Chromá kachna domlouvá mír v Evropě. Co na to Putin?

Martin Ondráček: Irčan John May letěl ve čtvrtek 5. listopadu z Dublinu do Říma. Chtěl tam s manželkou oslavit dvacáté výročí svatby. Místo Říma ale přistáli na francouzské vojenské základně Évre asi tisíc kilometrů od cíle. Na palubě měla být bomba. Žádná tam nebyla. John May to potom pro New York Times shrnul takhle: "Děje se to proto, aby mocní v Evropě viděli, jak snadné je vyvolat masovou paniku." Řekl bych, že to je dobrá definice. Ve stejný den seděl v Bílém domě Putinův vyslanec Kirill Dmitrijev. Po schůzce s ním Donald Trump oznámil, že je velmi blízko ukončení války na Ukrajině a že velká krásná dohoda se možná bude týkat celé Evropy. Dva dny poté, co jeho strana na celé čáře projela volby.

Martin Ondráček: Dnes o tom, co může prezident, kterému Američané právě vzali Kongres, o čem se bude jednat v Abú Zabí a v Číně, kdo Evropě posílá bomby, které zatím naštěstí nevybuchují, a taky o tom, proč je teď v Kremlu asi hodně veselo. Jsem Martin Ondráček a vítám vás u sledování a poslouchání podcastu, vašeho oblíbeného podcastu Komu zvoní hrana.

Tomáš Kopečný: Já jsem Tomáš Kopečný a také vás vítám u vašeho oblíbeného podcastu.

Martin Ondráček: Jen čistě formálně. Tomáš je bývalý diplomat, dřívější náměstek ministra obrany a vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny, taky bývalý. A za druhé, dlužím vám z minulého dílu překlad věty do japonštiny. Eh, tak tedy v japonštině věta "Vojevůdce má na kolenou sovu" zní: "Bushō wa hiza no ue ni fukuro o nosete iru."

Tomáš Kopečný: Naprosto přesně. Naprosto přesně.

Martin Ondráček: Děkuji za pochvalu. Od vás mě to velmi těší. Pokud kroutíte hlavou, odkazuji na náš poslední díl, který Tomáš točil ze země vycházejícího slunce. A abych byl stylový, protože Tomáš po natáčení tohohletoho podcastu, točíme v úterý ráno, aby to bylo úplně jasné, protože svět nečeká, svět běží. Abych teda byl stylový, řeknu, že Tomáš po natočení tohohletoho podcastu míří na Ukrajinu. Takže teď přeložím tuhletu větu, která se běžně používá v konverzacích, do ukrajinštiny: "U palkovódtsya na kolinakh sova." Kdybyste potřeboval-

Tomáš Kopečný: To je mezi ukrajinskou generalitou velmi rozšířené a populární, takže-

Martin Ondráček: Ano, já jsem vám to chtěl prostě dát jako takovej dárek před tou cestou. Užijte si to tam, opatrujte se, dejte na sebe pozor a jdeme na to. Tomáši, my jsme, eh, na začátku tohohletoho podcastu jako spojili dvě věci. Eh, tu Trumpovu volební porážku a bomby v evropských letadlech. Eh, když se na to podíváte z helikoptéry, spojujeme jen proto ty dvě věci, že se staly ve stejném týdnu, nebo to má něco společnýho spolu? Co myslíte?

Tomáš Kopečný: Spojili jsme je proto, že se odehrály ve stejném časovém okamžiku, ehm, ve stejném nějakém horizontu, na který teď koukáme za poslední týden. Eh, já připomenu, my se od minimálně léta bavíme o tom, že očekáváme, že ruské hybridní agrese, ruské hybridní útoky na Evropu budou nabírat na obrátkách, budou měnit podobu, eh, budou, eh, vypadat jinak, než jak jsme doposud zvykli. A oni budou vždycky Rusové zkoušet, aby nás něčím překvapili, aby nás nějak zahltili, nějak ohrozili, aby si vyzkoušeli, co zkrátka funguje, kdyby náhodou chtěli potom to rozvinout do celé šíře. My jsme se bavili o vykolejených vlacích, o hackerských útocích na nemocnice. My jsme se bavili samozřejmě o sabotážích na energetická zařízení, o sabotážích na letištích. A todle je nová podoba, na kterou, věřím, si brzo zvykneme, protože určitě nebude končit.

Tomáš Kopečný: Hm, možná si vzpomínáte, že myslím, že to bylo loňské září, eh, tak že byla vyzkoušena taková podobná operace, kdy po celé Evropě bylo nahlášeno mnoho bomb ve školách na první školní den. To se potom neopakovalo, eh, ve velkém. Ehm, tady u toho ale už to vlastně souvisí přímo s provozem v-- i vojenské, ale i civilní kritické infrastruktury, tedy letišť. A já tady doplním jednu důležitou věc z hlediska vnímání Rusů. To, že, eh, Rusové uzavřeli svými útoky ukrajinské nebe, to znamená, že se tam opravdu nedá lítat a i mě čeká opět velmi dlouhá cesta vlakem. Ehm, tak to už prostě jsme si zvykli, že od února 22 platí. To, co je novinka, je, eh, letošního roku a vlastně posledních pár měsíců je, že Rusové posledních pár týdnů zažívají něco podobného.

Tomáš Kopečný: Ne ještě v tom absolutním rozměru, jako je to na Ukrajině, kde prostě nevyletí a nedosedne nic civilního, žádná přeprava. Ehm, ale už jsme si vlastně taky zvykli na to, že jednou za čas čteme o tom, že bylo-- že byly zpožděny nebo zrušeny stovky letů, že Rusové na ruských letištích trčeli několik dní třeba kvůli tomu, že prostě nad nimi lítaly, eh, ukrajinské drony. Takže jenom já to vnímám takto. Rusové vlastně ve své mysli oplácejí stejnou mincí Západu, který viní za to, že to Ukrajině umožňuje. Eh, za to, že i ta ruská letiště mají problémy. A oni samozřejmě nebudou posílat Rusové drony nebo rakety na, na ty evropský letiště. No ale půjdou do toho jinak. Půjdou do toho přesně jako malejma dronama nějakejch najatejch sabotérů, jako jsme viděli v Lipsku.

Tomáš Kopečný: Říkali jsme si o těch stovkách incidentů každý měsíc, které jsou na letištích v Evropě, ale tohleto je nová podoba. To znamená vyvolat vlastně tu širokou paniku, aby se to týkalo i těch lidí na palubě. A jsem přesvědčen, že v tom prostě budou pokračovat. A to si myslím, že je ten důvod. To si myslím, že je ten spouštěč, že to je prostě nějaká nová forma agrese proti Evropě z důvodů, který jsem zmiňoval. Nemyslím si, že Trumpova volební porážka a porážka hnutí MAGA, eh, je s tím bezprostředně spjatá.

Tomáš Kopečný: Ale pokud bych měl samozřejmě najít něco podobného, no tak, eh, nebo nějakou spojitost, tak bych řekl porážka hnutí MAGA a oslabení Donalda Trumpa, jeho ochromení, jak se koneckonců říká v americké politologii, lame duck, chromá kachna, chromý kačer Donald, eh, odteďka, eh, bude, já jsem to vlastně už říkal minule, utrženější z řetězu, bude agresivnější, už nebude vlastně koordinovat ty svoje kroky s tím MAGA hnutím ve sněmovně nebo v Kongresu celkově, protože to nepotřebuje, protože mu to nepomůže a bude dělat čistě ty exekutivní kroky, které taky něco přinesou. Viz ten mírový plán, který jste zmiňoval. Jo, ale nemyslím si, že bezprostředně jako to, že Trump teď se trošku víc odvázal, že by to souviselo s tím, že by si Rusové dodali na odvahy. Ne, oni si ji dodal-- dodávají postupně a testují, jak na co budeme reagovat.

Martin Ondráček: Tak tohleto jsou dvě hlavní témata, o kterých si budeme povídat, které teď začneme pitvat. Eh, ještě mi dovolte, abych připomněl, že nám můžete poslat nějaký drobný na kafe, perlivou vodu nebo panáka. Můžete to udělat na www komu zvoní hrana cz a my ty peníze budeme používat na rozvoj tohohletoho podcastu. Děkujeme pěkně. Mimochodem, už příští týden se bude v Praze křtít nová Tomášova kniha, kterou já mám takhle v ruce. Tady ji teď držím, takže ji ukazuju. My jsme si řekli, že několik z vás na ten křest pozvem. Už několik mailovejch adres lidí, který chtějí, máme. Pojďme, zahrajeme si takovou hru. Pokud se tam chcete zajít podívat a knížku si od Tomáše nechat podepsat, tak nám teď hned pošlete mail na info zavináč zbraně pro Ukrajinu tečka cz a do předmětu napište "Chci na křest" a prvních pět mailů, které dostaneme, má od nás pozvánku.

Martin Ondráček: Pět? Sedm? Možná sedm dáme, Tomáši, ne?

Tomáš Kopečný: OK.

Martin Ondráček: OK, tady pan Kopečný liberálně řekl: "Sedm z vás." Dáme si tam spolu panáka. A teď honem do toho příběhu. Začínáme v Americe. Třetího listopadu proběhly takzvaný midterms, volby v polovině prezidentova funkčního období. Prezident se v nich nevolí, volí se Kongres, tedy americkej parlament. Výsledek byl pro republikány drtivý. Demokraté získali obě komory. Eh, jenom s dovolením, protože ďábel je ukrytej v detailu, tak poslouchejte, jak velká to byla vlna. A nebyla to červená vlna, byla to modrá vlna. Kansas bude mít prvního demokratického senátora od roku 1932. A v Texasu, kde se republikáni cítí asi tak jistě jako komunisti v Severní Koreji, vyhrál senátní křeslo demokrat poprvé od roku 1988. Volilo ho přes 122 milionů lidí. Jo, pardon, volilo přes 122 milionů lidí.

Martin Ondráček: Zajímavý je, že se třeba teď ještě dopočítává Aljaška a v pondělí tam demokratka Mary Peltola vedla nad republikánským senátorem, poslouchejte, o 2517 hlasů, jo? A těch hlasů je 219 342. Já to tady říkám jenom proto, že vždycky jako rostu, když mi někdo říká: "Já k volbám nechodím, můj hlas nic neznamená." Tak tady jako v tom obrovským množství se hraje o 2517 hlasů. Zatím se neví, jak to vlastně dopadlo. Proč republikáni prohráli, o tom nemusíme dlouze spekulovat. Tady jako oni to vlastně říkají sami. Viceprezident J.D. Vance označil válku s Íránem za důvod, proč jsme prohráli. Spojené státy ji spolu s Izraelem zahájily na konci února. Padlo v ní 18 Američanů. Sám Trump teď o ní mluví jako prakticky o okupaci. K tomu ceny benzínu a nafty. A Trump připustil, že válka a ceny paliv porážce přispěly. A podle BBC dodal, že by to udělal znovu.

Martin Ondráček: Tomáši, kolik z tý porážky je o Íránu a benzínu a kolik o Trumpovi samotným a o tom, jak se chová?

Tomáš Kopečný: Já si myslím, že je to primárně o cenách benzínu, které dopadají nejenom na spotřebitele na čerpacích stanicích, eh, ale především na cenu všeho, protože ceny benzínu, ceny ropy, ceny pohonných hmot ovlivňují dopravu pozemní, námořní, veškerou, samozřejmě leteckou. Ehm, takže to prostě zdražuje život v Americe a to je to, co ty voliči nejvíc, jsem přesvědčen, pocítí. Nemyslím si, že to je ani kvůli tomu, že by mnoho republikánských voličů bylo nespokojeno s tím, eh, že byl napaden zrovna Írán, protože to zvláště v mysli klasického republikána je součást osy zla a byla prostě od roku 79, ehm, od pádu šáha.

