Ubrání se Ukrajina bez Muskova Starlinku?

Martin Ondráček: V noci na čtrnáctého října se ukrajinským vojákům z oblohy začaly ztrácet drony. Nikdo je nesestřeloval. Stačilo, aby letěly rychleji než sto šedesát kilometrů za hodinu a spojení přes Starshield, což je vojenská verze Starlinku, najednou spadlo. Bez varování, bez vysvětlení. Ukrajinci se to dozvěděli od zákaznické podpory. Elon Musk říká, že o tom rozhoduje americká armáda a nakonec prezident. Donald Trump říká, že to nebyl on a podle něj ani Elon. Reuters píše, že příkaz přišel z Bílého domu. A Zelenskyj říká, že to nebyla a není technická chyba. Ve stejných dnech dopadly na Kyjev rakety, před kterými nikdo nevaroval. Dnes to bude o Starlinku, o Starshieldu, o Muskovi a o tom, co všechno Ukrajina dostává z vesmíru a co se stane, když to přestane chodit. Jsem Martin Ondráček a vítám vás u dalšího dílu podcastu Komu zvoní hrana.

Tomáš Kopečný: Já jsem Tomáš Kopečný a vítám Martina Ondráčka, protože je na dost nebezpečným místě.

Martin Ondráček: A dvě stě kilometrů za Kyjevem. Za chvilku o tom budu mluvit. Tomáši, na úvod jednoduše, jak velký je vypínání satelitního připojení pro Ukrajinu problém?

Tomáš Kopečný: Je to obrovský problém. Je to problém pro protivzdušnou obranu. Je to problém pro zásahy na takzvaně střední vzdálenost, tedy nějakých sto, dvě stě kilometrů. Tam, kde je klíčové zasahovat logistické uzly ruské agrese. To znamená sklady, velicí centra. Prostě to, co potřebujete, aby Rusové nebyli úspěšní v dodávkách přímo na frontu. To, co potřebujete, aby nevydávali roz-rozkazy tak rychle a efektivně, tak, to najednou nemůžou zasahovat, protože tam prostě nedoletí kvůli výpadku navigace jejich drony.

Martin Ondráček: já teď s dovolením, ještě než se do toho pustíme, udělám takovou technickou vsuvku. předpokládám, že bystřejší diváci, možná i posluchači si všimli, že nesedím ve studiu. ano, jsme na Ukrajině. Co tady děláme, se dozvíte za pár týdnů. My jsme teď někde dvě stě kilometrů za Kyjevem a, a teď točíme podcast. Já bych tady udělal takový jedno technický hlášení, protože nám konečně můžete koupit kafe. Někteří z vás o to žádali. Neděste se, podcast Komu zvoní hrana byl, je a vždycky bude zadarmo. Nehodláme to nikdy zavřít za nějakej paywall, ale přijde nám logický dát vám tudletu možnost. Výrobu podcastu platí dárek pro Putina a bylo by skvělý, kdyby jednou do toho dárek nemusel dávat ani korunu a všechny peníze, který nám pošlete na kafe, půjdou na rozvoj tohohletoho podcastu. A koupit kafe nám můžete na www.komuzvonihrana.cz.

A fakt stačí, když nám pošlete padesát korun, sedmdesát korun a my budem nadšený. Takže tolik technických hlášení. Mimochodem tady napravo, to jsou dárky, který dostáváme. Velikost tý cukety, když se na ně podíváte, tak jako vysvětluje, proč Ukrajina nikdy nevstoupí do Evropský unie. Když tam rostou takovýhle cukety, tak si představte, jaký tam rostou třeba, nebo jaký tady rostou třeba ředkvičky. Krásný rajčata, všichni tady zavařujou. Semínka, když jste na Ukrajině, musíte chroupat. Já to nebudu dělat, protože by to bylo slyšet. Ale jdeme pryč od technických věcí. Co se vlastně stalo? Starlink a Starshield, vydržte, za chvilku vysvětlíme, jakej je mezi tím rozdíl. Nikdo nevypnul úplně.

Ty plochý antény, přes který se Ukrajinci připojujou, a mimochodem, todleto je Starlink, jo, teď jsme přes něj prostě připojení, tak ty přestaly fungovat v pohybu nad sto šedesát kilometrů za hodinu. Poradce prezidenta Zelenského pro obranný technologie napsal, že armáda nedostala žádné varování a několik misí se kvůli tomu nepovedlo. Sto šedesát kilometrů za hodinu zní jako slušná rychlost pro auto na dálnici, ale pro dron ne. Proudový Shahedy létají čtyři sta a ukrajinský stíhací drony, který je maj dohnat a sundat dolů z nebe, musí mít ještě rychlejší. S limitem sto šedesát kilometrů za hodinu to je jako honit motorku na koloběžce. Polský deník Rzeczpospolita přitom připomíná, že obyčejný civilní Starlink má tenhleten limit odjakživa. Novinka je, že se objevil i u vojenskýho Starshieldu, kterej nikdy žádnej limit neměl.

A jeden krátkej konkrétní příběh. Voják Jehor u Kupjansku podle Newsweeku to ráno ztratil spojení s dronem, kterej byl naloženej výbušninou. Dron zpomalil, vybil baterii, k cíli nedoletěl. Velitel pluku čtyři sta třináctého Newsweeku řekl, že jeho drony najednou jako lítají jen devadesát se Starlinkem. Ono to už pár dní trvá. Je v tom neuvěřitelnej guláš. Není jasný, my to budem probírat, kdo to nařídil, jestli to omezení je nebo není. Tomáši, jaká je teď aktuální situace? Točíme v úterý odpoledne.

Tomáš Kopečný: Aktuální situace je taková, že to x dní už nebylo obnoveno přes rychlost sto šedesát kilometrů a že bezprostředně po tom oznámení o té ropné dohodě, to znamená v přímé koordinaci, tedy s tou zradou na Ukrajině ze strany Trumpa, tak bezprostředně potom spadla ta rychlost u mnoha jednotek i z těch sto šedesáti na sedmdesát kilometrů v hodině. A to nejsou čísla, který bychom měli řešit kvůli nějakejm závodům, ale prostě jenom abysme si to dokázali představit. V momentě, kdy nám to spadne na sto šedesát kilometrů v hodině, tak cokoliv, co je rychlejší, tak prostě už nesestřelíte, nedoženete. A vám lítaj nad Ukrajinu každej den stovky Shahedů, stovky Geranů, to znamená těch rusifikovanej verzí Shahedů, který lítaj čtyři sta, čtyři sta padesát kilometrů v hodině. A na nic z toho najednou nedosáhnete. To znamená, jako nesestřelíte.

To samý platí i mezi tím limitem tou sedmdesáti a stošedesáti kilometrovou rychlostí. Prostě je tam nějaký množství a velký množství dronů na té taktické, řekněme, úrovni, to znamená na té frontové linii, které najednou nedoženete. No a o tom ty limity vlastně jsou. Ale stav je takový, že prostě to bylo obnoveno na sto šedesát kilometrů, ale ne více.

Martin Ondráček: ano, když jsem říkal, že je v tom neuvěřitelnej bordel, v tom, kdo za to může a t-ta situace je plná jako vzájemnýho obviňování, tak já to teď teda budu deklarovat tím, co tady přečtu, jo? je mnoho verzí, oni se rozcházej, my je nebudem slepovat dohromady. Hele, Reuters napsal, že podle dvou amerických činitelů a jednoho západního činitele přišel příkaz z Bílýho domu. Kdo konkrétně, neřekli. Američani říkají, že prezident nic takovýho nežádal. Elon Musk napsal, že Starshield vlastní a ovládá americká vláda a o o limitech rozhoduje americká armáda a nakonec prezident. Trump odpověděl, že to nebyl on a že si nemyslí, že to byl Elon. podle Reuters, limit nezavedly Spojený státy americký.

Zelenskyj pro Financial Times řekl, že to není technický problém a, a jinde v rozhovoru řekl, že si myslí, že jde o SpaceX. ono to vypadá, že ani Kyjev neví přesně, na koho ukázat. O víkendu přibyly další verze. Americkej ministr zahraničí Marco Rubio řekl: "Neměli jsme s tím nic společného, nikdo zpomalení nenařídil." A dodal, že Starshield Ukrajina vůbec neměla, což nesedí s tím, co říká Musk, ani s tím, že existuje z roku 2024 smlouva s Pentagonem. Zelenskyj v americký televizi NBC řekl, že šlo o vzkaz americký vlády a SpaceX to jen technicky provedla a že kdyby se Trump osobně rozhodl, bude to okamžitě fungovat jako dřív. Americkej Telegraph podle nejmenovaných zdrojů píše, že zpomalení Trumpovi navrhl sám Musk a Trump s tím souhlasil.

