu se říká rasputnica. To je neuvěřitelně jemný, mazlavý blátíčko z tý černozemě, ve kterým nejenže vy ztratíte holínky, ale prostě zapadají tam tanky, jakýkoliv těžký auta, když do tohohle toho bláta vjedou, tak se nedá pohybovat. Všichni ví, že se v tom nedá útočit, nedá se v tom slušně prostě pohybovat a technika tam nejede. Všichni budou čekat na to, až to zamrzne. A v zimě při těch deseti, patnácti stupňovejch mrazech ty útoky těch armád nejsou jako úplně jako uživatelsky přítomný. My jsme byli zase dlouhý. Já si myslím, že, že pokud s náma trénujete na ten půlmaraton, tak nás zase musíte proklínat. Určitě jsme přes devatenáct, přes devadesát minut. Moc vám děkujeme, že jste doposlouchali až sem.

Martin Ondráček: Omlouváme se za to, že jsme možná, jak jsme zase byli na frontě a u těch zbraní, tak jsme byli jako plný jako technických jako detailů. Ale předpokládáme, že mezi vámi, našimi drahými posluchači a diváky, jsou lidé, kteří, které zajímá to, co se jinde jako nedozvíte. A to je právě ten detail, do kterého s Tomášem tak rádi chodíme, abychom ošetřovali on mě, ochytřovali on mě a my společně vás. Děkujeme vám, že

Martin Ondráček: posloucháte a máte, doufáme, rádi podcast Komu zvoní hrana. Tomáši, děkuju, bylo to příjemný. Já to budu vyprávět manželce ještě předtím, než to půjde na YouTube do premiéry. Opatrujte se. Mějte se hezky.

Tomáš Kopečný: Já taky děkuju. Já taky děkuju. A vlastně jsem si uvědomil, že jsme neřekli kromě teda zpěvu, já nehodno našich posluchačů samozřejmě, žádný kulturní tip. Tak já řeknu ze mě nikoho. Ze mě nikoho. Bavíme se o dronech, o zamrzlý válce, o, o frontě. Ze mě nikoho. A tím končím. Loučím se a budu se těšit.

Martin Ondráček: Tak a vy jste řekl jeden kulturní tip. Já řeknu jeden víkendový tip. Pokud chcete, nebo pěkně prosím, běžte k volbám. Jsou důležitý, protože ty lidi, který u vás ve městě, na vesnici, v městečku budou vládnout, jsou taky ty, který budou rozhodovat o tom, co vy budete dělat, kdyby byla nějaká mimořádná situace. Já nemluvím zdaleka jenom o válce. Tomáši, ještě jednou díky a mějte se fanfárově. Hezké dny, vidíme se příští středu. Ahoj.

Tomáš Kopečný: Mějte se.

závěrečná znělka: Zvoní tobě.

‍