Tomáš Kopečný: A- Myslím si, že tam, kde republikáni tleskali a vlastně zvýšila se prestiž a obliba Republikánské strany Donalda Trumpa, eh, když podnikl tu úspěšnou, eh, invazi do Venezuely, kde neudělal teda faktickou okupaci nebo jako pomocí nějakého rozsáhlejšího kontingentu vojsk, ale zároveň tam ovládá natolik tu politickou scénu, že i s tou dobou jsme to taky řešili jakkoliv před půl rokem tam prostě o tý Venezuele mluvil jako o státu, kterej ho musí poslouchat a že de facto prezident by klidně mohl bejt Marco Rubio. Jo, tak to samý vlastně chtěli zopakovat o měsíc později a brutálně to nevyšlo. Sice zabili vrchního vůdce ajatolláha, jsme začali jeho syna nástupce, ale prostě Írán se ubránil a bude schopný se bránit dál.

Tomáš Kopečný: Eh, když jsme mluvili o těch dronech na evropská letiště, která zatím teda hrozí spíš z menší vzdálenosti, než že by je Rusové posílali ve velkém, eh, tak něčím podobným začal hrozit Írán. Jo, to jsme tady nezmínili, ale to je taky dobrý si připomenout i v kontextu, eh, protiraketové základny, která měla v Česku stát a která díky Jiřímu Paroubkovi a úspěšné ruské vlivové operaci okolo roku 2008, eh, tady nestojí. Tehdy ten argument, už je to skoro dvacet let, jestli si to pamatujete, byl, že jde o Írán a jejich rakety a spoustu lidí říkalo, že to je jako nesmysl, že to je prostě agresivní krok proti Rusku, což samozřejmě jako nebyl agresivní, ale byl to krok proti případným ruským útokům, eh, ale i částečně kvůli tomu Íránu, protože jejich rakety skutečně dostřelí až do Prahy nebo Berlína nebo Paříže. No nic, stranou tohle.

Tomáš Kopečný: Jsem, eh, prostě přesvědčen, že pro americk-- Američana vůbec nešlo o to, že by bylo líto Íránu. Kdyby tam ta operace vyšla úspěšně jako ve Venezuele, tak tomu zatleskaj, ale řekli hele, no tak to zkusili, jako whatever. Ale to, co zajímá mě, jak se mi žije, co si dokážu koupit, jak prostě jaká je kvalita mýho života. A ta prostě kvůli ekonomický situaci v Americe není dobrá a jednoznačně to souvisí s tou, eh, s tou situací v tom průlivu a, eh, se zvyšujícíma cenama prostě dopravy za všechno a to, co jsem říkal předtím, to znamená dopravy v Americe. A nemyslím si, že to je vlastně daný tím, že by Donald Trump začal působit nějak jako víc senilně nebo bizarně, protože Donald Trump byl už před, kolik to je, deset let?

Tomáš Kopečný: Před deseti lety byl zvolen na platformě, že prostě národní komik bizárů, národní postavička ze Simpsonů, Sám doma a v wrestlingu se stala prezidentem, protože prostě starý elity lidi odpískali. A on se chová pořád stejně. Takže nemyslím si, že to je kvůli tomu, že by si už jako lidi řekli no, to už je ostudy bylo dost. Ani náhodou. Je to ale daný ještě věcí, pardon, poslední, teď jsem to jako tak zabalil jako okolo Trumpa. Trump sám říkal, že jo, že kdyby on kandidoval všude, tak že by všude vyhrál. Prostě ano, bizarní blázen. Ale to, co je důležitější, je, ty lidi skutečně volili lokální kandidátky a to, že okolo Trumpa se vytvořila sféra lidí, kteří byli nejenom jako často bizarní, ale jako třeba i jako trestaní, projevovali se jako velmi hrubě, vulgárně, eh, a hloupě.

Tomáš Kopečný: Tak to si myslím, že je ten hlavní důvod, jako proč ztratili Texas jako republikánská bašta po desetiletí, jo. Extrémně důležitej stát. Guvernéra tam ztratili i senátora. No tak protože prostě ti kandidáti za Trumpa, Trumpem vybraní, byli jako jemu podobní, ale bez toho nějakýho národního přesahu a toho, toho charisma, který on pořád na téhle zemi má.

Martin Ondráček: Toho kouzla, no. No, Tomáši, já předpokládám, že Ukrajina, eh, vůbec jako součástí nějaký kampaně nebyla, že, že vlastně to, to, to vůbec nebylo téma, že jo?

Tomáš Kopečný: Ne, to ne, to úplně, to vůbec nikoho nezajímá. Jako že jako ve smyslu, že by to bylo téma, o který by se přeli demokraté, republikáni nebo nějaký kandidáti v televizi. Vůbec.

Martin Ondráček: My se ještě dostaneme k tomu, jak demokraté se k podpoře Ukrajiny staví, ale pojďme zůstat ještě u Trumpa. Vy jste to jako říkal, já to vysvětlím, jo. Ten termín lame duck, ono to, eh, znamená jako chromá kachna. To je, to je obecnej termín, eh, kterej se v Americe používá pro politika, jehož konec je jistej. Eh, v Čechách se říká vlastně spíš jako postřelená kachna. Myslí se tím zřejmě, že ta kachna dostala zásah přímo od voličů. Trump je teda teď ten lame duck. Eh, on podle ústavy nemůže kandidovat potřetí. Eh, další prezidentský volby budou v roce 2028 a on by v nich neměl být. Důležitý je, že ten novej kongres nastoupí až 3. ledna roku 2027 a do tý doby bude fungovat ten starej republikánskej. Ukrajinskej web RBC to spočítal tak, že Trumpovi zbývají přesně dva měsíce prakticky neomezený moci. Tomáši, změní se něco v lednu? Asi jo.

Martin Ondráček: A co se změní? A změní se něco pro Ukrajinu od toho 2. ledna?

Tomáš Kopečný: No takhle, to, co se změní obecně, eh, je, že pro demokraty i díky vlastně té síle toho vítězství bude jednoduchý přehlasovávat vet-- nebo ne jednoduchý, jednodušší přehlasovávat veta, který tam Trump bude sázet jedno za druhým. Jo, máme prostě teď legislativní sbor. Ehm, který je celý modrý, celý demokratický a oni budou přicházet s návrhy zákonů. Prezident to může přehlasovat, takže se mu bude říkat pan Veto. Ehm, ale ono stačí tím pádem sehnat méně republikánů k tomu, aby některé zákony, u kterých prostě i ti republikáni budou bojovat třeba o nějakou vizibilitu toho, že jsou na něčem na straně nebo v něčem na straně toho, co jejich voliči považují za důležité.

Tomáš Kopečný: Jo, tím chci říct, ať už v tý Sněm-Sněmovně reprezentantů nebo celkově v Kongresu, tam jako bude spoustu případů, kdy ta legislativa jasně projde v tom prvním kole, protože to demo-demokrati budou chtít. Trump to vrátí, ale když to bude něco, na čem se shodnou všichni, jako třeba nějaký klasický nebo umírnění republikáni, kterých si myslím, bude víc a víc právě proto, že MAGA selhalo jako celek v těch volbách. No, tak to přehlasovávání bude jednodušší. No a teď jak to souvisí s Ukrajinou? Je pravda, že velká část, řekl bych většina demokratů, demokratických zástupců je jako proatlantická, a to znamená pro spolupráci tradiční Evropy a Spojených států, což Trump není, eh, a i proukrajinská. Zároveň jako nevím, jestli úplně půjdou do toho, že by tam posílali nový peníze. Jo, žádnej návrh zákona vidět nebyl.

Tomáš Kopečný: Koneckonců mohli se na to připravovat dýl a není to zatím připravený. A ještě upozorním na jednu důležitou věc, jo, kterou my moc nevnímáme, protože v Evropě obecně fandíme spíš demokratům z nějakejch prostě důvodů, že prostě evropskej styl života je bližší, jakkoli vzdáleně tomu, co prosazujou demokrati na tý národní úrovni v Americe. Tak jako v Demokratický straně už jako roky výrazně a silně roste jako to, ani bych neřekl krajně levicový, ale prostě, eh, jako levicový demokratický MAGA, jo. Oni si budou říkat jinak, ale jsou to prostě ty někdy až bizarní šílenci a radikálové. Jsou to prostě, neřekl bych extremisti úplně, ale rádi chodí do extrémů. A to si myslím, že bude důležitý, protože budou určovat to, kam i ten střed se posune. Jo, jak prostě Patočka vysvětloval na tý Gaussový křivce ty celospolečenský posuny.

Tomáš Kopečný: Samozřejmě jsme to vysvětloval těm estébákům, že jo, když nás zatkli. Takže prostě i tahlencta malá část dokáže ten celek, v tomto případě té Demokratické strany, posunout někam výrazně jinam. A v tomto případě říkám kvůli tomu, že je můžou posunout k izolacionismu, neboli k něčemu, co je prostě v americký kultuře a nejenom republikánský, ale zvlášť tý demokratický velmi populární, a to je, že se prostě nebudou starat o ten svět. Jo, že prostě, eh, se primárně budou starat o domácí ekonomiku, budou řešit sociální problémy, bla, bla, bla, ale nebudou chtít vlastně se výrazně angažovat ve prospěch něčeho nebo někoho ve světě. Takže si myslím, že to, co se změní pro Ukrajinu, nebude automaticky, že najednou jako uvidíme legislativu, která jim bude dávat víc peněz.

Tomáš Kopečný: A myslím si, že i, i v rámci tý Demokratický strany budeme najednou pozorovat, že tam bude spoustu lidí, kteří vlastně budou proti tomu, aby Ukrajina byla podporovaná.

Martin Ondráček: Já teď s dovolením, Tomáši, se vrátím k tomu, jak jste mluvil o těch vetech a o tom, že Trump sám o sobě říká, že je mistr veto. Eh, totiž já, já-- pojďme rozklíčovat, jak to tam jako vevnitř je, protože my jsme z Čech zvyklí, že nadpoloviční většina prostě tady Poslanecký sněmovny odhlasuje nějakej zákon, Senát, jde to k prezidentovi, ten to zvetuje ve výjimečných případech, ono se to vrátí do toho parlamentu a oni to znovu prohlasujou tou nadpoloviční většinou a ten zákon začíná platit. Ale pokud si to pamatuju dobře, tak v Americe je ďábel ukrytej v tom, že když ten zákon se z toho Kongresu dostane k tomu prezidentovi, ten ho zvetuje a vrátí, tak aby ten zákon platil bez podpisu prezidenta, tak ho musí ten Kongres schválit dvoutřetinovou většinou v obou komorách, tedy jako v Sněmovně rep-- ve Sněmovně reprezentantů, pardon, i v Senátu.

Martin Ondráček: A, a tam už prostě ti demokraté tudletu dvoutřetinovou sílu vlastně nemaj, že jo. To je ten velkej rozdíl mezi tím, jak to funguje v Čechách a jak to funguje ve Spojených státech amerických. Já se ještě vrátím s dovolením k těm demokratům. Můžete, Tomáši, nějak jako mi říct nebo nám říct, jak se demokrati vlastně stavěj k podpoře Ukrajiny?