Potvrzení potvrzený to není. já to nechci jako pískat, Tomáši, jo, ale který z těch verzí věříte vy osobně nejvíc? Se znalostma jako americký politiky a toho, jak se chová Donald Trump v Ukrajině v posledních týdnech, dnech a hodinách?

Tomáš Kopečný: Já rozhodně nevěřím ničemu z toho, co Donald Trump říká. že by o tom nevěděl, že by o tom nevěděl Musk. jako přemejšlím nad tím, jak moc Marco Rubio věří tomu, co říká, tedy jak moc je mimo ten proud dění a proud informací. A věřil bych, že vlastně tomu klidně věří, protože je maximálně mimo. Opravdu prostě Marcovi Rubiovi se říká prostě ministr zahraničí pro jižní polokouli, respektive pro, pro americký kontinent, jo? Prostě Marco se má starat o Kubu, Venezuelu, o Jižní Ameriku. V očích tedy nebo v myslích, americký administrativy. On to dělá, no, a do zbytku světa se jako vlastně neplete. Nemá tam žádnou roli, žádný vyjednávání nedělá. Uchlácholil Evropu během mnichovský konference a de facto od tý doby jako nic zásadního neprojednává s Evropany, vůbec ne s Az- s Asiaty, s Čínou, vůbec už ne jako s Ruskem, jo.

Tam to prostě dělají ty jeho hoši, Trumpovi, že jo, rodina a byznys partneři. Takže když to shrnu, jsem přesvědčen o tom, že omezení, vojenského systému Starshield, bylo nebo o jeho omezení bylo rozhodnuto, z Bílého domu, který vydal takovýto příkaz do Pentagonu, aby to realizovaly. Všechny systémy vojenské, ať už prostě komunikační nebo jiné, zbraňové systémy, tak, podléhají samozřejmě exportní licenci. A vždycky to tak platilo, vždycky to tak platit bude. Vždycky tam máte nějaký to tlačítko na vypnutí. To znamená, že když ten stát, exportující usoudí, že prostě už nechce, aby to ten klient nebo ten uživatel, užíval v plném rozsahu, tak třeba omezíte ty konfigurace. To je přesně to, takový technický detaily z ne-z neomezené rychlosti na sto šedesát nebo na sto sedmdesát, na, nebo na sedmdesát kilometrů v hodině.

Nebo jim to vypnete úplně, jo? Vypnete jim přístup k datům.

Martin Ondráček: No a tohle, tohle je úplně děsivý, protože když se jako na to podíváme a podíváme se optikou toho, že třeba i Česká republika jako nakupuje podobný systémy, spojenci, podíváme se na, na možný využití letadel F-35 a na upgrady, kterejma těma letadlama prochází. Todleto, co se odehrává, je totiž já mám strach, že to zasívá velkou jako nedůvěru jako směrem k Američanům, k americkejm zbrojovkám, k možnosti využívat, vlastně jejich zbraně a systémy, který si vy nakupujete zákaznicky, protože zcela jednoznačně se to dá číst tak, že todle je prostě součást tlaku, aby Kyjev přestal útočit na ruský rafinerie.

Tomáš Kopečný: Ano, to je možné, ale myslím si, že to je stejně zástupný důvod, jako jsou ty Putinovy. vemte si to v perspektivě, co vlastně Putin uváděl, za nějaké podmínky, aby začali jednat o příměří nebo aby ustanovil příměří. Vždycky, když se dobrali přesně už před rokem, že jo, do nějakýho bodu, kdy třeba osmnáct, devatenácti nebo osmnáct, dvaceti podmínek bylo hotových, tak si tam našel nějakej jeden důvod, kvůli kterýmu to příměří prostě nechtěl, jo? Viz aljašský summit. A tehdy se probíralo: " mír je blízko, protože je osmnáct, dvaceti podmínek je splněno." Nesmysl. To jsou vždycky jenom zástěrky. A to samé platí v případě Ameriky. Volodymyr Zelenskyj okamžitě po tom tlaku vydal prohlášení, že je ochoten zastavit veškeré útoky na ruské rafinerie.

Mělo to nějakou odezvu u Trumpa, který to údajně dělal kvůli cenám pohonných hmot, se kterými to teda vůbec nebude hýbat? No absolutně nemělo. Vůbec to neřešil. Naopak začal přidávat. A Zelenskyj po nějakym jako lehkym, řekněme, emocionálním vzplanutí, za který ho ne pokádali, ale trošku ho usměrňovali evropští lídři, aby, aby nenabíhal na tu provokaci ze strany Trumpa. No tak, se vlastně taky uklidnil a už jako mluví jenom o těch technických parametrech. Tak jako nechci říct úplně rezignovaně, to není pravda, ale smířeně s tím, že jak říkal, jo, když se prostě spojí Amerika s Ruskem, tak Ukrajina to nedá. smířeně s tím, že Trump je v tudle chvíli jednoznačně na straně Putina. A tohle je něco, co, bohužel, vidíme, že má prostě ty dozvuky i v těch oblastech, který vlastně on nabízí jako ústupky. Není to v ruskejch, útocích na Ukrajinu.

To vlastně, že jo, ještě vytočíme v úterý. Jako včera vydal Trump prohlášení, že to, co dělá Rusko na Ukrajině, je v pořádku. Jako neuvěřitelný. ale to je zase, to je prostě na tý vlně, na tom kyvadle, prostě, kdy se snaží co nejvíc jako ublížit tomu, na který je teď naštvanej, tedy Zelenskému a Ukrajincům. Ale to, co vlastně, zmiňuje Trump jako ten důvod oficiální nebo ta jeho administrativa, to znamená útoky na ruský rafinerie. o tom to není. A je to dlouhá odpověď, ale ve zkratce to, co Trump uvádí jako důvod pro ten tlak vypínání Starlinku, omezení StarShieldu, omezení sankcí proti Rusku, nezavedení Grahamovejch sankcí. No tak to má jedno jediný, vysvětlení. A to není, že by Ukrajina měla přestat útočit na ty rafinerie, ale to je prostě velká dohoda s Ruskem, kterou plánovali od momentu, kdy prošel Senátem ten Grahamův zákon.

Já znovu připomenu, osmnáctýho října měl vejít v platnost ten balíček protiruských sankcí a sankčních opatření proti spojencům Ruska z pera Lindseyho Grahama a šestnáctého října to Trump definitivně zrušil, jo. Takže on vlastně to nejdřív podepsal a pak jako z toho udělal výjimku, která je úplně nesmyslná. Probírali jsme to tady. Vůbec to není o útocích na ruský rafinerie. Vůbec to není o tý vlastně ekonomický situaci. Je to o politický dohodě, dlouho připravovaný mezi Trumpem a Putinem, ve který se jako vlastně docela lacině a průhledně odvolal na něco, z čeho byl okamžitě Zelenskyj ochoten ustoupit, ale nikdo ho neposlouchal.

Martin Ondráček: . Tomáši, co tahleta situace, a vracím se k tomu vypínání StarShieldu a Starli-Starlinku, znamená pro ostatní spojence, který si od Ameriky, k-kupujou techniku, když jako každá americká zbraň má vypínač? To prostě není přece věc, která se, nepodepíše do nějakejch vzájemný důvěry a do obchodních vztahů.

Tomáš Kopečný: Jasně. No tak to, že je Amerika nespolehlivej partner, tak to, to vidíme díky Trumpovi, díky těm lidem okolo. tohle je jenom nová úroveň toho, kam až je Trump, ochoten zajít v podrážení svejch spojenců, jo, nebo prostě partnerů, kterejch jako hlásí, že je bude nějak podporovat. Je to samozřejmě velmi varovnej signál pro kohokoliv od armád přes integrovaný záchranný systém, kdo by chtěl spoléhat na americký technologie. Ale zároveň v tý bohorovnosti si Američané bohužel správně uvědomují, že ten svět, a zvláště Evropa, je na nich v tomhle závislá, jo. My jsme závislí na amerických technologických gigantech od Googlu přes Apple po komunikační systémy vojenský. Evropský armády začínají být v posledních letech více víc závislý na Palantiru, což je přesně z tý samý líhně, jako je Elon Musk ideologicky, jo.

