Trump zradil Ukrajinu. Co bude dál?

Martin Ondráček: Ukrajinská delegace přijala v pátek do Miami jednat o možném energetickém příměří s Ruskem. Místo toho se od amerických vyslanců dozvěděla, že Donald Trump po rozhovoru s Putinem chystá pozastavení sankcí na ruský vývoz nafty. Kyjev o rozhodnutí předem nevěděl a všichni členové delegace byli v naprostém šoku. U stolu přitom seděli i poradci pro národní bezpečnost Francie, Německa a Británie a zástupci Evropské komise a NATO. A všichni údajně. No, babička moje by tomu řekla koukaly jako výzvy světu. Tuhle dohodu oznámil Trump na své sociální síti hned po tom 90 minutovém rozhovoru s Putinem. Amerika začne od Ruska nakupovat naftu. Pár minut nato americké ministerstvo financí zveřejnilo předem připravený dokument, kterým skutečně pozastavuje sankce sankce na ruskou naftu až do dubna roku 2027. Tohle, přátelé, teda čekal málokdo. Spojenci USA zůstali v naprostém šoku. Třeba český iDnes měl titulek Mnichov u amerických pump. Demokraté v americkém Senátu začali mluvit o naprosté zradě Ukrajiny, evropských spojenců i americké bezpečnosti. No a druhý den Trump káže Ukrajině, že by si měla najít nového prezidenta. A v neděli ráno pak Trump oznámí tzv. energetické příměří mezi Ruskem a Ukrajinou. Kyjev se o něm dozví ze sociálních sítí. Kreml pravděpodobně taky, protože jeho reakce je. Kontakty pokračují a večer ruské drony zasáhnou elektrárnu v Charkově. Je ta dohoda náhoda, dobrý obchod nebo mnohaměsíční práce, pod kterou jsou podepsané tajné služby. A proč se kolem Trumpa a Moskvy točí podezření už od roku 1987? Dneska to bude o naftě, zradě, podezření i hrách tajných služeb. Mimochodem, všimli jste si, že bývalý šéf německé rozvědky teď sedí ve vazbě. Jsem Martin Ondráček a vítám vás u dalšího dílu podcastu Komu zvoní hrana.

Tomáš Kopečný: Já jsem Tomáš Kopečný a také vás vítám.

Další hlas: Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kusem pevniny části kontinentu. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana.

Martin Ondráček: Zvoní tobě jen čistě formálně. Tomáš je bývalý diplomat, dřívější náměstek ministra obrany a vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny. Člověk, který o věcech, o kterých je podcast Komu zvoní hrana, ví víc než my, běžní smrtelníci a řada lidí, kteří se tváří, že něco ví. Tomáši, na začátek jednoduše. Co vás napadlo v pátek jako první, když jste slyšel to Trumpovo oznámení?

Tomáš Kopečný: První, co mi proběhlo hlavou, bylo vlastně rychlý sled nějakých analytických vývodů. Proč se dopustil takovéhle zrady, Zrady evropských spojenců, zrady Ukrajiny? Samozřejmě, tohle není žádná vyvažující reakce. Tohle je prostě jednoznačné podrobení se v zájmu Ruska. A to, co mě napadlo první, bylo OK, tak tady se hází nějaký čísla. Tak hned jsem si dal do Clauda do umělé inteligence, abych teda zjistil, co to pro kterou tu zemi znamená. Když jsem slyšel Trumpa na té tiskovce mluvit, jak Vladimir Putin pomáhá Spojeným státům, co to znamená? 300 000 tun, to znamená půl milionu tun? A co to znamená? Milion? Tak ty čísla, který vlastně první, co mně tam běželo hlavou, bylo OK. Během pár vteřin jsem měl ty čísla. Tak ty čísla znamenají jediné v Americe se spotřebuje cca 17 až 18 milionů tun nafty každý měsíc.

Tomáš Kopečný: Dobře, tak těch 300 000 až 500 000 pomůže zvrátit ceny na amerických benzínkách. Absolutně ne. Samozřejmě i kvůli tomu, že Trump tím umožňuje prodávat do celého světa, jak několikrát zdůraznil. Takže to nebude ani americký trh. A navíc jako co to je? Půl milionu vůči 17. To je nevytrhne. Ale kolik byl vývoz ruský nafty v červenci? V létě? V červenci to bylo jen 750 tisíc, v červnu to bylo, jestli se nemýlím, nějakých 1,8 milionů. Takže ono to kolísá, ale. I za nějakých normálních standardních měsíců to bylo okolo tří milionů tun měsíčně. A pokud teda jako Vladimir Putin, který trpí tím, že ty rafinérie jsou pod strašným útokem, tak dostane od Trumpa takový dárek, který za prvé nepomůže americké ekonomice, ale zásadním způsobem vlastně zvýší měsíční export o desítky, někdy možná až o 100 procent té ruské nafty. A ještě vidíme Trumpa ten samý den, jak vyhrožuje Ukrajincům, aby neútočili na zdroj téhle ropy, to znamená zdroj ruské válečné ekonomiky. No tak to druhý ne. Takže první bylo, co to znamená? To druhé, co mi běželo hlavou.