Tomáš Kopečný: No, jak jsem říkal, je tam to křídlo, který je rostoucí a který jako rozhodně si nemyslí, že by Spojený státy měly někam posílat peníze, kamkoli do světa, ehm, protože sociální nerovnosti doma et cetera. Ale jako jsou tam z toho, co pozoruju a z toho, co čtu, jak se bavím tam s lidma, s lidma, tak jsou tam nějaký náznaky, že-- a teď řeknu nějaký číslo, který si pak vysvětlíme nebo já ho potom kontextualizuju, eh, který se týkají třeba investic do obnovy energetiky v hodnotě cirka patnácti miliard dolarů. A není to náhodný číslo, jo, že prostě o tom psaly Financial Times, jo, že demokrati zvažují takovýto balíček podpory, ehm, protože Zelenskyj nebo prezident Zelenskyj vlastně uvádí, že z té již slíbené pomoci nebo schválené, ne slíbené, schválené, nedorazilo cirka šestnáct miliard dolarů.

Tomáš Kopečný: To znamená, že my máme už něco, co je v podstatě schválené, zákonem dané, ale jako z toho exekutivního hlediska se rozhodli, ehm, to prostě Trumpovci nebo ta Trumpova administrativa tam neposlat. A teď jako uvidíme, co se z toho vlastně vyvrbí, jestli to bude nějakej, jak já bych to viděl, push nebo tlak na, ehm, na, na tu administrativu, aby už to, co bylo schváleno třeba pod jiným brandem, tím, že řeknou, že to je na energetiku, opravdu, ehm, směrem do Ukrajiny poslali. A já bych očekával, že to nebude fungovat tak, že prostě za to nakoupí od domácích firem a pošlou to tam, ale že to půjde přes ten před rokem a půl relativně slavnej fond, kterej vznikl, ehm, kterej vyděsil spoustu evropských firem, ehm, na, na to nerostný bohatství na Ukrajině.

Tomáš Kopečný: To znamená společnej investiční fond, ze kterýho by se, ehm, vlastně realizovaly, ehm, nový projekty v oblasti energetiky a vzácných minerálů pro americký firmy. Takže dokážu si představit, že by americká vláda nějak nebo respektive ten Kongres řekl: „No tak tohle ty peníze vemte, pošlete to do toho fondu.“ Ehm, to by mělo dělat cirka padesát procent těch investic. Ehm, americký firmy se o to budou ucházet, samy něco přispějou. Ukrajinská strana musí k tomu něco přispět a dohromady to bude velkej hezkej byznys pro americký energetický firmy na Ukrajině. Takže to si dokážu představit a o tom demokrati mluví, jo. Ale zároveň, jak jsem říkal, jako tam nebylo vlastně v podstatě, nebyl v podstatě žádný konkrétní legislativní návrh doposavad, ehm, který by se o to aspoň pokusil, jo, že by si to prošlapali tu cestičku.

Tomáš Kopečný: Možná s tím čekali, ale jsem zvědavej, kdy to teda vypustí opravdu ven.

Martin Ondráček: Já teď položím otázku, ehm, kterou dovysvětlím. Já to nerad dělám, že vysvětluju otázky, ale abyste si o mně nemysleli, že jsem blázen, tak já se zeptám takhle. Je po těch volbách Trump, ehm, slabší nebo silnější? Protože on vlastně dohrál jako do poloviny. Ty volby nějak jako skončily. On zřejmě jako kandidovat nebude nebo nesmí. Takže teď vlastně se může cejtit jako svobodnější, volnější, míň jako zavázanej jako voličům. Ehm, ehm, možná jako člověk, kterej se teď bude snažit, aby po něm něco zbylo, aby si zajistil nějakej historickej odkaz. Tohle přece se může klidně jako stát, ne?

Tomáš Kopečný: To se může stát. Já bych to řekl takhle. Trump je jednoznačně z hlediska tý celkový moci jakožto americkej prezident slabší, protože za sebou už nemá ten aparát, kterej mu na jeho nápady dá peníze. A to měl. A to americký prezidenti mají, když kontrolujou zákonodávnej sbor. Zároveň má jednoznačně volnější pole působnosti. Jako dobře, je to chromý kačer Donald nebo postřelený kačer Donald, ale jako kačer Donald, kterej, nevím, jako prostě vypil strašně hopsinkový šťávy. Do toho, jako je to pořád jako obří kachna.

Martin Ondráček: Obří kachna.

Tomáš Kopečný: Jako z Transformerů.

Martin Ondráček: Já jenom chci říct, hopsinková šťáva, to je nějakej, to byl nějakej takovej seriál, kterej se jmenoval Gumídci, ne? Kdy oni vždycky, když se napili hopsinkový šťávy, tak tam tak jako poskakovali. Ehm, no.

Tomáš Kopečný: No, tak to mi jako na něj pasuje, jo. On je takovej prostě přesně. Nemyslím si, že, že v tom jsou jako nějaký syntetický drogy. Je to nějaký jako jeho fungování dlouhodobý, ale je to něco, jako když vypije hopsinkovou šťávu. Tak prostě přesně každý den říká něco jinýho a prostě takhle je strašně těká. Ehm, no a zároveň je to jako taková jako gigantická kachna, prostě jako z Transformerů, kdy se prostě spojí spoustu americkejch trucků a letadel a mocná obří kachna pořád může udělat na světě obrovskou paseku, protože třeba ty letadla můžou nést jaderný bomby, což on jako nepoužije, ale můžou nést spoustu raket, protože Amerika je pořád jako hodně napřed před celým zbytkem světa z hlediska vojenský moci. Takže jako zvlášť v tý zahraniční politice Donald Trump jednoznačně může udělat spoustu unilaterálních kroků, ehm, které budou cítit.

Tomáš Kopečný: Nemyslím si ale, že to bude něco jako zásadního třeba v Evropě. Myslím, že to bude jako celkově velkej zase jako fail a taková jako snaha o pozornost, za kterou mu ty jeho jako cronies zatleskaj, ehm, ty jeho prostě pochlebovači a další kandidáti na nějaký pozice mu předají diplomy o nejdůležitějším, za nejdůležitějšího člověka ve vesmíru, jo, což jenom referuji o tom, že někteří republikánští politici to takhle dělají, že oceňují Donalda Trumpa, ehm, vytvo-- jako jimi vytvořenými diplomy o tom, že to je nejvýznamnější člověk století. Ehm, ale nemyslím si, že vlastně s tím dokáže moc udělat. A vysvětlím proč. Jako on vlastně dokáže nařídit útok na nějakou zemi, ale přesně vyzkoušeli si to v Íránu a jako vystříleli většinu raket. Ehm, už tam jako nemají moc jak pokračovat.

Tomáš Kopečný: A jestli ten člověk něčeho není schopnej a jestli ta administrativa něčeho není schopná, tak je to vlastně to, čím se nejvíc chlubí, jako dělání nějakejch dealů. Zmínil jste, že jako má rád odkaz mírotvorce. On si hrozně zakládal, zvlášť na začátku, na tom, že udělá hrozně dealů, jo, hrozný množství, jo, mezi Kongem, Demokratickou republikou Kongo a Rwandou, jo. Jako tam tejden po tom, co se to slavnostně podepsalo, se zase začalo v Severním Kivu střílet a M23 funguje úplně stejně jako ta- Skupina podporovaná Rwandou, která okupuje nějaký ty doly právě na, ehm, na východě Konga, tak funguje prostě stejně jako předtím. A tohleto by se dalo říct o všech těch dalších konfliktech, který v uvozovkách urovnal, jo. A je dost možný, že k němu se ani ty informace nedostanou a jeho to prostě nezajímá.

Tomáš Kopečný: On má rád-- teď mě napadla ještě takovej příměr, jasně, obrovská kachna, ale on je jako takovej ten šílenej gigantickej krab ve Vaianě, jo. Disney pohádka Vaiana a tam je ten krab, co zpívá tu písničku Shiny, jo. Miluje ty lesklý věci. A to je přesně Donald Trump. Žije si v tom svým brlohu, shromažďuje-- pardon, shromažďuje ty lesklý věci a ocenění sebe samého. A jako vlastně ho nezajímá, co se děje okolo a jaká je realita. A myslím si, že-

Martin Ondráček: Já chci jenom Tomáši říct, já chci jenom Tomáši říct, že vaše nebo naše škála nebo šíře kulturních odkazů, které, které, kterou pereme do našich diváků a posluchačů, je jako neuvěřitelná. Já jsem chtěl mluvit o seriálu Houv-- House of Cards, eh, kterej úplně zbožňuju, kterej je o tom, jak se reálně dělá americká politika. Eh, vřele tudletu věc doporučuju. Není nejnovější. Myslím, že se ty epizody začaly točit v roce 2013. Francis Underwood, americký politik. Sledujeme jeho vzestup prostě do funkce amerického prezidenta, potom jeho pád, potom vzestup jeho manželky. Je to-- vy to znáte určitě, že jo?

Tomáš Kopečný: Jo, jo, tak já jsem to vlastně používal i při vlastní práci, jo. Prostě ty postupy, teď jako-

Martin Ondráček: Mimochodem-

Tomáš Kopečný: -nemyslím jako jak se stát prezidentem, ale ale jako třeba práce s těma stážistama v tom Kongresu na začátku. Tak přesně takhle jsem fungoval, když jsem nastoupil v roce 2013 na ministerstvo a věděl jsem, že mi prostě nikdo s ničím nepomůže, tak jsem vytvořil tým stážistů. Byl to jako hroznej pain, hrozná bolest, prostě přes tu byrokracii vytvořit nějakej mechanismus, aby tam mohli něco stážovat. A najednou jsem díky tomu měl obrovský množství jako lidí, který by mi nikdo jinak nedal. Takže jenom chci říct, že pro mě to byla velká inspirace.

Martin Ondráček: Mimochodem tenhleten seriál mě ochytřil jako na mnoha úrovních. Mimo jiné dodneška dělám vepřová žebírka podle receptu z tohohletoho seriálu, protože, eh, Frank Under-- nebo Francis Underwood, kterej tam chodí prostě pod brooklynským most do takovýho speciálu žebírkovýho a tam mu vypráví ten kuchař, jak to dělá. Tohleto je podcast Komu zo-- Komu zvoní hrana s Tomášem Kopečným, Martinem Vondráčkem. Eh, pokud chcete, můžete nám poslat, eh, drobný na kafe na www.komuzvoniihrana.cz. Eh, pokud nám napíšete nějaký vzkaz, eh, nebo otázku nebo nás budete inspirovat k tématu pro další díly, tak budeme jenom rádi. Napište to do chatu pod platformu, kde nás sledujete a, a my ještě zůstaneme u-

Tomáš Kopečný: A já ještě teda jenom řeknu, že se mi moc líbilo, že každýho z nás to inspirovalo. Mě vlastně od tý doby, že pravid-pravidelně zakládám ad hoc týmy stážistů, stejně jako Frank Underwood a vás na ty žebírka. Tak myslím, že-

Martin Ondráček: Každý jsme si z toho vzali jako pro svůj život něco jinýho z tohohletoho seriálu. Pojďme ještě zůstat u, u toho oranžovýho kraba na hopsinkový šťávě. Mám potřebu teď jako připomenout pár jeho kroků směrem k Ukrajině a vlastně vezmu jenom říjen, abysme tady nebyli jako do rána. Devátýho října se Puti-- s Putinem dohodli na naftě. Rusko má podle agentury AP okamžitě pustit na trh přes tři sta tisíc tun nafty. Eh, v Americe totiž kvůli válce s Íránem nafta zdražila. S tou naftou je to nějaký celý jako složitý, protože ty tankery se nějak jako nejdou prodat. Taky jste si toho všiml, že nějak-

Tomáš Kopečný: No ne, vlastně je to hrozně jednoduchý. Je to hrozně jednoduchý. To zase další plácnutí do vody od Donalda Trumpa, další blábol a nesmysl z hlediska reálpolitiky, protože žádná kapka z tý ruský ropy se nedostala na americkej trh a nedostane. Příklad guvernérka New Jersey, já nevím, jestli jsme to teda neříkali, jo, možná ne.