Tydlencty prostě zbohatlíci, oligarchové americkýho systému, který nebudou váhat nás od toho odstřihnout, vypnout, případně vlastně vytěžit ty naše informace, který do toho posíláme. Takže, není dobré-

Martin Ondráček: Palantir jako takovej velmi za-zajímavá věc. Slibujem si už dlouho, že o tom znovu uděláme díl a že půjdem opravdu do velkejch detailů. Teď, pojďme do velkejch detailů u Starlinku, ať víme, o čem se vlastně bavíme. Tohleto je podcast Komu zvoní hrana s Tomášem Kopečným a Martinem Vondráčkem. A teď skočíme do vesmíru. S— a já to zkusím nějak zjednodušit, jo. Starlink má tři části: družice, pozemní brány, kterým se říká gatewaye, které družice napojujou na běžnej internet a tydlety plochý terminály u uživatelů. V tý debatě je klíčový, jak ty družice lítaj vysoko. Klasická telekomunikační družice visí nad rovníkem ve výšce třicet šest tisíc kilometrů. To je tak daleko, že signál tam a zpátky letí čtyři sta sedmdesát sedm milisekund. To je polovina sekundy. V praxi i víc.

Pro email to nevadí, ale pro dron, kterej letí třeba čtyři sta nebo pět set kilometrů za hodinu a má se vyhnout nějaký překážce, tak to může ta půl vteřina bejt zásadní, zásadní věčnost. Družice Starlinku lítaj mnohem níž. Ne třicet šest tisíc kilometrů, ale pět set padesát kilometrů nad zemí. Signál tak teoreticky dorazí za sedm milisekund. Jenže- Ta nízká družice oběhne Zemi za devadesát pět minut a nad každým místem je jen chvilku. Proto jich jsou tisíce a to spojení si neustále předávají. Kolik jich je? To je zajímavý. podle katalogu Celestrak k dnešku je jich jedenáct tisíc sto padesát dva. Služba Orbit Radar počítala k třináctému říjnu deset tisíc šedesát jedna aktivních družic Starlinku. a kanadská CBS píše o více než jedenácti tisících družicích a třinácti milionech předplatitelů.

Já si myslím, že tady musí bejt v tý rychlosti všem jako jasný, že to je ten důvod, proč ten Starlink, vlastně Ukrajina používá a proč armádám nestačí ty obyčejný telekomunikační družice. Ta rychlost je to zásadní, že jo?

Tomáš Kopečný: Rychlost a robustnost, jako roztříštěnost toho systému vlastně. To je hrozně důležitý. Vy nejste tím pádem závislí na pár uzlovejch bodech, ale máte tisíce malejch bodů. Takže když vyřadí z jakýhokoliv důvodu kinetickýho nebo nějakýho elektromagnetickýho nějakej jeden systém, tak to nepoloží ten celek. Je to, je to mnohem líp šifrovaný, hůř se to ruší než klasický velký satelitní družice z toho důvodu, že to je novější technologie, z toho důvodu, z toho důvodu, že, že jo, vývoj těch velkejch systémů trvá hrozně dlouho, takže protivníci se na to dlouho připravujou a pak nějak jako se to posouvá. Vždycky ten boj, že chvilku jsou schopni něco zarušit nebo, nebo třeba napíchnout a pak zase ten, kdo má tu družici, se posune dál.

Ale, tady v tomhle, je to prostě novější, lítá toho víc, každá je relativně samostatná, takže jako jako zarušíte, zastíníte nebo hacknete nějakou jednu část a všechny další fungujou. To si myslím, že je to klíčový. Prostě ta roztříštěnost, decentralizace, toho vysílacího systému.

Martin Ondráček: Velkou výhodou jsou taky velmi jednoduchý přijímací terminály, protože to je malá, plochá věc, kterou vám stačí jako zapojit do auta. Na tu baterku to vydrží velmi dlouho. vlastně jediný, co potřebujete, je výhled jako na nebe. A, a ten signál je velmi stabilní a silnej. Ono to má v sobě, taky GPS modul, takže víte, kde to je a ono to ví, ten satelit ví, kde ten konkrétní přijímač je. A teď si pojďme říct, jakej je rozdíl mezi Starlinkem a Starshieldem, protože v tom jako je nejasno. Starshield je jako vojenská nadstavba, která využívá síť Starlinku, má silnější šifrování, jiný vlastní terminály a, a, a dvě stě padesát speciálních družic, jo.

Platí to Pentagon a na Ukrajině je podle deníku El País asi tři tisíce terminálů, toho Starshieldu od roku dva tisíce dvacet čtyři. máme si ten Starshield představit jako vlastní vojenskej systém, Tomáši? Nebo to je takovej Starlink na steroidech nebo Starlink, kterej má vojenskou nálepku?

Tomáš Kopečný: No, něco mezi. Ta páteřní síť je vlastně stejná jako u Starlinku, jo, ale má to vlastní šif-šifrování, vlastní terminály, vlastních cirka dvě stě padesát družic, jo. Jo, jenom pro představu, jsou tisíce a tisíce družic, jo. Každej rok, každej měsíc jich přibývá obrovský množství, jo. Ta křivka roste exponenciálně posledních několik let. Ale jednoduchá odpověď je, je to prostě Starlink na steroidech, využívající nějakou základnu jako podporu pro sebe sama, ale s lepším zašifrováním, lepší distribucí, a samostatnou distribucí těch signálů přes vlastní terminály. A je to podpořený právě i vlastními satelity tam nebo družicemi, kdyby to prostě vypadlo.

Martin Ondráček: ještě jedna novinka, když se tady bavíme o tom Starlinku. To je věc, která mě teda překvapila. Je to velmi zajímavý, protože Starlink už umí spojit družici přímo s obyčejným mobilním telefonem, jo, bez terminálu. Služba se jmenuje Direct to Cell a ukrajinskej operátor Kyivstar ji spustil loni dvacátýho čtvrtýho listopadu jako první v Evropě. Takže když Rusové vybombardují vysílače, telefon se může přímo připojit jako do vesmíru a nepotřebujete na to, vlastně, tenhleten plochej přijímač. Pojďme teď se podívat na to, k čemu Ukrajina používá ty systémy. Podle agentury AFP to slouží Starshield na Ukrajině ke třem věcem. Ke spojení na bojišti, k úderům středního doletu za frontou a ke s-s— navádění stíhacích dronů proti Šáhedům. Civilní Starlinky k útokům Ukrajinci říkají, že nepoužívají.

Přes Starshield běží taky ukrajinskej systém řízení boje, kterej se jmenuje Delta. abyste si to jako představili, tak to je něco, co skládá dohromady obraz z termokamer, průzkumnejch dronů, hlášení od civilistů a satelitních snímků. A když tu Deltu jako vidíte, tak vlastně, vidíte to bojiště skoro jako v nějaký počítačový hře a přímo to řídíte. Když spadne spojení, obrazovka prostě zhasne, jo. je důležitý si uvědomit, že bez Starlinku by si třeba řada vojáků, který jsou na frontě, nemohli třeba zavolat domů, jo. To je takovej prostě lidskej prostě rozměr. Tomáši, jak by vypadala ukrajinská fronta zejtra ráno úplně bez Starlinku?

Tomáš Kopečný: Pomalejší. Byla by hůř řízená, byla by pomalejší. ten Starlink nese spojení pro drony, nese jejich samotnej pohyb, jo, nese tu navigaci, nese video z průzkumu, že jo, i, i ten systém Delta, jo. to, co tvrdí Musk, že by se fronta zhroutila bez toho, no tak, to pochybuju, protože Rusům se taky nezhroutila. Ale je pravda, že v určitých kritických momentech to zachránilo nebo výrazně, výrazně posílilo zásadním způsobem ukrajinskou frontu, držení tý fronty. A jednoduchá odpověď. Ukrajincům by trvalo mnoho, mnoho měsíců, než by se vlastně adaptovali nějak jako udržitelně na fungování bez Starlinku. To znamená, museli by mít vlastní nebo evropský, komunikační systémy, který jsou prostě slabší.