Tomáš Kopečný: Jak to? Dlouho může trvat, než nebo jinak to řeknu. Já jsem chtěl říct, než se vyklube prostě ten

Tomáš Kopečný: ten dlouhodobý vztah, který prostě KGB, FSB s Trumpem má od konce sedmdesátých let a říkal jsem si, je tohle ten moment, kdy teda oni už opravdu na toho Trumpa zatlačili se vším, protože ví, že mají s ním poslední dva roky a že prostě odteď bude naprosto čistě proruský a protievropské proti ukrajinský. A říkal jsem si je tohle ten moment, kdy oni využijí tu kartu, o které mluvil? Ne jenom, ale výrazně. Je to myslím důležitý šéf kazašský KGB, že prostě Trump byl úspěšně lákavý a dlouhodobě vydržel a sedl nějaký trumf v rukou ruských tajných služeb, protože jinak takhle bezostyšně proruský protiamerické protievropské postoj si lze těžko vysvětlit.

Martin Ondráček: No, tohle bylo brilantní shrnutí a my ho teď budeme rozebírat, protože všech těch věcí, kdy jste Tomáše poslouchali, kterých on se velmi diplomaticky jako tady dotknul, tak to je přesně dnešní díl podcastu Komu zvoní hrana. Začněme postupně. Pojďme si říct, co přesně ten Trump oznámil. Jo, trochu teď zopáknout Tomáše. Rusko má podle Trumpa dodat okamžitě 300 000 tun nafty, v listopadu pak 500 000 tun, pak 1 milion a podle stavu ruských rafinérií 3 miliony. Dohromady 4,8 milionu tun. Tun. To jsou Trumpova čísla. Důležité je říct, že kupovat jim nebude americký stát, ale obchodníci. A nejen američtí, protože ta americká výjimka ze sankcí se netýká jen dovozu do Spojených států amerických, ale obchodů s ruskou naftou jinde ve světě. Evropský a britský sankce přitom platí dál. Ruský ruský viceprezident Alexandr Novák šel ještě dál a řekl, že vývoz ruské nafty může časem dosáhnout až tří milionů tun měsíčně. A důležitý je teda říct, že Rusko odlétá jako samo. Jako vývoz nafty ve velkém zakazuje, protože mu ukrajinské drony ničí ty rafinérie. A v sobotu tenhleten zákaz ruská vláda částečně zrušila a zatím povolila vyvézt 500 000 tun. A já se teď ještě vrátím na začátek k tomu rozhovoru

Martin Ondráček: telefonickém Trumpa s Putinem, protože když se člověk dívá do toho reportu o tomto telefonátu, do toho oficiálního záznamu hovoru těch prezidentů, tak tam Rusové napsali jednu velmi zajímavou větu. Prezidenti potvrdili, že bude pokračovat spolupráce mezi jejich administrativy, bezpečnostními službami a úřady. Mě to docela zarazilo. Tomáši, proč Kreml do záznamu o hovoru napíše zrovna tuhle větu? Já už jsem si od vás zvykl, že to jsou takové signály pro svět. Jak si tuhle větu překládáte vy?

Tomáš Kopečný: No, já si to překládám tak, že tím dávají najevo Evropanům především, kteří v Miami seděli vedle Ukrajinců a dlouhodobě jednají s Američany a bylo jasné, že to není ukrajinsko americké jednání, ale evropsko americké jednání, Takže všem těm svým spojencům, že podepsáním toho, co tam Moskva vkládá, tak dávají najevo, že se to děje mimo standardní kanály, že důvod, proč o tom nikdo z těch lidí nic neví, je, že to je prostě záležitost zpravodajských. Komunikací, zpravodajských výměny, informací a. Je na tom taky důležité, že? To jako že standardně, když prostě spolu komunikují tajné služby, tak prostě o tom nemluví do éteru celého světa tiskový mluvčí, jako to teď udělal Peskov.