Martin Ondráček: Ne, ne, neříkali.

Tomáš Kopečný: Guvernérka New Jersey například všem firmám, který dováží ropu, včetně terminálů, který přijímají ty tankery, tak napsala, že je stále v platnosti legislativa, kterou mimochodem ten Trump podepsal, jo, toho Lindseyho Grahama, a že přijmutí té ruské ropy se rovná porušení federálního zákona o těch sekundárních sankcích na ruskou ropu přijatý v roce 2026 a okamžité odebrání licence na obchod s naftou, jde o naftu, teda ne o ropu, eh, na obchod s naftou po celejch Spojenejch státech. Jediná firma ani na chvilku nezvažovala, že by si tu ruskou naftu odebrala, jo. Takže takhle jednoduchý to je.

Martin Ondráček: Ach bože. Desátého října Trump řekl: "Myslím, že je čas, aby Ukrajina dostala nového prezidenta." Ukrajincům vzkázal: "Neutoč-neutočte na rafinerie." Šestnáctého října pozastavil nový sankce proti Rusku. Pak zpomalil o to internetový připojení Starlink, Starshield. Dva díly zpátky jsme se tomu věnovali. A teď v neděli devátýho listopadu Trump v pořadu Sixty Minutes řekl, že Ukrajina skončí po válce v trochu jiném tvaru. A řekl taky, že se Ukrajina chovala k Rusku velmi neuctivě a měl na mysli první jednání po začátku války. Eh, Tomáši, přeložte nám, nediplomatům, co v řeči diplomacie znamená, že Ukrajina bude mít trochu jiný tvar?

Tomáš Kopečný: V řeči diplomacie by to asi něco znamenalo, ale jestli j-j-jednu řeč Donald Trump neovládá, tak je to řeč diplomacie. Tahle řeč, ta směsice náhodných výrazů, kterou prostě ze svých úst vypouští ten krab oranžovej, tak jako rozhodně nemá žádnou jakoby skrytou dimenzi.

Martin Ondráček: Dobře, fajn, zeptám se jinak.

Tomáš Kopečný: Na kterou bychom se měli koukat.

Martin Ondráček: Když jste to, když jste to poslouchal, todleto. Eh, kdo by se při tý větě měl víc bát? Kyjev nebo Evropa? Nebo ať si to nějak přeložíme.

Tomáš Kopečný: Ehm, já myslím, já, já myslím, že dobře, že se na to ptáte. Já kouknu se, jestli to je vidět. Celá moje, celá moje mikina. Trošku se nadzvednu. No, není to vidět, prostě. Je tam napsaný Neboj. Já myslím, že by se neměl bát nikdo, jo.

Martin Ondráček: To mimochodem autorem týhletý mikiny vaší je, je, je autor obálky na vaši knihu, náš dvorní grafik Dodo Dobrik. Ten má na svědomí i toho lva. Teda toho, ano, toho lva, toho mračícího se. I tuhletu mikinu Neboj.

Tomáš Kopečný: Je to tak. Dodo je prostě legenda. Jsem moc rád, že dedikoval svůj čas a péči i obálce na mou knihu. Ehm, a je to radost, no. A zvlášť teda musím říct, jako ta speciální edince-- edice s tou ořízkou. Ehm, je to prostě libost, jo. Takže i ta krabice, prostě všechno je tam speciální. Prostě super. Jako jsem-- já jsem mimo-- já jsem to ještě neměl v ruce. Tu knihu, ehm, jsem viděl na chviličku, mi ji dali do ruky včera a hned mi ji zase sebrali, protože jsem byl na nějakým natáčení.

Martin Ondráček: No dobře, ale to je proto, že vy furt někde rajzujete.

Tomáš Kopečný: Je to pravda. Já jsem myslel, že budu jezdit knihkupectví. Tak prostě-

Martin Ondráček: Člověk by si řekl, řekl, že už jste se narajzoval dost a ono ne, prostě furt. Hele, ale pojďme k tomu.

Tomáš Kopečný: Ve čtyři hodiny. No nic. Neboj, neboj, je ta věta, jo. To znamená, ani Evropa, ani Ukrajina by se neměla bát. Jako Donald Trump teď naplno projeví svoji proruskou náklonnost a jeho dva dvorní vyjednavači, eh, budou plácat další nesmysly o tom, že připravují velkou přelomovou, eh, změnu pro Evropu, pro Evropu a pro geopolitické uspořádání. A nic se z toho nestane. Stejně jako se nic nestalo prostě s těma jeho peace dealama, mírovejma dohodama, co údajně uzavřel. Stejně jako se nic nestalo s otevřením americký-- Ameriky, amerických přístavů pro ruskou naftu. Ehm, jo, vy to máte, to je hezký, to je-

Martin Ondráček: No já právě to chci ukázat, tu ořízku tady, protože to fakt vypadá velmi, velmi pěkně. Já jsem na rozdíl od vás tu knihu už párkrát v ruce měl a taky ji dokonce i mám celou. Takhle to vypadá. No, nicméně vy mluvíte o tom, že se prostě nebude nic dít. Ono, ono zajímavý je se dívat, jak se na to jako Ukrajina k tomu staví.

Tomáš Kopečný: Ne, počkejte, já jenom chci říct, i možná doplním, jo. Já rozhodně neříkám, že se nebude nic dít, ale bude se to dít asi jako na něčem-- já bych to řekl takhle. Donald Trump, jak jsem říkal, nejenom byl v Simpsonech a v Sám doma, ale jeho oblíbenej sport je wrestling. A bude se dít přesně asi to, co v wrest-- ve wrestlingu. To znamená nějaký jakož vlastně žádnej reálnej pravej souboj, prostě dopředu připravený jako pohyby, ehm, a show pro diváky. Jo, velká show, brutální, s velkejma pohybama, s velkejma pseudodopadama. Diváci řvou a hážou, nevím, párky v rohlíku nebo popcorn, já nevím, co se dělá na wrestlingu. A jsou prostě nadšený, jo. Ale jako stane se něco reálně? Bude to prostě jenom další více či méně bizarní show. Jo, tak to jsem chtěl říct, že dít se to bude, ale jako v wrestlingový aréně.

Martin Ondráček: No, my se k tomu dostanem a budem se bavit o Abú Zabí. I možná se budem bavit o tý Číně. Já chci jenom jako říct, že když se díváte na to, co dělá Ukrajina, eh, tak já to chci trochu rozklíčovat. Ukrajinci velmi, eh, jako důsledně čtrnáct dní, ehm, neútočili na ruský rafinerie. Jo? To bylo poté, co je k tomu vyzval Trump a údajně i někteří další evropští partneři. Teď tohleto příměří z jejich strany směrem k těm rafineriím skončilo. Naposledy v noci na pondělí, na včerejšek teda, točíme v úterý, zasáhly ukrajinský drony rafinerii v Kirishách u Petrohradu. To je druhá největší rafinerie v Rusku. Eh, už tam zase začíná docházet palivo. Eh, eh, Zelenský Trumpa moc nekomentuje.

Martin Ondráček: Trochu to vypadá, že se Ukrajina Trumpovi trochu jako vzepřela a, a že se tedy vzepřela jako někomu, kdo by jí teoreticky mohl hodně pomáhat, ale asi už to vůbec nedělá. On už nemá moc asi jako nástrojů, jak tu Ukrajinu dál tlačit ke zdi, že jo.

Tomáš Kopečný: No vlastně nemá. Jako když někomu vypnete tu pomoc, tak, eh, a taky jsme to zmiňovali, jo, tak se to začne projevovat tím, že Ukrajina je víc a víc samostatnější. Ten velkej šok proběhl, jo, ten velkej šok proběhl prostě na začátku roku minulého, kdy Trump nastoupil do té pozice. A teď se začly osekávat ty formy pomoci. Ten velkej šok proběhl, ehm, s dopadem na ukrajinskou obranyschopnost, zvlášť v podobě, v podobě protivzdušné obrany. A, a to, co bylo nepředstavitelné, tedy že jako rakety do Patriotů dojdou, tak se stalo a Ukrajinci přesto jako přežívají. Jo, není to samozřejmě dobrý. Situace se zhoršuje, to je pravda, ale jako přežívají a drží ty pozice a jsou schopný jako ničit ruský rafinerie a víc a víc se zaměřovat na další cíle, že jo.

Tomáš Kopečný: Viděli jsme ty sklady Wildberries, jsme se bavili v létě, na podzim, teď vidíme poslední dobou letiště. Hm, Američani ztratili páky na-- jako na jednu-- já bych-- dobře, jako nechci to úplně jako dát jako, že absolutně, jo, protože pořád se bavíme o nějakým sdílení zpravodajských informací. Povedlo se obnovit plnou rychlost na těch Starlinkcích, jak jsme se o tom bavili, i Starshieldech. No ale jako co ten Trump má co nabídnout? On není prostě schopnej, protože prostě na to nemá intelektově, ehm, a řekl bych jako kognitivně, prostě vytvořit něco, na čem by se jako ty lidi byli schop-- jako schopni dohodnout. Takže on není schopnej, ehm, přitlačit Rusko někam, aby to bylo přijatelný, aby to vypadalo jako kompromis. On na to nemá ani jako žádnej zájem.

Tomáš Kopečný: Je tam ještě jeden důležitý aspekt, a to je, že ti jeho vyjednavači jediný, o čem mluví s těma Rusama, je o tom, jak vlastně zbohatnou díky ruskejm penězům. Jo, Witkoff, Kushner, jediný, co řeší, je, jak zapojí svoje firmy do tu Nord Streamu obnovenýho, to znamená produktovodu, plynovodu z Ruska do Německa. Jo, německá vláda říká jako: „Hell no.“ Jako prostě to se nestane. Jo, ale Kushner už by tam chtěl jako mít část tý firmy, aby prostě z toho měl peníze. Ehm, takže jako je to samozřejmě-- jedno slovo pro to je korupce nebo koupení si, ehm, toho týmu okolo Trumpa za ruský peníze. Ale nemyslím si, že to je něco, ehm, co by bylo uplatnitelný, aby s tím někdo další kromě Ruska souhlasil. Jo? A to je to, co vidíme.

Tomáš Kopečný: Oni prostě se baví s těma Rusama o tom, že super, máme super dohodu, vy nám dáte tady peníze, těžíme další těžba, že prostě budeme něco dělat prostě na Arktidě dohromady. OK, ale nikdo jinej s tím nesouhlasí. Tak si trhněte. Prostě Ukrajina s tím nesouhlasí, souhlasit nebude a už to nedělá tak, že by se rozčilovala, protože už jako není zraněná. To zranění už proběhlo. Jo? Už se přes to dostali. Už ví, že prostě to je někdo, kdo jim nepřeje nic dobrýho. No, ale budou to hrát tak, aby to bylo víceméně v klidu. Udělali Melanii Trumpový vyznamenání. Jo, pořád jako to hrajou tak, aby to-

Martin Ondráček: No, ještě se k tomu dostanem. Chci jenom teď, teď jít do Abú Zabí. Tam začaly v úterý, tedy dnes, kdy točíme, dvoudenní americko-rusko-ukrajinský jednání o ukončení války, kterou proti Ukrajině Moskva rozpoutala v roce 2022. Ukrajinský vyjednavač a šéf civilní rozvědky Rustem Umerov na síti Telegram napsal, ehm, nebo informoval o úvodní schůzce se zástupci Británie, Francie, Německa, Itálie, NATO a Evropský komise. Je třeba říct, že to jsou jako separátní schůzky, že ta hlavní část rozhovorů v metropoli Spojených arabských emirátů je třístranná, tedy mezi Ukrajinou a Rusy a, a Američany. Ehm, ehm, tahleta-- spousta lidí se jakoby dívá s jistou nadějí na tudletu schůzku.