A stejně jako ty Rusové, který taky nemaj jako tak dobrej, jako je Starlink, no tak by to znamenalo, že by do toho Evropani a Ukrajinci investovali, velký, velký peníze a tím pádem by opět i v této oblasti jsme se posunuli k větší nezávislosti na Americe.

Martin Ondráček: my se k tomu za chvilku dostaneme. Budem porovnávat, Starlink s evropskými systémy. Já chci teď říct jednu důležitou věc. Starshield nefunguje na ruským území, jo, ani Starlink. A, a ty systémy se nepoužívaj, pro řízení ukrajinskejch dronů, který útočí na ruský rafinerie. Tam je trochu jinej systém navádění. Ty, ty, ty, ty, ty drony se naváděj samy podle terénu a v závěru, si cíl najdou podle nějakejch modulů umělý inteligence. Pojďme se podívat na to, kdo to platí. Pentagon platí Starshield. Civilní terminály z velký části zaplatilo Polsko. Rzeczpospolita polská píše, že Polsko od roku 2022 zafinancovalo skoro třicet tisíc terminálů a zaplatilo za to přes čtyři sta osmdesát milionů zlotých. Do konce roku to má být šest set milionů.

Smlouva na rok dvacet sedm zatím není podepsána a Reuters psal o pětadvaceti tisících terminálech za devadesát milionů dolarů. Polsko platí, Musk to vypíná. Jak se v týhletý situaci asi cejtí polskej ministr zahraničí Sikorski?

Tomáš Kopečný: Jako já myslím, že Radek Sikorski se vždycky rád ozve a, správně využívá svoji roli významnýho opinion makera a influencera, abych tak řekl, prostě s obrovským dosahem v tý mezinárodní politice, jo. My jsme se o něm už párkrát bavili. absolvent Oxfordu, válečnej reportér z Afghánistánu z osmdesátejch let. manželka taky cenami ověnčená novinářka Anne Applebaum. a Sikorski prostě, Sikorski prostě ví, jak, jak komunikovat se západními médii. Bych skoro řekl, že to je miláček západních médií. A když jako třeba i na Muska na jeho vlastní síti zaútočí, tak navzdory těm jeho algoritmům, tak ho prostě dokáže fakt vytrollit a zesměš-zesměšnit jako nikdo jinej.

Martin Ondráček: Jo, to se stalo. My to za chvilku připomenem. Já bych teď mimochodem, tohleto je podcast Komu zvoní hrana. já to točím z Ukrajiny, s Tomášem Kubečím, Martinem Vondráčkem. Teď já bych chtěl, abysme se chvilku věnovali hlavní postavě toho příběhu. Pojďme si chvilku povídat o vztahu Elona Muska k Ukrajině, protože to je čistá horská dráha. Šestadvacátého února roku 2022, dva dny po začátku invaze, napsal Muskovi na Twitter tehdejší ukrajinský vicepremiér Mychajlo Fedorov, pozdější, ministr obrany. A on napsal: „Žádáme vás, dejte Ukrajině Starlink.“ Musk do deseti hodin odpověděl, že Starlink na Ukrajině funguje a byl za hrdinu. Na podzim roku dvacet dva přišly první trhliny. Podle Reuters Musk během ukrajinské protiofenzívy u Chersonu nařídil vypnout pokrytí.

Odpojilo se nejméně sto terminálů a obklíčení ruských jednotek se podle ukrajinských zdrojů nepovedlo. Pak Krym. Životopisec, životopisec Walter Isaacson napsal, že Musk vypnul Starlink, aby Ukrajinci nemohli útočit na ruskou flotilu v Sevastopolu. Pak to opravil. Musk tvrdí, že to nevypnul. On ho tam nikdy jako nezapnul, asi ve skutečnosti, a ukrajinskou žádost odmítl. On pak jako říkal, že se nechtěl podílet na velkém válečném aktu. mně to připadá takový jako človíčkaření dětí na písku, že se bavíme o tom, jestli je nějakej rozdíl mezi vypnutím a nezapnutím. V říjnu roku dvacet dva Musk zveřejnil vlastní mírovej plán. Navrhl opakovaný referenda v okupovanejch oblastech pod dohledem OSN a ve stejným měsíci SpaceX chtěla, aby službu platil Pentagon.

Musk na to napsal: „Ať jdou všichni k čertu, budeme dál financovat ukrajinskou vládu zadarmo.“ Od poloviny roku dvacet tři ale Pentagon platí. teď se dostanu k tomu Sikorskýmu, jo, protože to byl březen dvacet dva. Musk na síti X se pohádal se Sikorskym. Napsal, že kdyby Starlink vypnul, tak se zhroutí celá fronta. Sikorski mu vzkázal: „Buď zticha, malý muži.“ A pak slíbil, že terminály nikdy nevypne, nepoužije jako vyjednávací kartu. Skoro to vypadá, že někdy si vezme víc léků, než by měl. Letos čtrnáctýho října mu Sikorski úder vrátil a když to celý začalo, tak napsal: „Hej, Elone, velký muži, zase děláš se svými produkty politiku?“ Tomáši, je Musk pro Ukrajinu spojenec nebo riziko?

Tomáš Kopečný: Obojí. Je to velmi volatilní, výbušný, nestabilní spojenec. Jo? Starlink určitě zachránil Ukrajinu, ukrajinskou držení fronty minimálně prostě v těch hranicích, ve kterých se de facto od roku dvacet dva drží víceméně, jo? ale je pravda, že jako nejdřív to dělal trošku za sebe, protože mu přišlo, že to je populární. Pak to začalo mít trhliny. Nechal vlastně za to platit Pentagon, což je mimochodem začátek dnešních problémů ve smyslu, že samozřejmě nová americká nebo problémů, ono by to tak bylo asi vždycky, jo, ale prostě nová americká vláda rozhodla, že teda už za to platit nebude, respektive že to bude omezovat podle svých politických aktuálních zájmů.

No a je to vlastně hrozně viditelná politizace prodeje citlivých technologií do zahraničí v reálným čase, jak jsme se o tom bavili na začátku. určitě to není fanoušek Ukrajiny, určitě to není fanoušek Zelenského. Je to jako nestabilní muž, kterej jako rád zdůrazňuje ve svých postech megalomansky to, jak on je důležitej pro chod světa, pro vývoj lidstva, pro Ukrajinu, pro všechny, že prostě kdyby chtěl, tak že nechá Ukrajinu padnout. a vždycky se rád jako přidá, k těm, který jako začnou Zelenskýho hejtovat. Teď to udělal před pár týdny taky, jo, že opakovaně, vyzývá k tomu, aby, prostě, nevím, Zelenský odešel. ale to s— to jsou podle mě instrukce, který dostává z toho Bílýho domu, jo.

Martin Ondráček: .

Tomáš Kopečný: On, že jo, připomeňme velkou roztržku mezi, mezi Maskem a Trumpem z minulého roku, kdy vlastně byli spojenci. Musk dostal nějakou vládní úlohu zefektivnit chod státu, paralyzoval několik institucí. -

Martin Ondráček: No a moc se to nepovedlo. Skončilo to úplným krachem, že jo.

Tomáš Kopečný: Tak vlastně jenom funguje méně věcí. Nic se nepovedlo udělat dobře. no tak, co k tomu dodat, no? Tak je to prostě člověk, který jako vlastně vždycky, když může, tak rád, tu Ukrajinu nebo do Zelenského si nějak zajede. A zároveň je pravda, že i na té strategické úrovni prostě byl schopnej třeba i letos ty Rusy od Starlinku odstřihnout. To prostě není žádnej Kushner a Witkoff, jo, který jedou čistě pro Ruskovi.

Martin Ondráček: Ano. A tam je to vlastně zajímavý, že tehdy byl jako silným kontaktem ukrajinským směrem k Muskovi byl tehdejší ministr obrany Fedorov, kterýho při poslední vládní rekonstrukci, Zelenskyj odvolal. Fedorov dneska radí italskýmu ministrovi obrany a možná je to trochu problém, protože v Kyjevě dneska není člověk, kterýmu by Musk asi zvedl telefon, což Fedorov možná byl, ne?