Tomáš Kopečný: Takže tím vlastně dávají jako i to, že s tím takhle hrajou, takže dávají Rusové najevo. A to je hrozně důležité, že to jsou Rusové, kteří říkají No, my s Američanem mluvíme v té nejintimnější části mezistátní komunikace. To je intimnější a přímější než diplomatická, natož politická komunikace, ta zpravodajská. Takže my v této zpravodajské komunikaci s nimi vedeme dialog, o kterém vy vůbec netušíte a který nese takovéto ovoce. A je to. Zase to není jen blbnutí do žeber. To je prostě vlastně zdůraznění toho momentu, kdy oni se snaží rozdmýchat ten oheň nedůvěry, který logicky mezi Američany a Evropany teď vzplál. Takže když se jim takováhle věc povede vždycky, říkali jsme si to u různých drogových útoků. Vždycky se snaží naskočit na vlnu něčeho, co vyvolají, a rozdmýchat tím pocit zmaru, chaosu, nedůvěry. A tohle je přesně ten důvod. Oni to ani vůbec nemusí být pravda. Jako navíc,

Tomáš Kopečný: že tohle je nějaká hluboká spolupráce. To mohlo být jenom jako, že si řeknou něco o plánovaných útocích islamistických skupin v Pákistánu nebo v Afghánistánu. Něco takového tam může být, ale to, že to hodí takhle do světa, tak je zpráva vůči Evropanům, protože spolupráce zpravodajských služeb právě v alianci je ta nejužší, tak aby oni ukázali Hele, no tak vidíte, tak s náma se Američani baví o těch nejdůležitějších věcech týkajících se Evropy. Baví se s vámi, ne?

Martin Ondráček: No upřímně řečeno, já když jsem to v ten pátek četl, tak jsem si říkal ty jo, to by mě zajímalo, jak na to budou reagovat spojence. Jako tím jsem měl na mysli ty největší jako evropský jména. A pak jsem vlastně marně hledal ty reakce, protože oni nepřišli, což je taky zpráva jako podle mě velká. O tom, jak se ten svět na tuhle bombu, kterou Trump hodil do svých vlastních vztahů se spojenci a s Ukrajinou, jako dívají. Francouzský deník Le Monde

Martin Ondráček: napsal, že to oznámení šokovalo zlínského i evropské spojence. Jeden diplomat v Paříži to anonymně napsal absurdní dohodou. Ten ukrajinský vyjednávací tým byl v tu chvíli v Miami, to už jsme říkali, jednal s Američany. Druhý kolo jednání se nekonalo a delegace cestu ukončila dřív. Zelený řekl, že jeho tým byl použit jako zástěrka a dohodu nazval slabým rozhodnutím silných partnerů a investicí do války, která má skončit a ne se prodlužovat. Války Putinovi podle něj nepřinesou mír ani žádný užitek civilizovaného světu a podle něj Rusko za pozastavení sankcí v sobotu v uvozovkách poděkovali pěti klouzavým bombami shozených na obytné domy v Záporoží.

Martin Ondráček: Trump pak odpověděl Myslím, že je čas, aby Ukrajina dostal nového prezidenta, který dokáže uzavřít dohodu. Zelený podle něj chce dělat problémy s naftou, americkým farmářům ranče Room a s útoky na ruské rafinerie. A teď budu citovat Má prý sakra přestat. Zelený v neděli v americké televizi ABC odpověděl, že vůdce si vybírá ukrajinská společnost, ne cizí prezident, a nabídl obchod. Ať Putin řekne, ať Trump řekne Putinovi, aby dal Ukrajině 60 dní úplného příměří a Ukrajina během nich uspořádá volby. Rusové později odpověděli, že kdyby byly volby, tak přeruší boje na jeden jediný den a. Ale abych řekl, o čem je ta podstata, nepřišly žádné velké reakce. My se tomu budeme věnovat a Trump neustále tlačí a. A není to jenom otázka minulého týdne a podsouvá tomu světu vlastně představu, podle mě falešnou. Já se na to za chvilku zeptám. Že za vysoké ceny

Martin Ondráček: pohonných hmot jako může Zelená a Ukrajina tím, že útočí na ruské rafinérie a my budeme pitvat ty ceny a množství a. A za chvilku vám řekneme v podcastu, komu zvoní hrana, kolik stojí válka a jestli ji může financovat jenom vývoz ruské ropy. A budete překvapeni, jaká čísla uslyšíte. Ale jenom drobná otázečka jenom abychom si to jako zareagovali. Tomáši, vy věříte tomu, že ukrajinské útoky na ruské rafinérie mohou nějak zásadně ovlivnit ceny ropy, benzínu a nafty na celosvětových trzích?