Martin Ondráček: Ehm, ruský diplomat Nesbedov včera v OSN řekl, že Rusko nikdy nepřistoupí na to, aby se ten konflikt zmrazil, že oni maj ty cíle tý speciální bezpečnostní operace, jak oni říkají tý válce, jako daný a že musej odstranit příčiny toho konfliktu. Všichni jako rozumíme tomu, co říkaj. Ehm, teď se jako hodně spekuluje, co by se mohlo jako stát. Nejmenovanej americkej činitel agentuře Reuters řekl, že Rusko i Ukrajina projevily v otázce území určitou pružnost. Je velká otázka, kdo to byl a jestli to není vlastně jako spíš jako myšlenka, jako spíš otec nějaký myšlenky, jako, jako tenhleten názor. Trump řekl, že vidí velmi silnou chuť válku ukončit. Tomáši, věříte alespoň trochu, že takovýhle jednání jako může mít nějakej výsledek?

Martin Ondráček: A ptám se na to s vědomím toho, že, že vlastně ve chvíli, kdy budem ten podcast publikovat, ehm, tak, tak za pár hodin bude jasný, jak to tam dopadlo.

Tomáš Kopečný: A já přesto řeknu, i když vůbec netuším samozřejmě, jak to dopadne, přesto řeknu, že jsem přesvědčen o tom, že to bude prostě wrestlerská show, ehm, ze strany Američanů, který prostě řeknou, že se, že, že to přineslo nějakej pozitivní posun. Ani ne wrestlerská, tohleto bude jako, jako něco jako v podstatě trapnějšího. Udělaj famfáry, že jsou skvělí dealmakeři a nevznikne z toho vůbec nic. A dokonce bych si troufl odhadnout, že-- jak to přesně bude probíhat. Jo? Ehm, známý ruský fašista, vedoucí ruské delegace v Abú Zabí, Medinskij, pseudohistorik, který neustále Ukrajinu poučuje o tom, že vlastně neexistuje, že neexistuje ukrajinský národ a ukrajinská historie.

Tomáš Kopečný: Ehm, no tak ten tam bude vykládat přesně tohle a bude upozorňovat jak Američany, tak Ukrajince na to, že vlastně by to mělo být jenom dvoustranné jednání, protože tam ten třetí partner de facto neexistuje, jako by tam jako nebyl nebo neměl být. Je to takový jako nepartner. A no, myslím si, že prostě tohleto tam ty Ukrajinci budou muset nějakou dobu snášet. Rusové jsou teď na tom jako relativně dobře, protože z hlediska produkční kapacity, to znamená toho, co vyrábí, z hlediska uznání ve světové diplomacii přes Trumpa, jako vlastně nic nepotřebujou. To je důležitý říct, jako ty Rusové od-- z toho nic nepotřebujou. Oni dopředu řekli, že v žádném případě tam nedojde k tomu, aby došlo k ukončení nebo přerušení toho konfliktu. Takže tam jedou, aby prostě Ukrajince nějak ponižovali nebo jim vysvětlovali, jak to je s jejich historií. Jo?

Tomáš Kopečný: Proto tam posílají tohodle člověka. A aby to vypadalo, že to je komplexnější, tak tam posílají prostě, jo, Rjabkova, Galuzina, šéfa vojenské rozvědky Kostjukova, ehm, lidi, který jsou zodpovědný v prezidentský kanceláři Putina za nějaký strategie okolo Íránu, kontroly zbrojení, která žádná není. Ehm- A bude to jako-- já bych to řekl takhle, jako kdyby se prostě potkali v podstatě jako na relativně hodně nízký úrovni jako úředníci, kteří si budou říkat jako nějaký jako základní principy, um, toho, co by se mohlo dít, ale nic, co by překreslilo tu mapu, nic, co by umožnilo přerušit nebo uzavřít ten konflikt, nic, co by vlastně i mohlo, jak se tam, že jo, spekuluje, vyměnit něco ohledně Íránu za něco ohledně Ukrajiny. Tak nic z toho se prostě s nejvyšší pravděpodobností, to tvrdím já, nestane.

Martin Ondráček: Ona jedna věc je se domluvit na, na ukončení toho konfliktu a dejme tomu na nějaký jako odevzdání území, pokud by to teoreticky bylo možný. A je nutno říct, že aby to Ukrajina mohla legálně udělat nebo Zelenskyj legálně udělat, tak by asi muselo bejt referendum nebo by se musela změnit ústava nebo já si to neumím představit nebo málokdo si to umí představit, jak to udělat legálně na Ukrajině. Tak a ta druhá věc, kterou je potřeba říct, když jsme řekli to A, tak je, tak jsou nějaký bezpečnostní záruky pro tu Ukrajinu přece. Zelenskyj opakuje dokola, že musej bejt pevný jako železo a že to musí bejt taková záruka, že ho Rusko za pár let nenapadne znovu nebo za pár tejdnů nebo zejtra nebo za měsíc. Já si neumím představit, kdo takovýhle záruky jako může tý Ukrajině dát.

Martin Ondráček: A už vůbec si neumím představit, že by se dalo věřit Trumpovi, že, že když takovýhle záruky on poskytne, tak že potom jako je dokáže dodržet nebo vymáhat.

Tomáš Kopečný: Jo, tak jenom jako vlastně je to něco, co mě vůbec jako nerozčiluje. Jenom mi to přijde, že jsme si na to už vlastně odpověděli, ale jako je dobře, že to říkáme znovu, protože přesně lidi nebo prostě různý komentátoři tohlencto shrnou a pak řeknou: „No ale to nešlo by nějaký záruky?“ Odpověď je jednoduchá. Opět. Rusko jede na to jednání s tím, že ten konflikt přerušit ani uzavřít nechce, že chce zlikvidovat celé ukrajinské vedení, neboli odstranit ty původní příčiny, nejenom vedení státu, ale i vůbec jako identitu ukrajinského národa, um, že chce Ukrajinu zničit jako stát. Jo? No, hm, tak to je ruská pozice, takže jako od ní žádné záruky, um, nebudou na sto procent na stole, že by nepokračovala v agresi, protože oni přímo říkají, že v ní budou pokračovat dál. Jo, tak Rusko de facto se zaručuje, že bude útočit dál a dál.

Tomáš Kopečný: Koukneme se na Spojené státy. Jeden příklad za všechny. Donald Trump, americký prezident, podepíše zákon, který, um, Senát schválil poměrem osmdesát šest jedenáct, jo. To znamená ten sankční zákon z tohoto léta Lindsey Grahama. A dva dny před jeho účinností ho pozastaví na základě nějaké výjimky. Takováto brutální změna kurzu je přesně to, čeho by se všichni báli, i kdyby byla nějaká legislativa ohledně těch záruk pro Ukrajinu, protože Donaldu Trumpovi prostě nelze věřit absolutně vůbec nic. Jo, tak to je všechno. Takže jaký záruky?

Tomáš Kopečný: Jako Rusko se zaručuje, že bude útočit dál a Donald Trump nejenom kvůli tomu, kvůli tý hopsinkový šťávě a kvůli tomu, co teďka funguje celej život, ale i kvůli tomu, co prostě udělal reálně před ani ne měsícem, ukazuje, že se mu nel-- nejde absolutně vůbec věřit v tom, co i jeho vlastní země legislativně schválí. Takže žádná diskuse.

Martin Ondráček: Pojďme ještě s dovolením zůstat u tý velký krásný dohodě, jak o ní mluví Trump a která se může týkat celý Evropy. Um, britskej deník Telegraph, um, k tomu přinesl plán, kterého se údajně jako evropští diplomaté bojí. Podle zdrojů blízkých jednání chce Trump uzavřít s Putinem dvojí dohodu, jo. Putin by dostal výhodný mír na Ukrajině a na oplátku by využil svejch dobrejch vztahů s Íránem a pomohl otevřít Hormuzský průliv. To znamená, že by vyřešil ten, ten jako Trumpův průser, kterej on má, protože tam ta úzká mořská cesta z Perskýho zálivu, um, je problematická a zdražuje celýmu světu vlastně ropu, jo. A, a když si to jako přeložíte, tak to vlastně by znamenalo, že by jako Trump nutil Evropu, aby Ukrajinu obětovala, jo. Ještě jeden detail k tomu řeknu.

Martin Ondráček: Podle Telegraphu, um, Rusko zároveň jedná s Íránem o dodávkách moderní protivzdušný obrany a Trump přitom tvrdí, že Moskva Teheránu vůbec nepomáhá.

Tomáš Kopečný: Je to blázen.

Martin Ondráček: Jenom čistě-- no.

Tomáš Kopečný: Čistě blázen, jako to ani nemá cenu vůbec komentovat.

Martin Ondráček: Dobře, jako blázen to je, ale je to, je to nejmocnější muž na planetě, takže to musíme komentovat.

Tomáš Kopečný: Je to Leibnizovský, prostě opět modus jeho mysli, subjektivní idealista. Prostě žije ve světě, který neexistuje. Jo?

Martin Ondráček: Tomáši, tenhle ten plán-

Tomáš Kopečný: Říct, že Rusko nepomáhá Íránu, je opravdu jako na úrovni, nevím, prostě, že žije v nějakejch Disney pohádkách, který ještě nebyly natočený.

Martin Ondráček: Hele, tenhleten plán vyměnit Ukrajinu za Hormuzský průliv, jo. Jako je to-- dává to-

Tomáš Kopečný: Je to absurdní.

Martin Ondráček: -nějaký smysl?

Tomáš Kopečný: Jo, je to takový to, že máte pocit, že vlastně píšete historii, že, že to je něco, jako co bysme si mohli číst za pár let, jako jsme si četli o dělení světa po roce čtyřicet pět a železný oponě. Nic takovýho se samozřejmě nemůže stát a už jsme si to řekli, protože měnit můžete něco, co kontrolujete nebo co vlastníte. Donald Trump nemá téměř žádnej vliv na Ukrajinu z hlediska toho, aby přijala cokoliv, co on navrhne. Takže měnit něco jako-- a znovu ještě k tomu podotknu, jako že Trump-- Putin mu řekne: „No, tak já, já ti, Donalde, otevřu ten průliv.“ Ok? Tak jako on to jako může slíbit, ale nakonec to udělá.

Martin Ondráček: Já už mám, já už mám jako strach se, se vás ptát na toho Trumpa, že vy mi řeknete, že to je blázen. Ale já ještě chci zeptat na jednu věc, jo. Osmýho listopadu Trump řekl, že se v čínským Šen-čenu na summitu APEC setká Si Ťin-pching, eh, se Si Ťin-pchingem a s Putinem, jo, tedy jako s čínským prezidentem a s ruským prezidentem. APEC je fórum zemí kolem Tichýho oceánu a patří do něj i Amerika a Rusko. A ten summit by měl být osmnáctýho, devatenáctýho listopadu a Trump oznámil, že chce mluvit o jaderným odzbrojení a o konci války v Íránu. A podle Wall Street Journal tam chce Putin otevřít i, i problém Ukrajiny. Teď je nutno říct, že, že todleto vůbec jako není potvrzený z čínský ani z ruský strany. Eh, je zajímavý se dívat, eh, na to, jak se o tom mluví.