Tomáš Kopečný: Jo, tak rozhodně byl. Zároveň, i když asi si nevolají přes telefon s Radkem Sikorskym, tak má v Evropě velký množství klientů. A není to jenom Donald Trump a jeho kohorta, která, by na jeho smýšlení, rozhodování měla vliv. Jo, prostě jeho zákazníci jsou po celý Americe. je to kongres celej, jo. A to je jedna věc, mít exekutivní pravomoce a moc, jako prostě Trump jako prezident má, druhá tu legislativu, ve kterých, jak je vidět okolo těch sankčních balíků, okolo protestů jako senátorů za demokraty i republikány proti zrušení těch protiruských sankcí, tak prostě tam je to, mnohem, bych řekl, méně volatilní, mnohem stabilnější to politický směřování v kongresu. Takže na todle se musí Musk taky pořád koukat, jo.

Nehledě na to, že samozřejmě armáda je jeho zákazník a prostě když armáda má nějaký strategický cíle, tak musí vědět, že se na něj může spolehnout, jo.

Martin Ondráček: Vy jste o tom mluvil a já se k tomu teď chci jako dostat detailnějc. Právě k tomu paradoxu, že Starlink nepoužívali jen Ukrajinci a— ale i Rusko. Rusové pašovali přes třetí země ty terminály, používali je na frontě. Na začátku letošního roku přeletěl Kyjev první Shahed řízený operátorem přes Starlink. A Fedorov tehdy veřejně jako řekl: „Shahedy řízené operátorem, které nejdou zarušit, by dokázaly zničit naši protivzdušnou obranu, patrioty i stíhačky F-16.“ A Musk tehdy souhlasil s tím, že Rusy odstřihne. A podmínka bylo, aby Ukrajinci zaregistrovali všechny svý terminály. Ukrajinci to udělali přes státní aplikaci Diia a Fedorov řekl, že šance na úspěch tý operace tehdy byla jedno procento, jo. A od února, tady je takzvaná bílá listina.

Od čtvrtýho února fungují jen registrovaný terminály, takže i ten terminál, kterej my tady máme na stole, tak je registrovanej tady na Ukrajině. Dobrovolníci ze skupiny InformNapalm od Rusů letos na jaře vylákali údaje o jejich terminálech. Podle BBC těch terminálů v Rusku fungovalo dva tisíce čtyři sta dvacet pět. Mnohý z nich později zasáhlo dělostřelectvo a drony. ukrajinskej operátor dronů s přezdívkou Giovanni tvrdí, že Rusové přišli o padesát procent útočné kapacity. Ruští vojenští komentátoři v televizi říkaj, že ztráta Starlinku vůbec Rusko neovlivnila. Ale asi se shodnem na tom, že to odstřižení Rusů od Starlinku, tak byl velkej ukrajinskej úspěch v letošním roce, že jo?

Tomáš Kopečný: Byl to velkej ukrajinskej úspěch a zjevně i podle vývoje na frontě, i podle procenta úspěšného sestřelování ruských dronů to mělo dopad na bojišti, jo. Kromě toho politickýho aspektu, to je vždycky fajn, ale klíčový je, jestli teda vlastně se vám daří zachytávat ty ruský drony a rakety. Nebo ne, jestli se vám daří zachytávat ty, který letí na města, nebo, ty, který, dopadají přímo na tý frontě. A tam ten dopad prostě byl. Ta ruská technologická alternativa toho pořád nedosahuje, ať už z hlediska počtu vyrobených terminálů nebo, z hlediska vlastně tý kvality, zarušení a ochrany.

Martin Ondráček: No, Rusko si staví vlastní síť. ta síť se jmenuje Rasvět, česky to je Úsvit. Staví ji firma Buro čtrnáct set čtyřicet. Rusko vypustilo třicet dva sériových družic. Na oběžný dráze jich funguje třicet jedna a plán na letošek je sto padesát šest. Prezident Zelenskyj tvrdí, že Čína Rusku předává technologie na tohleto. Důkazy ale Kyjev nezveřejnil a Peking to odmítá. poradce pro národní bezpečnost Zelenského Bezkhutnov o Rasvětu říká, že je to nebezpečí číslo jedna. Dnes má totiž Rusko nad Ukrajinou pokrytí jen na třicet až čtyřicet minut, když družice přeletí a plný pokrytí, podle něj může být za šest měsíců. Ten Rasvět, je to jako propaganda, nebo to je skutečná hrozba pro Ukrajinu na příští rok?

Tomáš Kopečný: No, takhle, je to skutečná věc, skutečnej projekt, ale hrozba je to zatím minimální, jo. Ten letošní plán, se naplnil zhruba do pětiny, jo, z hlediska toho, co Rusové prohlasovali, že chtějí. ukrajinská rozvědka to hodnotí jako zatím relativně nízkou hrozbu, a to nejsou ti, kteří by chtěli chlácholit sebe nebo nás.

Martin Ondráček: .

Tomáš Kopečný: Ale, takhle, bavíme se o tom, že podle odhadů, jsou nízký desítky kusů sériových družic na oběžné dráze dneska. Někdo uvádí dvacet čtyři, někdo třicet dva. Ten plán je vlastně mít ještě letos sto padesát šest družic a určitě se jim to nepovede. Jo, jsme fakt jako na pětině toho výsledku. A jejich plán je mít dvě stě devadesát dva družic do roku dvacet dvacet sedm. Srovnejte si to s těma počtama, co má Starlink. To jsou tisíce, takže tam jako to je úplně někde jinde. a navíc teprve teď se vlastně představujou určitý typy terminálů. Rozhodně bych to ale nepodceňoval. To, že to nemají teď, neznamená, že za dva tři roky opravdu nebudou produkovat stovky, novejch každej rok družic, který jsou schopný předávat takový informace, jako dneska umí Starlink a Starshield.

Martin Ondráček: .

Tomáš Kopečný: Tady ale Rusko na-naráží na jednu věc, která je prostě ekonomická a technologická. To trvá dlouho a stojí to hodně peněz. A jako ty drony jsou relativně levný, ty družice budou mnohem dražší. Třeba se jim to podaří udělat levnějc, určitě než v Americe, jo, ale, vlastně myslím si, že tady se stejně jako u jejich dopravního letectva, jo, prostě projeví zaprvé, jako relativně fungující sankce z hlediska nějakejch součástek prodražující ty komponenty a zadruhé to, že prostě ruskej vesmírnej program de facto od jako šedesátejch let fakt upadal, jo. A od roku devadesát jedna byl v úplným rozkladu. A tady se bavíme o vesmírnejch silách, o vesmírnejch projektech. ale šlapou do toho, budou do toho šlapat. Co z toho vyplývá pro nás? I my jako Evropa bysme měli budovat vlastní kapacity, protože jiná cesta není.

Rusové to dělaj a teď už jsou o parník napřed, ale my nejsme skoro nikde.

Martin Ondráček: No, to máte absolutní pravdu. Zase se k tomu dostaneme za chvilku. Já bych teď, tohleto je podcast Komu zvoní hrana s Tomášem Kopečným, Martinem Vondráčkem. A teď zase trochu skočíme. Skočíme nahoru do vesmíru. Starlink je jen jedna věc, kterou Ukrajina z vesmíru dostává od Ameriky, jo. Druhá je velmi důležitá a to je varování před raketami. Když Rusko odpálí balistickou raketu, uvidí to nejdřív americká družice. Ten systém se jmenuje Space-Based Infrared System. Družice vidí, zachytí to teplo tý startující rakety, pošlou varování. Pro obránce Kyjeva to jsou minuty, který rozhodují, jestli lidé stihnou doběhnout do krytu a jestli protivzdušná obrana stihne vystřelit. A co se stalo? Dvanáctýho a třináctýho října krátce po dvaadvacáté hodině zasáhlo Kyjev pět raket systému S-400. Sirény se rozezněly až po výbuších.

V noci pak Rusko podle Zelenského vypálilo přes třicet devět balistickejch raket na, raket na Kyjev a Charkov a Ukrajina od partnerů zase nedostala varování. Ukrajinský a americký zdroje řekly Kiev Independent, že Amerika sdílení informací nezastavila. Jeden ukrajinskej činitel, kterej si nepřál být jmenován, řekl, že Američané prý start prostě neviděli a dodal, že je to hodně slabá výmluva. Televize CBS píše, že USA mohly varování zadržet úmyslně a Ukrajincům to vysvětlovaly špatným počasím. Ten útok zabil šest lidí a šest set tisíc lidí zůstalo pár hodin bez proudu. Trump už dostal otázku, jestli zastavil to sdílení těhletěch informací. Odpověděl, že ne a dodal: „Chceme, aby válka skončila.“ O víkendu se to opakovalo, jo. Zelenskyj v neděli pro NBC řekl, že Američané sdílení informací zablokovali a pak zase odblokovali.