Tomáš Kopečný: Ne, nic takového se prostě nedělo poslední měsíce. I kvůli tomu, že prostě ty celkové objemy z Ruska Do světových. Jak už jste říkal, do světových obchodních čísel se promítaly, protože to Rusko vyváželo, protože potřebovalo pro vlastní potřebu. Protože Ukrajinci natolik drtili ty ruské rafinérie, že sotva pokrývali svoji válečnou a civilní ekonomickou potřebu. Takže Rusko tu ropu moc vyváželo, ani hlavně naftu, o které jde dohoda. To, co mělo naopak zásadní vliv na cenu pohonných hmot, jak jsme viděli, byly americké útoky na Írán, americko izraelské útoky na Írán a později íránské útoky a útoky íránských milic nebo nějakých proxy skupin v Perském zálivu. Tak to je něco, co je Trumpovi dlouhodobě vyčítáno. On kvůli tomu se snaží odvrátit tu vinu a přehodit to jako prostě

Tomáš Kopečný: malý, cynický a morální dítě na někoho jiného. protože samozřejmě bylo to americké a Trumpovo rozhodnutí zahájit konflikt s Íránem, který vedl ke zvýšení pohonných cen pohonných hmot a teď chce prostě říct, že za to může někdo úplně jiný. On vlastně doslova říká, že Írán na to nemá žádný vliv, že to má vliv. Na to má vliv jenom Ukrajina, která škodí ruské ekonomice. Tak to je. To je prostě lež, statisticky doložitelná. A jako ta motivace může být opravdu taková dětinská, že by to před těmi volbami v Americe možná někdo reflektoval. Ale jako těm lidem je to jedno. Přece když přijedou na tu čerpací stanici, oni prostě kouknou na tu cenovku, ne na to, v jakém konkrétním místě se to odehrává. Prostě může za to zahraniční politika. No tak to spočítá té vládě. Může za to špatná ekonomika, tak to spočítá té vládě a v momentě, kdy my vidíme a víme, že to vůbec nijak neovlivní tu cenu té nafty na té čerpací stanici, tak je důležité si položit otázku Dobře, a co tím tedy ten Trump sleduje?

Tomáš Kopečný: Jako ano, nějaké to soukolí okolo něj, Takové to silně proruské. To znamená ty jeho dva vyjednavači míru a proti ukrajinské, no tak ti tím můžou sledovat své vlastní ekonomické a investiční zájmy, protože vidíme, že tam prostě už diskutovali, jak by se nějaký jejich spřátelený firmy mohli zapojit do investic. Obnovení Nord Stream 1, to znamená znovuotevření něčeho, co německá vláda nechce levného plynu z Ruska do Německa zase jako další zrada, na které by chtěli vlastně vydělat peníze. Navzdory nejenom geopolitické realitě, ale i v zájmu těch zemí nebo jedné z těch zemí, kterých se to týká. A. Je to něco, co prostě jako ty, ty ty argumenty, které teď používá, tak nemají žádnou ekonomickou oporu, nemají žádnou oporu na světových trzích s ropou, s naftou a jasně, že se snaží odvrátit teď před volbami tu pozornost někam jinam. Ale je to jako natolik krátkozraké a vlastně i pobuřující u republikánů v rámci jeho vlastního

Tomáš Kopečný: campu, že tam jako tam prostě není žádný ani strategický zájem. Já to srovnám s Grónsko u Grónska. Možná jste si toho ani vůbec nevšimli. Kdo nás sledujete, víte, že už se ten problém vyřešil.

Martin Ondráček: Já tu s dovolením dvěma. Byl jsem tím velmi překvapen, že jsem si toho vůbec nevšiml. Teď jsem to jenom četl, že se tam něco podepsalo a že problém soft jakože to je ze stolu dole ten bordel.

Tomáš Kopečný: Ano, před několika týdny. Před několika týdny už je tahle celá obrovská kauza, která rozkládala americko evropské vztahy, vyřešena. A víte, jak to dopadlo? No tak jak vlastně americký establishment dlouhodobě chtěl? Co se v té smlouvě píše de facto je, že v případě, že by Grónsko získalo nezávislost na Dánsku, takže tam můžou Američani zůstat, plus že tam budou ošetřený americký bezpečnostní zájmy, přítomnost jejich základen, něco, co tam stejně takhle fungovalo doteď. Ale co vlastně udělal ten Trump? Rozkládal kvůli tomu komunikaci, vztahy, důvěru mezi těmi nejhoršími spojenci, kteří byli po druhé světové válce mezi Evropany a Američany, vyhrožoval válkou. Evropani tam posílali vojáky. Přitom šlo jenom o tohle a takhle. On by samozřejmě o tom mohl psát dlouhé týdny. On o tom napsal jeden tweet, že teda zajistil bezpečnost Ameriky, Dánska a.

Martin Ondráček: Dostal to, co měl. De facto, že jo, jestli to chápu dobře.