Martin Ondráček: Experta Sun Yun z amerického Stimson Center to shrnula tak, že by to setkání nemělo vypadat jako tři velmoci, který si dělí svět. Jo? A člověk by z toho mohl mít hrůzu, když tyhlety tři lidi se vlastně potkaj, obzvláště ve střední Ev-Evropě to zní povědomě, protože si všichni vzpomínáme na únor čtyřicet pět, kdy se na Jaltě sešli Roosevelt, Churchill a Stalin a vlastně rozkreslili si tu Evropu, která pak jako čtyřicet let vypadala jako nějak, jo. A malý země-

Tomáš Kopečný: Tak jenom souhlasím, souhlasím a chápu, z čeho, eh, nejenom v rámci tý naší diskuze, ale v tý světový diskusi ta-- ten titulek Jalta dva nula, otazník, z čeho to vychází. Ehm, ale řeknu ten zásadní rozdíl, proč se mohli sejít na La-- na Jaltě a podávat si ty papírky, kdo kde bude mít jakou kontrolu a kde budou vyhrávat komunisti volby a kde naopak budou nějaký svobodný. No protože tam všude byly statisíce a miliony vojáků v každý z těch zemí, o kterých se bavili. Těch armád, o kterých se bavíme. Jako do-do-- Amerika nemá prostě milion vojáků na Ukrajině, aby mohl říct: „No, tak se stáhnem a necháme to tady milionu ruskejm vojákům.“ Evropa vypadala tak, že dobojovala a na těch územích prostě byly miliony vojáků. A proto si to mohli rozdělovat. Nic takovýho se prostě teď v Evropě neděje.

Tomáš Kopečný: Tady máme prostě společenství států, které jsou jako sdružené, většina z nich v Evropské unii a většina z nich je taky sdružená v rámci NATO a má teď jako toho hlavního partnera, eh, trošku komplikovanějšího, teda Spojený státy. Ale jako nic z toho se vlastně dít nemůže. Putin má svoje vojáky na dvanáct set kilometrů dlouhý linii a nedaří se mu za roky postoupit víc jak o stovky metrů třeba za měsíc. Jo, a má tam svoji milionovou armádu a to je všechno, co zmůže. To je úplně všechno. Si Ťin-pching nemá vůbec nic z hlediska nějaký moci, kterou by mohl ovládat nebo si určovat, co kde bude kdo dělat v Evropě. Vůbec. Jo, technologicky, průmyslově, z hlediska dodavatelskýho řetězce ano, to je nějaký riziko pro Evropu. Evropská komise, Evropská unie to řeší.

Tomáš Kopečný: Ale tady se bavíme o tý hard power, o tý jako tvrdý moci, že opravdu dokážete tu zemi kontrolovat, protože ji ovládáte, protože tam máte tu sílu vojenskou. Nic z toho neplatí. Ruský vojáci se zasekli ve svém snu na dvanáct set dlouhý kilometrový linii na východě Ukrajiny. Eh, z toho summitu já řeknu jasně, Putin to hrozně tlačí, aby vypadal, že tady jako vlastně tři lidi rozhodujou o světě, z nichž jeden by byl on, ale on prostě v tý pozici jako světový velmoci, velmoci není. Samozřejmě po tom touží od svého mládí, aby se tam jako vrátili. Nejsou tam. No, tak je to nějaký jako novej pokus o jako v uvozovkách světový řád, ale světový řád může bejt jenom, když má skutečnej dopad na svět. Jsem přesvědčen, že tohle dopad na svět bude mít nulový.

Martin Ondráček: Hm. Pokud vám Trump leze na nervy, tak vydržte ještě minutku. Já se ještě vrátím k tomu, co trochu nakousl Tomáš, a to je jako k tý scéně, kterou by jako každej příčetnej dramaturg jako z jakýhokoliv televizního seriálu nebo filmu vyškrtnul. Na přelomu října a listopadu platilo šest dní příměří v Oleškách. Místní příměří, to je takový městečko jako vesnice na okupovaným jihu Ukrajiny. Evakuovalo se téměř osm set civilistů. Zprostředkovala ho první dáma Melania Trumpová a pátýho listopadu pak v Bílém domě seděli vedle sebe Putinův velvyslanec Dmitriev a ukrajinskej vyjednavač a Dmitriev Melanii daroval kresbu s nápisem „I love you, Melania“ a Ukrajina jí udělila Řád kněžny Olgy. Já jsem o tomhle na síť X napsal, že to je stejná situace, jako když žhář děkuje hasičovi, že uhasil jeden z těch tisíců požárů, které on založil.

Martin Ondráček: A existuje pro to takový velmi výstižný židovský slovo chucpe, protože mně se úplně udělalo jako blbě, když ti Rusové tam děkovali tý Trumpový jako za to, že ona zprostředkovala to příměří a zachránila jako spoustu životů. Oni, který zabili tisíce nevinnejch lidí, tak teď jako vozej do Bílýho domu dětský obrázky a děkujou jí. Příšerná scéna.

Tomáš Kopečný: Odporný, odporný.

Martin Ondráček: Pojďme to jen takhle, takhle nechat. Já se o tom nechci bavit dál. Pojďme. Tak tohleto je podcast Komu zvoní hrana s Martinem Vondráčkem, Tomášem Kopečným. Děkujeme, že nás posloucháte. Ještě se budeme věnovat jako tý sérii jako hybridních útoků na letiště a nejen na letiště. Eh, jestli vás to baví, pošlete nám nějaký drobný na kafe, nechte nám vzkaz nebo námět na další z dílů, eh, v chatu na platformě, kde nás právě posloucháte. A teď jdeme do Evropy. Zatímco se v Americe počítaly hlasy, prožila Evropa týden, na který se jen tak nezapomíná. Eh, ono to vlastně začalo začátkem listopadu v supermarketech. Ve Švédsku, Řecku, Francii a dalších zemích se lednice a mrazáky přepínaly na padesát stupňů, v Aténách dokonce na stopadesát.

Martin Ondráček: Někdo se nabořil do starých řídicích jednotek, které měly výchozí hesla z výroby a potraviny šly do kontejnerů a ve Francii hackeři se pokusili dokonce zasáhnout i lednice ve třech krevních bankách. Teď se jako spekuluje, kdo za tím stojí. Včera ve zprávách jsem viděl, eh, že se mluví o tom, že to je skupina hackerů, eh, kolem Íránu. Eh, v úterý 3. listopadu, v den amerických voleb, přišly první bombový výhrůžky. Letadlo Ryanairu z Dublinu doprovázely do Říma italský stíhačky, polský letadlo nouzově přistálo u Varšavy, další lety skončily v Sofii. Ve čtvrtek 5. listopadu druhá, ještě větší vlna. Kolik letadel zasáhla, se liší podle toho, koho se zeptáte. BBC píše o jednadvaceti letech, agentura Reuters o sedmadvaceti letech. Eh, mimo jiné tam byly i ty lety toho Johna Maye, kterým jsme začínali, a čtyři letadla mířící do Prahy.

Martin Ondráček: Ve-- v pátek 6. listopadu byla třetí vlna. V Praze to bylo devět letů. Ráno přišel v 8:33 mail s předmětem Vzkaz Západu do některých redakcí. Irská veřejnoprávní televize evakuovala budovu. Eh, tři hodiny místo zpráv vysílala bombu-- hudbu. Bomba se nenašla ani jedna. Eh, teď si-- já to rozeberu, co jste jako naznačil na začátku, jo? Když dostane letiště nebo aerolinka výhrůžku, že je na palubě konkrétního letadla bomba, nemůže ji ignorovat. Pravidla vyžadují, aby letadlo co nejdřív přistálo, cestující vystoupili a specialisté se psy všechno prohledali. Ono to zkrátka je tak, že nemůžete říct, že když bylo dvacet výhrůžek falešných, tak predikovat a předpokládat, že bude falešná i ta jednadvacátá. Pojďme se do toho-- na to podívat jako přes peníze. Jeden odklad letadla stojí aerolinku až dvě stě padesát tisíc dolarů.

Martin Ondráček: Cestující na odškodnění nárok mít nemají, protože výhrůžka je takzvaná mimořádná okolnost. Českej bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza, čau Vlasto, zdravíme tě, to vlastně řekl strašně dobře. On řekl: "Útočník nepotřebuje bombu, stačí mu přesvědčit ostatní, že ji má." Eh, to je celá ta podstata. Eh, testovat, eh, znepříjemňovat život. Vy jste jako o těch, o těch ambicích Rusů nebo o těch důvodech, proč by to mohli dělat Rusové, jakoby už mluvil. Jak dlouho se tohleto dá vydržet?

Tomáš Kopečný: Dlouho. Myslím si, že to dokážeme vydržet dlouho, protože si na to prostě zvyknem, odolníme, eh, že i ty procesy a procedury našich bezpečnostních složek budou jako vymakanější, budou schopný to rychleji trackovat, jako identifikovat ten zdroj a jako, že jo, v Británii za to dostanete doživotí, v Česku až patnáct let, když takhle zavoláte a řeknete nějakou takovoudle výhrůžku. To je docela dost, jo, kromě toho, že samozřejmě musíte platit i ty, ty ztráty. Takže, eh, oni ty lidi nakonec jako dojdou. Udělat něco takovýho je prostě jako se nechat najmout na nějakej jako násilnej trestnej čin, jako prostě stát se nájemným vrahem z hlediska třeba i tý trestní sazby.

Tomáš Kopečný: Takže, eh, si nemyslím, že to je, eh, něco, co bychom měli a mohli jakkoliv podceňovat, ale myslím si, že jako vlastně to, co je nejdůležitější, je jednak, aby byl silnej ten náš vlastní systém, to znamená naše zpravodajský služby, práce policie, eh, prokuratury a tak dál, nebo státní zastupitelství. A potom taky jako chápání ze strany lidí, že stejně jako každej teroristickej čin v jádru to má za cíl ten teror, jo? To znamená strach. A když-- to jako, to je, to je jako na hraně nějaký knížecí rady, jo, ale prostě v momentě, kdy tomu, eh, tomu nepříteli, tomu útočníkovi odepřete ten strach, tak logicky ten jeho cíl zůstane nenaplněn, jo?

Martin Ondráček: Hm.

Tomáš Kopečný: Chápu, že to je těžký, prostě, že se bojíte o své blízký. Jasně, já taky bych se bál, eh, když by třeba byli v tom letadle nebo kdybych já byl v tom letadle. Eh, ale v momentě, kdy si zvyknete na to, že jako s nejvyšší pravděpodobností se vám nic nestane, tak je to jako jít na nějakou atrakci, která s nejvyšší pravděpodobností vás doveze zpátky na začátek.

Martin Ondráček: Tomáši, vy jste mluvil asi před půlhodinou o tom, že-- nebo před hodinou, ježiš, to utíká ten čas. Před hodinou o tom, že, eh, Česko si to prožilo v září roku 2024. Ono to nebylo jenom Česko, bylo to Slovensko i Lotoško-- Lotyšsko. Bylo to tisíce e-mailů, který byly směřovaný do škol. Děti se evakuovaly, ředitelé nespali. Eh, našel se podezřelý. Byl to mladý muž ukrajinského původu a zadrželi ho loni v červenci v ukrajinském Dnipru. Jenže on utekl přes Bělorusko a podle zdrojů iRozhlasu dál do Ruska. Česká policie ho teď stíhá jako uprchlého. Hrozí mu patnáct let. Tehdejší šéf BIS Koudelka řekl, že za výhrůžkami školám stálo Rusko. A zajímavý je, že na to reagoval slovenský ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok a ten ho vyzval, ať nekonspiruje. No a teď si všichni jako-

Tomáš Kopečný: Zaprodanec, zaprodanec.