V noci na pondělí ale Kyjev před první vlnou balistických raket varování zase nedostal a před druhou podle ukrajinského letectva přišlo jen šedesát sekund před dopadem. Rubio, pokud to někoho zajímá, říkal, že žádná pauza nebyla. Byl to softwarovej problém, který prověřuje americký velitelství pro Evropu. Zase jako výmluvy, špatný počasí na oběžný dráze nebo kde. To celý je velmi jako nedůvěryhodný. Taky to tak jako cejtíte, že to je nějakej vzkaz, kterej jim posílají?

Tomáš Kopečný: Já, já považuju za naprosto jednoznačný, že výmluva na špatné počasí je nesmysl a lež. Celý roky to funguje a nejenom na Ukrajině, po celým světě, kde jsou ty systémy využívány a nikdy tam špatné počasí nehraje roli. takže to je prostě jednoznačná lež. A... Jenom všimněte si, že ta rétorika a ty věty, který používají Američani dneska, hlavně teda Donald Trump a občas to po něm zopakuje nešťastnej Rubio. Mně to hrozně připomíná to, jak o vlastních agresích, útocích, válkách mluví Rusové. A před pár měsíci jsme měli takovej pěknej díl o ruský propagandě, o tom, jak Ru-Rusové komunikujou. Jako, vzpomeňte na Molotovovy koktejly, jo? Jako jak to vzniklo, jo? Že Helsinky byly bombardovaný a oni tvrdili, že shazujou humanitární pomoc, jo? Tak to je ten jako dotaženej cynismus.

Tady vidíme už ale jako velmi podobnej cynismus na půl cesty, ale z úst Ameriky a z americkýho prezidenta. On s takovým úšklebkem říká: „No tak, to byl asi nějaký technickej problém, co? Špatný počasí asi.“ A dobře ví a všichni okolo ví, že to není pravda, ale on se tím vlastně ještě jako vysmívá. On se ani jako nepotřebuje kroutit a vymlouvat, ale on se tím vlastně vysmívá těm ostatním. Řeknou: „Hele, já, já jsem takovej rozkaz nevydal,“ lže Donald Trump. „Já možná myslím, že to bylo špatný počasí.“ Jako že prostě vlastně si z toho dělá legraci. A to je fakt už jako na půl cesty k tomu ruskýmu cynismu.

A logicky, já si nemůžu pomoct, ale tohle, když sleduju to, jak ten Trump mluví, dlouhodobě, jo, prostě od jeho prvního termínu prezidentskýho, jak ty lidi okolo mluví, jak mluvili před půl rokem, před rokem, před pěti a jak mluví teď tyhle tejdny, já si nemůžu pomoct, v tom je jednoznačná ruská stopa, jako ruskejch not a tezí, který maj říkat. Lines to take.

Martin Ondráček: . Tomáši, já teda jenom připomenu technicky, že vy jste člověk, kterej, měl bezpečnostní, bezpečnostní prověrku na velmi přísnej stupeň a že jsou věci, o kterejch nemůžete mluvit do, do smrti nebo do konce svých dnů. Ale já se zkusím zeptat na jednu věc, která sem logicky patří. Jak funguje jako sdílení zpravodajskejch informací mezi spojencema? jako určitě, jako Spojený státy americký a jejich tajný služby disponujou neuvěřitelným množstvím informací, a, a Ukrajincům určitě nedávají všechno. Kdo vlastně prakticky vlastně rozhoduje o tom, jakej typ informací oni dostanou a zda je vůbec dostanou? Jak se to dělá todle?

Tomáš Kopečný: Odpověď je případ od případu. Viděli jste nějaký  kulturní reference. Teď jako-

Martin Ondráček: kulturní,.

Tomáš Kopečný: No ne, tak jako Lockerbie už jsem říkal, jo? Ale, ale třeba na tom Lockerbie, což je pěknej aktuální seriál nebo koneckonců cokoliv jinýho, jakejkoliv špionážní film. hodně se mi líbil, to jsem dlouho neviděl, Nevidět zlo, je ta kniha od, CIA důstojníka z Blízkýho východu, Bauera. a přečtěte si to, přečtěte si to nebo koukněte na ten film. Je to úplně fascinující film, s Georgem Clooneym a Mattem Damonem. Myslím, že mají dva čtyři dva pět. No, ať už uvidíte jakejkoliv film, kde hrajou roli zpravodajský služby, CIA, FBI nebo ty, nevím, německý, francouzský, tak si všimněte toho, jak spolu jako interagujou lidi v rámci tý organizace, že jedna divize si velmi hlídá, co ví ta druhá divize a i jako ta organizace jako taková, jak si velmi hlídá, co třeba ví FBI o případech CIA. Vzpomeňte si na museli jste každej vidět nějaký takovejhle film.

Jak je tam ta velká nedůvěra, nesdílení, jak jsou ty lidi na sebe naštvaný, jak jim zamlčujou ty věci. A teď si teď si vemte, že tohleto je jako v rámci jedný země. FBI, CIA, jo? Tradiční rivalita. A k tomu ještě máte DIA, když jsme u vojenských věcech, to znamená Defense Intelligence Agency, obranná zpravodajská služba. to samý, když si jako zkusíte představit, že už jako jde o dva rozdílný státy, jakkoliv si věří a jsou to spojenci, tak je samozřejmě exponenciálně nafouklý. jednoduchá krátká odpověď je, jak to funguje? No prostě... Na každý den se znovu a znovu prostě jako rozhoduje, ne u každýho jednoho případu, ale prostě který případy, který typy informací budeme sdílet nově nebo v nich budem pokračovat. Může se změnit situace a řeknem si: „Hele,“ nevím, WikiLeaks, jo, dobrá ruská operace. tak to naruší důvěru mezi spojenci, jo?

Zveřejní se prostě, jak Američani špehovali Angelu Merkel, jo? nebo jak prostě fungujou německý služby, jak si předávají informace s nějakejma blízkovýchodníma. No a teď logicky to jako podrývá takovýhle kroky tu důvěru mezi těma službama a vždycky to je na takový sinusoidě, jo? Tak někdy je období, kdy se dlouho nic nepokazí. Ty prezidenti se mají rádi, prostě řeknou svejm podřízenejm službám: „Hele, komunikujte.“ A ty si to samozřejmě hlídaj, protože myslí na tu operační bezpečnost. ale jsme teď u tématu Starlinku, předávání zpravodajských informací, informací z vesmíru. tak tam to funguje na nějaký jako systémový bázi. Tam samozřejmě s— jako se nemůže řešit každej jeden cíl z těch tisíců každej den. Ale jde o to, no tak budeme jim to předávat? Ano, ne, pane. V jakejch parametrech?

Full picture nebo jenom to, co si řekneme na operačním centru, že je v souladu s tím, co chceme, aby Ukrajinci viděli? Dodáváme jim takový informace, který jim umožní zasáhnout cíle až dvě stě nebo dvě stě padesát nebo šest set kilometrů daleko od fronty? To všechno můžou udělat. Dodáme jim ty informace o všech raketách, který vylítají z Kaspickýho moře, taky jdem prostě za Uralem, od strategickejch bombardérů nebo s— nebo kalibry, z ponorek v Černým moři. Je to o nějakým checklistu. Tak prostě se můžou rozhodnout, že nějaký typ informací budou nadále sdílet a další ne. A jako není na to žádnej mustr, ni-nikdy se to nespecifikuje v žádnejch dohodách. Je to neustále prostě vyvíjející se materie důvěry.

Martin Ondráček: Teď se půjdem podívat do Evropy a podíváme se na to, jaký zpravodajský informace by a dává, dává Ukrajincům Evropa. totiž to je úplně logický, protože když to Amerika může vypnout, tak se teď pojďme podívat, jaký oči a uši mají evropští spojenci Ukrajiny. Jako něco tam je. Francouzskej prezident Macron v lednu řekl, že dvě třetiny zpravodajských informací pro Ukrajinu dneska pocházej z Francie. Francouzský ministr zahraničí Barrot v říjnu mluvil o dvou třetinách z evropských zemí, včetně Francie. To daná nejsou stejná čísla, jen to říkám, jako že je v tom malej rozdíl. Francie má tři optický špionážní družice. Nejnovější rozliší na zemi nebo vidí věci velký osmnáct centimetrů, jo? Francie má taky tři družice Ceres, který odposlouchávají elektronický signály a takovou schopnost ve vesmíru nemá nikdo jinej v Evropský unii.