Tomáš Kopečný: Jako dobře, dostal to, co měl nějakou pojistku pro budoucnost. Ale chci jenom říct tady v tomhle já vidím nějaký bezpečnostní zájem Spojených států, který šel vykomunikovat mnohem líp. Trump kvůli tomu udělal paseku, která se bude táhnout dlouhé roky, ne li desetiletí, mezi Evropany a Američany. Možná to byl ten jeho cíl, ale každopádně aspoň tam byl nějaký ten zájem. Aspoň v tom středu bylo něco, kvůli čemu si můžeme říct ok, to je logické. Američani se bojí, aby tam čínský a ruský válečné lodě pluly, když jde o území NATO, ale tady v tomhle případě tam prostě žádný racio není. Tam prostě není žádný důvod. I kdyby ten Putin prodával zase tolik ropy předtím, než ho začali Ukrajinci zasahovat. Tedy cirka ty 3 miliony, což je přesně to číslo, který mu Trump teď povolil. A plus vyhrožuje Ukrajincům, aby přestali útočit, aby se vrátil na to číslo. Tak to prostě za prvé nezachrání americký trh, protože prostě měsíčně spotřebovává 18 milionů. Za druhé to nijak výrazně neovlivní ceny světových pohonných hmot, nafty, takže tam vůbec nejde o americký národní zájem. Jde jenom o ruský národní zájem. A to je na tom vlastně asi nejvíc děsivý.

Martin Ondráček: Já. Já s dovolením zůstanu ještě u těch reakcí, protože když jsem si je pročítal, tak jsem vlastně zjistil, že asi nejostřeji reagovala šéfka unijní diplomacie. A jak Hlasová, která řekla, že pozastavení sankcí na ruskou naftu dává Moskvě víc peněz na válku. Teď jí není čas uvolňovat tlak na Rusko a Evropa to nedělá. Italský list Il Folio si všimnul, že nikdo jiný z unijních špiček vlastně Trumpa nekritizoval. Mluvčí Evropské komise řekl, že Evropa nechce živit válečnou mašinérii proti Ukrajině. Trumpovo jméno vůbec nepadlo. Předseda Evropské rady Antonio Costa řekl Evropa a USA jsou silní a spolehliví spojenci. Když máme problém, promluvíme si s americkými přáteli. Je to snadné. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Lien

Martin Ondráček: vyjádřila Zelenému plnou podporu. O naftě vůbec nemluvila. Slíbila, že Evropská unie přidá peníze na drony a rakety pro Ukrajinu. Zajímavá je reakce německé vlády. Tam se vyjádřil jenom jejich mluvčí, což je taky zpráva, a řekl, že rozhodnutí USA za německý kabinet na vědomí a. A dodal, že se sankcí drží. Ruskou ropu ani naftu Německo nedováží od roku 2003. Nejostřejší byl až v neděli. Ministr zahraničí, který řekl Nepotřebujeme na Putina menší tlak, potřebujeme větší. V pondělí, včera. Jenom je důležité říct Točíme v úterý ráno a včera, promluvil Marc, který řekl Dohodu mezi USA a Ruskem o naftě bereme na vědomí. Pro Německo a Evropu je takové rozhodnutí vyloučené. Francouzský prezident Macron vzkázal, že Francie bude dál stát za Ukrajinou a za prezidentem Zeleným. Všechny ty reakce jsou vlastně jako jako velmi jemné.

Martin Ondráček: Ti politici říkají Stojíme dál na svých principech A Donald Tusk po telefonátu se Zeleným napsal, že nikdo a nic Ukrajinu ani jeho prezidenta nezlomí. Podíváme se do Česka. Tentokrát Andrej Babiš řekl Rozumím, že má Trump volby pro Evropu. Je to velká facka A Petr Macinka řekl, že doufá, že když chce Putin prodávat naftu, bude chtít jednat o míru. Americký ministr financí Scott Be Sent na kritiku odpověděl, že evropští kritici jsou pokrytci, protože se sami nedokážou odstřihnout od ruské energie. Evropa odpověděla. Ministři zahraničí Evropské unie v pondělí schválili 1600 nových jmen na sankčním seznamu. Podle Kay Kalouskové více než polovina jmen souvisí s výrobou balistických raket a ve čtvrtek a v pátek se o Ukrajině bude jednat na summitu Evropské unie. A já tady tuhle dlouhou sekvenci jako čtu nebo nebo vás ji seznamuju proto, že mi to teda upřímně řečeno jako reakce Evropy připadá dost slabé, tohleto Jo, to jsou takové diplomatické jako vy. Teď ten prstík dolů máte slovo, je to vaše.