Martin Ondráček: No, no, no, Matúš. A teď si všichni kladou otázku, kdo stojí za touhle sérií těch výhrůžek, kdo to dělá. K dnešku nikoho žádný stát formálně neobvinil, nikdo nepředložil důkazy. Jsou tady stopy a hypotézy. Pojďme si je trochu projít, i když vy, jak jsem pochopil ze začátku, nepochybujete o tom, že je za tím Rusko. Zajímavá je stopa, já bych se u toho chtěl na chvilku zastavit. Stopa, která vede do Ruska, ale vede ke skupině s podivuhodným jménem Mužský stát. E-mail, který ve čtvrtek ráno přišel na římské letiště, byl totiž podepsaný bojovníci Mužského státu a psalo se v něm: „Váš feministický režim si to bude navždy pamatovat. Dnes vaše obloha zrudne.“ Co to, co to je Mužskej stát?

Tomáš Kopečný: Hm. No, takový bych řekl extremistický ruský bratři Te-Tejtové s podporou ruských zpravodajských služeb. Bratři Tejtové. Jo, to znamená, eh, něco, co naskakuje na vlnu antifeminismu, eh, šovinistického machismu. Eh, vidíme to všude okolo nás i ve školách. Eh, prostě mládež už nějakou dobu fascinujou tyhlecty vzory, jako byli právě třeba bratři Tejtové, známí kuplíři, násilníci, eh, kteří jsou stíhaní za mnoho znásilnění a obchod s mladými ženami. Ehm, odporný, odporný stvoření. Ehm, no, tak jako podobný jako-- a hlavně jako, který glorifikovali to, co dělali, jo? Ehm, a vychloubali se tím.

Tomáš Kopečný: No, tak, eh, vlastně na podobný vlně ideologicky to staví ten Mužskej stát s tím, že prostě je to další z nějakejch, bych řekl, pokusů nebo větví toho, jak, jak vlastně budou ruský zpravodajský slu-služby působit, eh, v následujících měsících, možná letech, eh, proti Evropě. Prostě si dali nějakej ideologickej brand, řekli si: „Hele, tak teď tahleta skupinka pojede jakoby antifeministicky.“ Což jako není-- ono to jako z-- já teď jsem si vzpomněl, vlastně teď se to řešilo, že jo, s naším ministrem zahraničí, jo, který ehm, pobouřil nejenom, eh, celé Česko, ale i, i, i zámoří svými jako velmi nevhodnými poznámkami, eh, o, o ženách hrajících hokej.

Tomáš Kopečný: Ale chci jenom říct, že to je-- vidíte jako vlastně i v jako v relativně umírněný straně, jako jsou jako Motoristi, tak prostě tam je tenhleten jako machistickej sentiment, na kterej jako naskakujou potom tyhlety skupiny. Tak jako přesně jsou další-- jako jenom říkám, jedna ze skupin, další jsou jako Noční vlci, jo? Jo, motorkáři. Jo, no, tak budem drsný motorkáři v kožených bundách, jo, bromance forever. Ehm, a spojíme si to prostě s pokusy o znovunastolení ruského vlivu v Evropě. Tak tohleto je-

Martin Ondráček: Já vás jenom doplním, že ten, že ten Mužskej stát v tom Rusku je vlastně-- Rusko se navenek tváří, že to je organizace, která je zakázaná. Jejich komunikační kanály zmizely z tý jejich sítě, která se jmenuje VKontakte. Eh, k Macinkovi chci říct jenom jednu jedinou věc, že já jsem se tomu strašně smál i po tom jeho omluvě, bez ohledu na to, jestli si ji na něm vymohla paní Macinková nebo někdo jinej. Ale já si myslím, že ještě dva, tři výroky takovýhle podobný a na tý letní bude třeba pět milionů lidí. Jo, že poštvat si proti sobě hokejisty, eh, lidi, který mají rádi hokej, to je jedno, já to nechci rozebírat. Pojďme, pojďme k těm hypotézám. Druhou tou hypotézou-

Tomáš Kopečný: To je jako nízký a hloupý, že opravdu-

Martin Ondráček: Ale hlavně to je jak v mateřský školce, kolik tomu člověku je, ne? Druhá hypotéza je Ruskej stát, jo? Když se podíváme přes jednoduchej vzorec, tak většina zasaženejch zemí podporuje Ukrajinu. Ruští blogeři psali, že když ukrajinský drony zavírají ruská letiště, ať to Západ taky pocítí. Španělský ministr zahraničí, eh, nahlas mluví o hybridní agresi a psychologický válce a italskej ministr obrany říká: „Všechno to souvisí. Lednice, krev ve Francii, drony, letadla.“ Nutno je říct, že pro ruský autorství nejsou žádný důkazy a Kreml k lednicím řekl, že ta obvinění jsou absurdní. Eh, podle-- jak vás tak poslouchám, tak pro vás to je ložený a vám to zapadá do toho vzorce, že to je prostě něco, za čím stojí prostě ruská tajná služba, že jo?

Tomáš Kopečný: Jo, tak je to tak. Nic jinýho mi smysl nedává. A vlastně se mi ani jako vlastně tady nechce pouštět do takovýho: „No, ale pojďme se na to podívat ještě z toho úhlu, co kdyby-“

Martin Ondráček: Nemusíte. Vlastně logicky, když se na to podíváte- A podíváte se na, na to, jaký jsou země, který mají zájem destabilizovat Evropu, tak jsou dvě. Je to Írán a Rusko. Takže kdybychom chtěli bejt jako opravdu jako pečliví, tak bysme si řekli, že třetí možnost je Írán. Čtvrtá možnost logicky jsou takzvaní napodobitelé, tedy lidé, kteří uvidí ve zprávách, jak se dá snadno zavřít letiště a zkusí to taky. Pátá možnost je nějaká falešná stopa. Pojďme ještě, já se v tom zavrtám jako do úplnýho detailu, protože to miluju. Emaily, který přišly do televizí, tak byly podepsány Michail Andropov. Eh, Jurij Andropov byl šéf sovětský tajný služby KGB a pak sovětskej vůdce. Předmět e-mailu byl vzkaz Západu, a to připomíná velmi název jeho životopisu, jo? A ještě zajímavej detail.

Martin Ondráček: Eh, ten e-mail, kterej přišel do Říma, tak přišel z adresy státní zdravotní služby v kolumbijské Bogotě a byl napsanej bezchybnou italštinou. A ten, kterej přišel do irský televize, tak přišel z e-mailovýho účtu litevský školy, jejíž hesla už dřív unikla na internet. To je jako vidět, jak ta operace je rozsáhlá, promyšlená, jak jako ten, kdo to vyšetřuje, bude jako mít velmi jako složitou práci. V každým případě asi si myslím, že tady funguje nejlíp, říkejte tomu, já nevím, Occamova břitva nebo, nebo Kibono, jako komu to slouží, že vždycky, když se podíváte na to, kdo z toho má ten největší prospěch, tak jste nejblíž jako tomu, kdo je autorem celý týhletý prasárny.

Tomáš Kopečný: Je to tak.

Martin Ondráček: Abychom nemluvili jenom o hypotézách, pojďme se ještě vrátit jako k tý takzvaný hybridní válce, o kterej, o kterej, jak jsem se teď dočetl, ehm, náměstek ministra obrany Vích za SPD říká, že on žádnou nevidí a že žádná neexistuje. Takže tady připomínka.

Tomáš Kopečný: Náměstek ministra obrany za Ruskou federaci, jo, takže to je v pořádku, že-

Martin Ondráček: Ano, říká to za své plátce. V roce dvacet čtyři v Lipsku a v Anglii, jo, hořely přepravní balíky přep-- firmy DHL, který měly letět nákladními letadly. Západní představitelé to připsali ruský rozvědce. V srpnu letošního roku zachytili na letišti v Lipsku dron. Německo z toho obvinilo Rusko, zavřeli ruskej konzulát. Tohle je přesně hybridní válka. Útoky, který škodí a jsou levný, dají se popřít a nejsou tak velký, aby kvůli nim NATO muselo sáhnout po článku pět o společný obraně. Zpátky k Americe.

Martin Ondráček: Rakouská ministryně zahraničí řekla po amerických volbách větu, kterou si stojí za to zapamatovat: „Bezpečnost Rakouska a Evropy nesmí záviset na tom, jak lidé volí v Kansasu někde nebo někde v Iowě.“ Eh, kdybych jako se drbal pravou rukou za levým uchem nebo měl hodně velkou fantazii, tak řeknu: „Testuje někdo Evropu právě teď, protože ví, že Amerika je zaměstnaná sama sebou a jedná teď s Putinem někde nad naší hlavou?“ Nebo je to přehnaný spojování dvou věcí, který spolu nesouvisí?

Tomáš Kopečný: Já jsem teda rád, jako že bezpečnost Evropy nezávisí ani na tom, jak volí lidi v Linci, v Linci nebo u Vídně, protože jako to je prostě zrovna země, která nám opravdu nedává vůbec nic a která se jako jakkoliv už dlouho mohla dobrovolně nepřidala k spolku zemí, který s obranou Evropy chtějí něco udělat, jo. Takže for the record. Ehm, ale já si myslím, že to s tím nesouvisí i kvůli tomu, ehm, jako teď myslím ta Amerika, jako že prostě, že to, že ty hybridní útoky se zvyšujou, nesouvisí se situací v Americe i kvůli tomu, že... Jako já to řeknu takhle. To, na čem Evropa závisí na Americe, je ta hard power. Je to protivzdušná obrana, je to spoustu dalších vojenskejch systémů, zbraňovejch systémů. Je to celková koordinace jako rozvoje vojenských schopností. A tam ty hybridní útoky zasahujou do tohohle relativně málo.

Tomáš Kopečný: To, co je hrozba pro Evropu z hlediska možného odchodu Ameriky od toho spojenectví s Evropou, je jako ta konvenční podoba války. Jo, to jenom chci říct, že tohlencto spolu nesouvisí. Jako i kdyby byla Amerika jako sebesilněji zaangažovaná, tak prostě americký vojáci v Evropě tohlencto řešit nebudou, jo. Tak jenom prakticky.

Martin Ondráček: Ještě dvě věci, na který se musím zeptat. Ta první je velmi čerstvá, je z pondělního večera. Točíme v úterý. Německej kancléř Friedrich Merz poslal předsedovi Evropský rady dopis. Ukrajině bude v příštím roce chybět sedmdesát miliard eur, to je přes 1,7 bilionu korun a Evropská unie slíbila, že z toho pokryje zhruba pětačtyřicet miliard. Merz píše, že se na tom musí podílet všichni bez výjimky, jinak Německo nepodpoří příští sedmiletý rozpočet Evropské unie na roky dvacet osm až třicet čtyři. A ten musí schválit všech dvacet sedm zemí, takže Berlín ho může zablokovat. Berlín jako země, která teda sype do Evropský unie jako obrovský peníze. V tom je jako jeho velká síla.

Tomáš Kopečný: Nejvíc.

Martin Ondráček: Nejvíc. Jenže Česko, Maďarsko, Slovensko a Bulharsko, zase jsme ve vynikající společnosti, už daly najevo, že na další peníze pro Kyjev přispívat nebudou. Premiér Babiš opakovaně řekl, že Česko za úvěry pro Ukrajinu ručit nebude. Lídři Evropské unie se sejdou tento čtvrtek a pátek v irském Dublinu a slovenský premiér Fico už dříve propojování peněz pro Ukrajinu s rozpočtem EU kritizoval. Co vidíte na obzoru? Vidíte nějakou krizi nebo vidíte jako soustředěný tlak Německa na tyhlety čtyři země, který jsou takový jako proruský otroupci nebo se tak chovají, aby si konečně uvědomili, že mají patřit na Západ a ne na Východ?