K tomu obnovuje radar speciální, kterej se jmenuje Nostradamus a který vidí za obzor až k Uralu. Finská firma ICEYE dodává Ukrajině raketové snímky, radarové snímky, které vidí v noci i přes mraky. A jednu družici koupila Ukrajincům nadace Serhije Prytuly, s kterou taky my spolupracujeme. Ta družice stála šestnáct milionů dolarů a do března roku dvacet pět z ní Ukrajina dostala přes dva tisíce přes pět tisíc dvě stě snímků a čtyřicet procent z nich použila přímo pro údery. Německo má tři vlastní radarový družice SARah. Tomáši, mohla by Evropa nahradit zejtra ty americký data? Co ano a co ne?

Tomáš Kopečný: Když si řekneme, že nahradí dvě třetiny dat, tak to může bejt korektní nebo správná odpověď. ale jako u všeho není důležitý počet, ale kvalita, jo? Není důležitý, to nám vlastně nic neřekne, když si, nevím, převedu to na, nevím, třeba posilování obranné schopnosti skrz akvizice. Na ministerstvu obrany třeba v Česku probíhá řádově cirka šest tisíc akvizic každej rok a dvě stě z nich jenom se děje na sekci vyzbrojování akvizic, na ministerstvu obrany. jako to jsou ty velký nebo větší. Tak je důležitý, že to je to malý procento? Nebo ře-řeknu to ještě jinak. My jsme vždycky uváděli, kolik, jak zapojujeme českej obrannej průmysl do a— do akvizic. Jo, tak ideální je vždycky odpovědět, že devadesát pět nebo sedm procent akvizic jde pro český firmy, protože to jsou přesně ty malý zakázky, jo?

To jsou ty dodávky tužek, tam se počítají samozřejmě dodávky případně nějakejch vest a to už musí bejt docela velký, ale prostě ponožky, nevím, stavební práce, to všechno vlastně jako taky započítáte do toho. Řekne nám to číslo něco o tom, kam jde většina toho rozpočtu? Vůbec ne. To je to samý tady, jo? My si koupíme F-pětatřicítky, německý tanky, izraelský radary. To jsou ty velký objemy. A my se samozřejmě můžeme snažit a musíme snažit, aby co nejvíc z těch americkejch, německejch, francouzskejch, izraelskejch dodavatelů zapojilo český firmy, jo? To by měl každej stát dělat. I ten náš by to měl dělat a děláme to. Ale to důležité je, jaký typ a jak strategické a kritické informace tady v tomto případě u sdílení informací, vlastně z tý Evropy dostávají. A já to nevím, jo? Já nevím, jak moc kritický to je.

Jenom vidíme, jak se to projevuje na frontě, když to nejsou ty americký.

Martin Ondráček: .

Tomáš Kopečný: Já vám myslím, že to odpovídá na všechno. A k tomu Macronovi a Barrotovi, já bych samozřejmě věřil spíš tomu druhému a znám to, jak to funguje. Prostě, že jo, prezident nebo šéf vlády dostane nějakou informaci, tak ji třeba i pochopí tak nějak, jako že wow, to je super, že prostě Francie moje je tak veliká, že zařizuje dvě třetiny a mohl tam přesně si to splést v rámci toho brífinku s tím, že se na tom podílí i spoustu dalších evropských zemí, jo? Ale to bych mu nevyčítal, to je v pohodě.

Martin Ondráček: Teď se pojďme podívat, v jakým stavu je možná náhrada Starlinku evropská. Asi nejdál je evropská síť OneWeb francouzský firmy Eutelsat. Ta má šest set čtyřicet osm družic, jo? Starlink jich má jedenáct tisíc nebo deset tisíc. podle AFP nezvládne OneWeb řídit drony kvůli kapacitě a příliš velkým terminálům, ale i přesto- Akcie Eutelsatu čtrnáctýho října vyletěly nahoru o třiadvacet procent, že se začalo mluvit o tý síti, že by se jednou na tohleto dala použít. Evropská unie vlastní síť staví, Iris dva. Mělo by to bejt tři sta čtyřicet osm družic. První začnou fungovat až v roce dva tisíce dvacet devět. Německo chystá vlastní vojenskou síť za deset miliard eur. V Německu jí generálové přezdívají létající Fritz boxy podle oblíbenejch domácích routerů. Celkem chce Německo do vesmírný obrany vložit třicet pět miliard eur.

Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová přiznala, že krátkodobě Evropa prostě schopnost nahradit Starlink nemá. A ještě jeden háček tady je. To jsou rakety. Evropská Ariane šest letos letěla čtyřikrát a tři z těhletěch letů vezly družice pro Amazon. Evropská komise teď hledá, jedná se čtyřmi operátory a Ukrajinu chce připojit do sdíleného vládního systému, který běží od ledna. A měla by tam bejt nějaká komerční prostě jako kapacita. Polsko taky chystá vlastní systém. Premiér Tusk mu říká polskej Starlink. To je teda fascinující, že to tak vypadá, že každá země, která za něco stojí, bude mít jako vlastní systém. Proč prostě se všichni jako nenapřou k tomu, aby postavili třeba ten Iris dva, aby byl velkej, robustní a kvalitní? Proč jako Polsko chystá něco, Francie má něco, Německo a tak dále? Já tomu moc nerozumím.

Tomáš Kopečný: Já tomu rozumím naprosto přesně, protože vidí, co se děje s hlavním a po generace neotřesitelným spojencem, na který všechny ty země spoléhaly s vlastní bezpečností. Tak jako vyhraje AfD v Německu a co budem dělat? Budem se spoléhat na německý řešení? Asi ne.

Martin Ondráček: Jasně.

Tomáš Kopečný: To je jednoduchý. Prostě každej, kdo na jako jasně, ty země nejsou blázni, ví, aby si vyvíjely každá vlastní balistickej program. Ale jako nevím, jako spoustu africkejch zemí, Angola, Nigérie, prostě Rwanda mají vlastní satelity, jo? Jsou to samozřejmě produkty zahraniční, ale jenom chci říct, že to je dostu-dostupný cenově i pro relativně chudý státy, jo? A tady v tomhle ohledu je to o jednom principu, kterému se říká bezpečnost dodávek. Bezpečnost dodávek, technologie dat. A u těhle kritickejch technologií a dat je potřeba se spoléhat na to vlastní. A myslím si, že nejenom, že to bude velkej odklon od amerických řešení dlouhodobě, ale bude to i velká jako nacionalizace těch, těch klíčů, jo, protože nikdo nechce, aby mu to někdo vypnul. Jako chceme my spoléhat na Izrael? Jako asi těžko. Jako jak podporovali Ukrajinu Izrael?

Chceme spoléhat na Německo, až vyhraje AfD? Asi těžko. Jako takhle, my jsme země, která právě kvůli tomu, jak to ostudně zanedbáváme na všech úrovních, nikoliv té občanské, ale jako prostě z hlediska investic, tak se o něco takovýho ani nepokusíme, i kdybychom na to technologicky měli. A mimochodem, spoustu těch evropských řešení bude napojený třeba i na český univerzity a český firmy. To, to bude dobrý sledovat. Na to se těším. Ale polskej Starlink, jo, nepřeju jim, že to teda bude dělat PGZ, jo? To fakt jim nepřeju. To je politický rozhodnutí.

Martin Ondráček: PGZ je státní, to je ten stát, je to státní zbrojovka polská.

Tomáš Kopečný: To je neefektivní prostě moloch, kterej jako nedokázal vyprodukovat nebo vyvinout jako nic pořádnýho za poslední desítky let. Ale ok, chápu to, prostě je to státní, takže to tam budou mít aspoň ve státních rukách. Ale jako já rozhodně nemám jako nějak jako blízko k WB Electronics, jako největší soukromý polský firmě, ale to jsou přesně borci, který se tímhle zaobíraj a byli by mnohem schopnější něco takovýho postavit. No nic, tak...

Martin Ondráček: Hele, Tomáši, zeptám se ještě na jednu věc. Rýsuje se nějaký evropský řešení systému varování před raketami?