Tomáš Kopečný: Já bych souhlasil, že je to slabý na nás jako analytiky, ale chci říct. Z mého hlediska je to naprosto správná reakce všech těch evropských lídrů. Já bych si od našich lídrů představoval přesně takovou reakci. Já jsem s tím naprosto spokojený a myslím si, že to je jediné, co může z nějakého střednědobého dlouhodobého hlediska fungovat. Taky to nejdřív to analyzuji, proč se to tak děje? Proč vlastně nikdo není pobouřen? Protože spoustu z nás a našich posluchačů je pobouřena. A věřte mi, i ti evropští lídři jsou tím pobouřeni, ale už si na to zvykli. Už nejsme v momentě jako před rokem a půl, kdy jsme si začali zvykat na top trouble a velmi často protievropské a zásadně proti ukrajinské a někdy proruské jednání nové americké administrativě. Co tím chci říct, je. Už jsme pochopili, že ta geopolitická realita se změnila

Tomáš Kopečný: a už jsme tady mnohokrát řekli, Že Evropa se dlouho vezla, takže tam jsou nějaké strukturální důvody, které dávají smysl a že rozhodně jako Trump nás nakopl těm správným směrem, abychom se začali starat o naše vlastní věci. To, že nás nakopl tím správným směrem, je jednoznačný fakt. To, z jakých důvodů to dělá? No, nejsou to důvody ty, že by mu prostě tolik záleželo na blahu Evropy? Ne? Jsou to důvody samozřejmě sobecké, někdy prostě řekněme privátně ekonomické pro jeho nejbližší okruh. Ale není to z lásky k Evropě, že nás ostříhá a nutí nás více investovat do vlastní obrany, technologií, bezpečnosti. A tohle uvědomění toho nového světa, nového pohledu amerického leadershipu na Evropu a na Rusko je něco, co se už usadilo v myslích a pirátech evropských zemí. To, co tyhle reakce vyjadřují, je smíření se s novým stavem světa a euroatlantického spojenectví. Za druhé,

Tomáš Kopečný: pochopení, že jakákoliv ostřejší reakce protiamerické jenom vzbouří Trumpa proti nám. A za třetí, a to s tím souvisí s těmi předchozími body znalost Trumpa natolik, že ví, že ti lídři, že prostě to kyvadlo se vychýlila teď do nějaké relativně hodně silně proruské pozice. Ale vždycky se zatím stalo, že se to kyvadlo vrátilo zpátky a Rusové se teď snaží těmi svými provokacemi i tou hláškou o těch zpravodajských službách a o jejich spolupráci. Podnítit nějakou ostřejší reakci u těch Evropanů, nějaké zděšení, Aby od sebe odstrčila ty Američany trochu dál. To si Rusko přeje. Ta velmi vyzrálá a dospělá reakce všech kromě. Takhle i ta Kalousová byla relativně umírněná. Jo, na to, že s ní se nikdo v tom Washingtonu nebaví od začátku, protože je prostě moc aktivistická a moc ulítlá a nikdo ji nebere vážně. Jo,

Tomáš Kopečný: ale všichni ti ostatní, kteří mají k Trumpovi přístup a dokážou s ním jednat. A už jsme si to říkali i během tohohle podcastu mnohokrát. Jak bylo zajímavé, že ty evropské špičky dokázaly Trumpa posunout na tu proevropskou rovinu na protiruskou. No tak teď to kyvadlo je zase na druhé straně. My jsme v létě sledovali, jak americké bombardéry, no dobře jsme nesledovali, tam nebyly vidět. Ale jak jednotky, které normálně jsou doprovodem amerických bombardérů, letí nad Kaliningradu. Jo a analyzovali jsme si, co to znamená. Analyzovali jsme cestu šéfa CIA do Moskvy a jenom o pár týdnů později tam přijeli ti dva proruští vyjednavači vlastních obchodních dohod, kteří mají ale oficiální. Vládní titul vyslanců amerického prezidenta. Tím myslím, že Radek Šmerda a z Vítkova. No a následně zase se rozjelo to kolo, kdy ten ruský vyjednavač

Tomáš Kopečný: Dimitrov pokračoval ve spřádání plánů, jak zbohatnou ještě víc Vítkovi a Kushner ovi slash Trumpovi ve prospěch nějakého sbližování nebo za cenu nějakého sbližování Ruska a Ameriky? No tak to jsme sledovali poslední týdny. Já myslím, že to sledovaly velmi pozorně všechny zpravodajské služby a evropské. Myslím si, že to sledovali velmi pozorně i lídři Evropy. Takže to, co teď vidíme, to znamená tu zradu. Tak je to nějaká trajektorie, která není vždycky úplně očekávatelné, ale je je pravděpodobná, je myslitelná. Takhle to řeknu. A ty umírněné reakce znamenají, že chápeme ty tři body, co jsem předtím říkal, ten třetí, že prostě teď je to kyvadlo tady někde. Ono se ještě může zhoupnout nahoru, samozřejmě. A důležité je teď uklidnit toho Trumpa. Trump teď prostě zase nasedl na nějakou obsesivní myšlenku,