Tomáš Kopečný: Já si myslím, že uvidíme zvyšující se tlak ze strany jak Německa, tak pár dalších států, které jsou čistými plátci, protože jako Evropská unie, stejně jako ta aliance, je vlastně založená na solidaritě. Evropská unie to má velmi jako kvantifikovatelně doložitelné, protože je to celá kohezní politika. To znamená to, kam půjdou které peníze nebo kolik víc půjdou některé peníze někam, je daný tím, jak jsou ty regiony chudé. Nejenom státy, ale konkrétní regiony, aby se to vyrovnávalo, aby se celá Evropa měla dobře. A teď ti, kteří jako vlastně bez řečí tohle desítky let dělají, tak najednou se kouknou na ty státy, kam oni posílají obrovský peníze, který jim ukazujou prostředníček a ukazujou, jak jsou vlastně malí. Protože to nejde o to, že jako bez peněz Česka, Maďarska, Bulharska a Slovenska by to nesplatili. Úplně v pohodě.

Tomáš Kopečný: To jako není procentuálně nic jako důležitýho. To je o tom gestu, to je o tom symbolu. I pro ten českej příspěvek do EU by to bylo úplně v pohodě. To vůbec není o těch penězích, to je o tom politickým gestu toho buď jako někde v případě třeba Slovenska a Bulharska víc jako proruskýho křídla a někde jako spíš nějaký jako malosti, což je, soudím já, ten českej případ. A jako proč, proč by ty jako bohat-- ne bohatý, bohatší prostě státy, který todlencto jako bez řečí dělaly desítky let a nám pomohly jako zmodernizovat naše regiony, naši celou zemi, prostě nalily sem strašný peníze a my jsme si tady jako hrdě plácali jako po ramenou, jak jsme podojili ten evropský rozpočet. To se vždycky vykazovalo, jako kolik dokážeme vyčerpat z toho, jo, urvat si. To někdo musí poslat ty peníze, někdo je musí vydělat.

Tomáš Kopečný: A to byli ti Němci, Dánové, Holanďani, Francouzi. A teď jako všichni se shodnou na tom, že teda jako Ukrajina je ve válce, je potřeba jí pomáhat, že jí dáme půjčku a todlencto je záruka za úroky, jo, ne za tu celou částku, za ty úroky. A jako my tady budem dělat kvůli-- jenom kvůli tomu, že to je nějaká jako, nějakej ideologickej jako protiukrajinskej krok, že my na to nemáme nebo-- jako to je mimochodem ta oficiální linka, že jo, co říká náš premiér, že na to jako nemáme. Samozřejmě, že na to máme, proboha, to je jako největší hloupost. My jsme jako devátá nejbohatší země EU.

Martin Ondráček: No jasně.

Tomáš Kopečný: Všichni za náma na to maj. No nic. Takže si myslím, že ten tlak bude stoupat a, ehm, a že možná přijde moment, kdy ta malost, kterou se reprezentujeme nyní, no tak se střetne s velikostí odhodlání nějakých větších států a bude to mít jako možná velmi negativní dopady na českou ekonomiku, protože todlencto jsou přesně ty věci, který rozhodujou o tom, jestli jsme dobrý, prediktabilní investiční prostředí jako země. Jo, jestli jsme prostě banánistá a jestli jsme dobrej partner.

Martin Ondráček: No tak já to chci říct, jestli jsme dobrej a spolehlivej jako soused, jo. A teď jenom doplním taky jednu věc, která je relativně čerstvá. Čeští vojáci se nezúčastní cvičení koalice 26.2, které mají armády jedenácti evropských zemí v příštích dvou týdnech v Polsku trénovat tak, aby byly schopné po skončení ruské adres-- agrese ohlídat mír na Ukrajině i bez amerických jednotek. Na Facebooku to oznámil předseda SPD a sněmovny Tomio Okamura, tedy jak s oblibou říkáme, zástupce jako Ruska v Český republice. Okamura ve videu na Facebooku uvedl, že o neúčasti na cvičení rozhodla vláda. Tedy já to dopředu říkám, že je pod tím podepsaný-

Tomáš Kopečný: Přesně a proč to rozhoduje, proč to oznamuje jako předseda Poslanecký sněmovny, proboha?

Martin Ondráček: Tak a proč to rozhoduje vláda? A je pod tím podepsaný taky ANO, včetně jeho poslanců a všech jeho voličů. A on řekl: "My nebudeme posílat české vojáky z českých rodin na to, aby řešili konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. To opravdu naše vláda dělat nebude. Takže i z toho vyplývá ten náš postoj, že naši vojáci se toho cvičení nezúčastní a ani nebudou účastnit," řekl předseda SPD.

Tomáš Kopečný: Já nechápu, proč tohle Andrej Babiš dělá. Jo, já jsem vycházel z toho, že Andrej Babiš je předseda české vlády. To je jediný orgán, kterej může rozhodovat o tom, jestli tam ty vojáci pojedou nebo ne. Na takový cvičení. Jo, musí se to samozřejmě jako oznámit na výboru pro obranu, ale nehlasuje o tom sněmovna. Je to rozhodnutí vlády. Jako obrana je záležitost vlády, ne ani jednoho ministerstva, ne Ministerstva obrany, proboha. O tom se bavíme-- já jsem tam žil nebo tudle agendou jsem žil prostě dlouhou dobu. Deset let jsem byl na Ministerstvu obrany a vždycky jsme věděli a snažili jsme se to jako co nejvíc jako rozšířit todle povědomí, že obrana není záležitost Ministerstva obrany. To je jeden z komponentů. Obrana je záležitost vlády jako celku, potažmo celé společnosti, ale rozhoduje se o těch věcech na úrovni vlády vždycky.

Tomáš Kopečný: A my tady jako jsme měli premiéra, kterej měl v čepici "Silné Česko". Kde je, kde je ten silnej premiér? Jako kde je premiér, kterej u těch nejdůležitějších otázek nechybí a nechá to oznamovat malýho koaličního partnera, kterej ani jako-- a ta osoba ani není členem tý vlády. Jo, to je-- jako jasně, že to je projev malosti. Jasně, jasně, že to je projev nějaký jako mimochodem doslovný proruský rétoriky, protože tydle slovní obraty používají proruští politici po celé Evropě.

Martin Ondráček: Tam teda fakt máte absolutní pravdu. Tam už chybělo jenom slovo Anglosasové, aby to bylo, aby to bylo prostě dochovalý.

Tomáš Kopečný: Jo, a to je prostě todleto přesně tak to používal Robert Fico, tak to používala bohužel teď jako i Marine Le Penová v nějaké diskusi, že prostě nenechají umírat v cizích válkách, který se jich netýkají, jejich domácí vojáky. Jo, o tom je aliance. Prostě poslat někam do nebezpečný situace vojáky. Během cvičení prostě vojáci neumírají, takže jako to je to absurdnější. Já jenom chápu, že Tomio Okamura tím říká: "My nechceme být součástí NATO." Jo, to je to, co tímhletím po-po-politickým jazykem říká. Co nechápu je, že si todlencto ten Andrej Babiš nechá líbit, jako že se takhle nechá vystavit do pozice, kdy je jako zřejmý, že ukazuje se, že-- nebo že to na něj vrhá světlo, že je slabej, že neřídí tu vládu v týhle zásadní oblasti. Anebo teda, že se bojí s tím vystoupit na veřejnost. Nechápu.

Martin Ondráček: No, ještě jednu věc. Jak vás tady poslouchám, tak tady tak jako surfuju v úterý dopoledne a teď jsem tady zjistil, že, že oslavy sedmnáctého listopadu se letos uskuteční bez Andreje Babiše. Macinka či Zůna jedou do Izraele na mimořádnou návštěvu od šestnáctého do osmnáctého listopadu. Andrej Babiš teda říká, že tím, že nebude na oslavách sedmnáctého listopadu, tak doufá, že to situaci zklidní. To já si teda si myslím, že to moc neřeší. A oni jedou nakupovat ten Iron Dome tam.

Tomáš Kopečný: A samozřejmě se nic z toho nestane. Jako to je za blbost, proboha. Jako na zá-- jako já to absolutně nemám nařízené.

Martin Ondráček: Děkuju, děkuju, děkuju zde přítomnému doktoru Kopečnému za skvělý, za skvělou analytiku této situace. Co tomu říkáte, pane doktore? Co to je za blbost, todleto?

Tomáš Kopečný: Jako prostě-

Martin Ondráček: Já už... Já si myslím-

Tomáš Kopečný: Jestli na to český rozpočet fakt nemá, tak je kupovat vlastní Iron Dome, jo?

Martin Ondráček: Já si myslím, že už se asi budeme muset rozloučit jinak.

Tomáš Kopečný: Ne kvůli tomu, že by ta technika byla tak strašně drahá sama o sobě, ale protože to musí být zapojeno do všech ostatních velmi drahejch technologických řešení.

Martin Ondráček: Já si myslím, že už se musíme rozloučit, nebo vás i mě raní mrtvice tady z glosování prostě tý domácí politický situace. A vy už se musíte loučit, protože vám co, Tomáši?

Tomáš Kopečný: Jo, já už musím jet na letiště. Já letím do Řešova.

Martin Ondráček: Vy letíte do Řešova a z Řešova jedete tím vláčkem, no.

Tomáš Kopečný: No nic. Tak dobrý, tak jsme to stihli. Super. Osmnáct.

Martin Ondráček: No super. A teď já si myslím, že jsme zas tak jako na hodině třiceti. Pokud s náma běžíte, tak dobře dejchejte. No ano. Tomáši, děkuju, že jste s náma byl. Opatrujte se, dávejte na sebe na Ukrajině pozor. Uvidíme se, uvidíme se v sobotu na Twitter srazu Dárku pro Putina.

Tomáš Kopečný: Ano.

Martin Ondráček: Pokud taky chcete dorazit, tak běžte na naše stránky na www.zbraneproukrajinu.cz. Je tam pár ještě vstupenek jako volnejch, tam takovej button a tam se jakoby zaregistrujte. My tam s Tomášem budem taky. Dáme si tam spolu nějaký panáky a pokud budete chtít, tak se pak uvidíme jakoby v neděli na Letný. A my dva s Tomášem se potom uvidíme u natáčení dalšího dílu vašeho oblíbeného podcastu Komu zvoní hrana, přátelé. Tomáši-

Tomáš Kopečný: A kdo budete v pátek, kdo budete v pátek v Brně-- já se totiž ve čtvrtek večer vracím z té Ukrajiny a v pátek ráno odjíždím do Brna.

Martin Ondráček: Jo.

Tomáš Kopečný: A tam budu na veletrhu Knihy Brno, se to myslím jmenuje. A tam budu právě-

Martin Ondráček: Můžete, pokud-

Tomáš Kopečný: Prezentovat svou knihu, takže kdybyste měli cestu okolo a koukali-

Martin Ondráček: Pokud si chcete udělat cestu do Brna, abyste tady tuhletu knihu viděli, tak si ji udělejte. A pokud jste z Brna, zajděte za Tomášem. Mějte se hezky, opatrujte se, Tomáši, na shledanou.

Tomáš Kopečný: Na shledanou.

Martin Ondráček: A vy se mějte famfárově. Děkujeme, že jste nás sledovali až sem. Díky, ahoj.