Tomáš Kopečný: No ne-

Martin Ondráček: Protože jestli se nemýlím, tak nic takovýho jako Evropa nemá, že jo?

Tomáš Kopečný: Nemá, nemá, nemá žádný varování, nemá varovné družice. To, co Francie má jako jediná země z EU, tak má vlastně jako odposlech nebo trackování různejch signálů z vesmíru. To je systém Ceres, CEHRES, ale vlastní varovné družice právě na odpaly balistických raket, které míří jako na Evropu, tak nemá. To je prostě to dědictví závislosti na USA.

Martin Ondráček: . Já bych teď s dovolením ještě se vrátil k tomu Muskovi, protože když se tady o něm bavíme, tak aby ten pohled pro naše diváky a posluchače byl komplexní, tak musíme říct, že Musk není jen jako nějakej dodavatel internetu. Je to asi nejdůležitější dodavatel americký vlády ve vesmíru, jo. SpaceX staví špionážní družice pro americkou zpravodajskou agenturu, která má ty družice na starost. Kontrakt je z roku dva tisíce dvacet jedna a je za jedna celá osm miliardy dolarů. Letos v květnu dostala SpaceX od vesmírných sil dvě celé dva miliardy dolarů na datovou síť pro protiraketovou obranu a další zakázka je na více než čtyři miliardy dolarů na sledování cílů ve vzduchu. A teď se zase můžeme dostat ke vztahu Muska s Trumpem, kterej, jak už jsme řekli, vůbec není jednoduchej.

Loni, když se spolu pohádali, tak Musk pohrozil, že vyřadí loď Dragon, se kterou NASA vozí astronauty na Mezinárodní vesmírnou stanici. Pak vzal tu hrozbu zpátky. Je až děsivý, jak moc na sobě Pentagon a SpaceX závisí. Do toho je tady ještě Trumpův protiraketovej štít Golden Dome za sto osmdesát pět miliard dolarů. Na vývoj vesmírných stíhacích střel dostalo dvanáct firem zakázky za tři celé dvě miliardy dolarů. - Je dneska Musk víc závislý na Trumpovi nebo Trump na Muskovi?

Tomáš Kopečný: Jednoznačně Musk je závislý víc na Trumpovi a SpaceX je víc závislá na Pentagonu než naopak. Jednoznačně. Ještě je to americká firma sídlící v Americe s Američanem, který podléhá americkým zákonům. A jako Musk to navzdory svýmu egomaniakálnímu jako, jako prostě vzepětí tam nebo jako za-zápa-zapálení do toho, že prostě bude vyhrožovat i celý Americe, no tak prostě velmi brzy pochopil, že jako, tak oni by mohli udělat úplně cokoliv. Jako vždyť jako by mohli udělat klidně nějakej jako national emergency law a tu firmu prostě zestátnit nebo tam prostě udělat nějakej krizovej management, že jako to všechno je možný, když prostě vládnete v tý zemi. Jo, jakkoliv samozřejmě je tam ochrana investorů a tohle. No tak jako kdyby tam byl fakt nějakej problém s národní bezpečností, tak ta firma nemá šanci.

Tak jí prostě přeberou, toho člověka zavřou, maximálně uteče ze země. Takže tam si myslím, že ta závislost je jednoznačná.

Martin Ondráček: . Tomáši, jak vy si jak vy se díváte vlastně na používání Starlinku nebo Starshieldu vlastně jako u nás v Český republice a v NATO?

Tomáš Kopečný: . Tak je to z nouze ctnost. Jo, je to, velmi funkční a Ukrajinu to opravdu zachraňovalo a kvůli tomu to začalo pořizovat spoustu hasičskejch záchranných sborů, integrovaných zása-záchranných systémů, i ten náš i spoustu dalších. a nic jinýho teď vlastně jako není. Upřímně. Není evropský řešení, už vůbec není český. Takže jako je dobře, že pro případ krize, když třeba, nevím, i dárek pro Putina, že má jako teď super kampaň přicházející na sedmdesát dva hodin na připravenost obyvatelstva, protože já se domnívám osobně, že to je to nejdůležitější. My prostě musíme se ze všech sil tu společnosti snažit se nějak navzájem inspirovat, jak zvládat krize, jak bejt odolnější, jak se tolik nebát a nespoléhat se vůbec na stát a na vládu a zvlášť ne teď, jo.

Martin Ondráček: Jo, jo, my do toho budem šlapat hodně na podzim, protože si myslíme, že to je důležitý, stejně jako si myslíme, že je důležitý, aby se to podávalo těm lidem, v nějaký normální formě. Nikoho jako nestrašit, ale říkat: „Můžou přijít mimořádný situace a měli bychom všichni vědět, co v nich dělat.“

Tomáš Kopečný: Jo a zvládneme to, jo, ty situace, protože to fakt není jako jaderná věda a miliony lidí na Ukrajině si na to zvykly a je to každodenní režim. a nám se nebude dít tak nám se nebudou dít ještě dlouho tak strašný věci, jako se dějou Ukrajincům. Takže to je v pohodě. Kvůli geografii, kvůli tomu, že jsou mezi náma Poláci a tak dál. Ale, zpátky k tomu Starlinku pro náš integrovaný záchranný systém. No tak je to riziko, ale já jsem rád, že třeba Česká republika byla jednou z prvních zemí, která šla velmi ostře proti Huawei, proti čínskejm technologiím a závislosti na nich. Jo? jasně, že musíme bejt opatrný, ale jako za mě to řešení není jako takhle, za mě řešení je říci žádný Huawei, jo? To je v pořádku.

Ale teď jako to za mě řešení není říci u Starlinku: „Tak to nebudem používat.“ Prostě musíme to používat, musíme jenom snažit se přemejšlet nad tim, nějak jako s tim technologicky pracovat chytře natolik, aby jsme co nejvíce jako zvýšili nějakou, nevím, vlastní technologickou nezávislost, aby to nebyl prostě úplně kill switch, jo, aby to nebylo jednoduchý vypnutí najednou. protože jako až se jednou v Americe rozhodnou, že nám to vypnou, tak nám to jako vypnou, nebo nějak omezí. A čím víc my prostě budeme, jako třeba i na evropský úrovni propojovat s jako s nějakejma evropskýma řešeníma, abychom velkou část toho, na čem jako to závaží teď bude, ta tíha bude ležet jako na těch Starlinkách, ale abychom to byli potom schopni aspoň částečně přesunout někam jinam, tak to je důležitý, jo?

Krátká odpověď: Nespoléhal bych se slepě na Starlinky, ale jako pro případ těch krizí je to rozhodně dobrá věc, kterou mít. Je to rozhodně lepší, než nemít nic. A stejně nic evropskýho nemáme. Takže tak.

Martin Ondráček: Tak. To slyšeli jste ne slovo boží, slyšeli jste závěrečné slovo Tomáše Kopečného. Tomáši, já vám moc děkuju. Těším se příští tejden zase na viděnou, na slyšenou. Děkuju všem lidem, kteří poslouchají nebo sledují podcast Komu zvoní hrana. Připomínám, že budeme moc rádi, když nás doporučíte přátelům, když nám pod platformu, kde se na nás díváte nebo nás posloucháte, něco malýho napíšeme a když nás podpoříte tím, že si na www.komuzvonihrana.cz koupíte malý kafe nebo nám pošlete malý peníze na malý kafe. Budeme vám vděčný. Tomáši, mějte se krásně, uvidíme se za šest, za sedm dní vlastně.

Tomáš Kopečný: Jo, vy se taky mějte krásně, dávejte na sebe pozor. Já jenom chci říct, jako že je vidět, že když, je člověk v krizové situaci, jak by, jak bych použil název z té knihy, v bojovém režimu, takže i, takže i ten podcast nám utíká rychleji, jo, že vlastně...

Martin Ondráček: No vona, vono to vypadá krásně, ale tady je totiž hrozná zima. Jo? A já, já už, já už se potřebuju jít někam prostě zahřát pomocí tady nějakejch produktů ukrajinskejch. Myslím, že v autě máme lahve vodky a protože neřídím a je před námi ještě šest set kilometrů směrem hodně na východ, tak si malinkou stopečku dám. Mějte se všichni krásně a famfárově. Opatrujte se. Díky. Ahoj, na shledanou, díky.

‍