Tomáš Kopečný: že prostě Zelený je extrémně špatný, že blokuje jeho dobré snahy o mír, že jediný, kdo se opravdu snaží, jsou ty jeho ruský kamarádi. No a to, co ho nejvíc dokáže vytrénovat, je nějaký odpor. A vidíme to každých pár měsíců. A jasně, je to nevyzrálý, je to špatný, je to nehezký. No tak, ale je to svět, ve kterém žijeme a on je prostě prezident Spojených států, takže to co je Evropani je OK. Nadechne se Nena. Skočíme na tuhle vlnu, na kterou teda zase z nějakých jiných a lidsky pochopitelných důvodů naskočil prezident Kalenský. Jo, taky prostě hraje o vlastní reprezentaci ve světě bez vlastního národa. Nebudeme toho Trumpa dál jako posouvat. Říkají ti evropští lídři. No, necháme ho vychladnout a počkáme si. Počkáme si a pak ho zase dostaneme na naši stranu a on zase udělá něco protiruský. Ho. A mimochodem.

Tomáš Kopečný: Jak jsem říkal, že i ti republikánští i demokratičtí kongresmani se proti tomu výrazně ozvali, tak oni se začali snažit o to, jak vlastně zablokovat tuhle výjimku přes platnou legislativu. Bavili jsme se v létě. Já teď.

Martin Ondráček: Teď. Já vám do toho právě skočím, protože zajímavé je, že Kongres v roce 2022 zakázal dovoz ruské energie

Martin Ondráček: s odůvodněním, aby americké dolary neplatily Putinovu válku. A jeden z významných republikánů senátorů Kreml, jmenuje Tone Tiles. Veřejně řekl, že je tady oprávněný argument, že prezident jako tímto rozhodnutím vlastně nedodržuje zákon. Republikánský kongresman Brian Fitz Patrick chce prosadit hlasování o zákonu, který by dovoz ruský nafty zakázal. Zatím ho jen ohlásil a hlasování si vynutí, jen když petici podepíše 218 poslanců. Jako tohle Trumpovo rozhodnutí nebo tohle? Trumpovo povolení jako dovozu ruské nafty vyvolalo jako jako v Americe docela politickou bouři, že jo?

Tomáš Kopečný: No, jednoznačně. A Zároveň je to politická bouře, která se naplno už jenom z hlediska zasedání Kongresu může roz pršet, blýskat, rozehřát, mít. Až po konání těch voleb, kvůli kterým Trump spustil celou tuhle ostudnou záležitost. A zase v tomhle vidím nějakou strategickou trpělivost na straně evropských lídrů. Je důležité, že se proti tomu ozývají kongresmani. Ono koneckonců v té Americe Rusko není nejpopulárnější zahraniční stát. Nikde na světě není nejpopulárnější zahraniční stát. Jako podporovat Rusko nepomůže republikánům a moc dobře to ví ti, kteří se snaží o znovuzvolení. Takže i vystoupit proti tomu je nějaký instinkt přežití, respektive úspěchu. Jo, plus tam máme samozřejmě matadory, kteří. Kteří to dělají kvůli tomu, že vidí, že to není v zájmu Spojených států, že to je jen v zájmu Ruska, jako třeba IS. A

Tomáš Kopečný: u nich jsem přesvědčen, že ty přesně naskočí na tu poctivou legislativní dlouhodobou práci. Na jejímž konci bude ten manévrovací prostor Trumpa, který teď prostě zase vystřelil naprosto cíleně proruskou notu zrušíme, Zákaz prostě odkopne Ukrajince, tak je zase vrátí, jako to zase, jak jsem ho o tom kyvadla. Ono se zase vrátí trošku zpátky po té práci těch kongresmanů.

Martin Ondráček: Potřeboval bych vysvětlit jednu věc. Jak mohl Trump sankce na ruskou naftu pozastavit, když dovoz ruské ropy a ropných produktů zakazuje ten zákon z roku 2022? Jak on to jako udělal legislativně nebo jak to je? Jak ten zákon obešel? To tomu nerozumím, ale určitě to má nějaké řešení jako někdo vymyslel.

Tomáš Kopečný: No takhle je to nějaký výklad toho zákona. Ten zákon stanovuje, že se zákaz provádí v souladu s nařízením prezidenta Bidena, který má číslo 14 66 a ministerstvo financí, tedy ten Vámi zmíněný 10, k nařízením vydává výjimky. A oni prostě teď tam hodili interpretaci, že vláda může vydat výjimku i k tomuto zákonu, k tomu zákazu. Ale a na to se odvolávají právě ti kritice, jako je ten list, který říká, že prezident nedodržuje zákon, protože ten zákon sám vlastně píše. Nebo prostě v liteře toho zákona je napsáno, že jenom jedna cesta, jak ten zákaz zrušit. Jenom jedna podmínka a ta nebyla naplněna. A ta podmínka zní, že prezident může zákaz zrušit jen tehdy, když osvědčí dohodu o stažení ruských vojsk z Ukrajiny, kterou přijala Ukrajina. Zároveň si musí prezident osvědčit, že Rusko neohrožuje členy NATO a oznámit to Kongresu 45 dní předtím, než zruší takovýto zákon nebo tento zákon.

Tomáš Kopečný: Ministr Besser Besser si to vykládá takhle Prezident Trump prostě hledal jakýkoliv způsob, jak to narušit. Oni přišli s tímhle. Jako mně to tak zjevně taky nezní. A republikánům, demokratům, zákonodárcům to tak taky zjevně nezní. Byla naplněna podmínka, že se Rusko stáhlo a Ukrajina to přijala. Zjevně ne, ale musí o tom rozhodnout soud, tzn. prezident nějaký pohyb a řekneme takhle to interpretují, je to naplněný a všichni si řeknou Ale vždyť to je úplně z jiného vesmíru, jako nic z toho, o čem se v tom zákoně píše. Že může být udělaný jako výjimka, se nestalo. Ale prezident řekne ale mně to tak přijde, protože jsem. A tady je to kouzlo, protože jsem ustanovil příměří. To je fakt. Jakože fakt musím souhlasit se Zeleným a jeho polo odevzdaným výrazem, který říká No tak zjevně Putin nečte Trumpovy tweety, protože teď mi tady zabili 24 lidí, teď tady útočili na energetickou infrastrukturu jako teď, jak se bavíme.

Martin Ondráček: No, ono upřímně řečeno, jestli z toho příměří byl jako překvapenej Zlínský, tak na stejné straně z toho ohlášeného tzv. energetického příměří teda bylo překvapené Rusko, jak jsem si jako všímal později. Já jsem teď, než jsme začali točit, tak jsem viděl velmi půvabný rozhovor s Trumpem, kde on jako vysvětloval, že to příměří musí platit, protože ho oznámil on a vypadá to, že to opravdu nekonzultoval ani autisty.

Tomáš Kopečný: Tak to je svět prostě takovýto. No, nechci vás jako.

Další hlas: Ne, ne, ne.

Martin Ondráček: Ne, ne. Jen to řekněte, protože to všichni cítíme, že není. Není prostě možné, aby někdo jako přes sociální síť oznámil nějaké příměří. Řekl, že obě strany souhlasily. Vyzval ty obě dvě strany, aby neporušili to příměří. Neuvedl žádné podrobnosti, žádná pravidla, žádný způsob kontroly toho příměří, žádné datum toho konce příměří, aby se později jako zjišťovalo, že to tzv. energetické příměří, tedy na co platí jako na to, že teda Ukrajina nemá útočit na ruský rafinérie. No a co to Rusko? Pokud já vím, tak Ukrajina má jenom jednu rafinérii a ta je rozbitá od roku 2022. To znamená, že to příměří, takzvaný energetický je. Teda pokud se týká jenom jako rafinérií, tak je velmi nevyvážený. Teď, pokud se netýká rafinérií a týká se všech jako energetických závodů atd. Tak Rusko ho absolutně nedodržuje. I když je nutno teda říct, že že zelený je starý jako lišák. Takže on okamžitě řekl, že Ukrajina toto podporuje a je důležité, aby ho podpořilo i Rusko a že čekáme na podrobnosti z americké strany a a v NBC asi 12 hodin po tom oznámení řekl Ne, neútočí se na nás, nezabíjejte nám naše děti, my přestaneme útočit na vaši naftu. To je férový obchod.

Martin Ondráček: Je to jako vlastně celý. Jako neuvěřitelný guláš v režii Donalda Trumpa, Kdy se nikdo jako nevyzná v tom, co se vlastně odehrává. Včera Zlínský řekl, že za posledních 24 hodin Rusové zaútočili na šest energetických zařízení na Ukrajině po celý zim. Zemi bylo 33 zraněných. Státní firma Naftogaz hlásí, že ruský dron v Charkovské oblasti poškodil, poškodil klíčové vybavení jejich plynárenského zařízení a Zlínský kraj tvrdí, že Ukrajina v noci z neděle na pondělí na ruské rafinérie neútočil. Pro americkou televizi Fox News řekl Myslím, že to byla Putinova odpověď prezidentu Trumpovi a. A když se novináři v pondělí, tedy včera Trumpa ptali, jestli příměří platí, odpověděl Platí. Souhlasili, protože jsem řekl Souhlasíte? Proto souhlasili. Proto jsem řekl, že souhlasí a na ruské útoky řekl To bych se na to musel podívat, protože porušování bylo na obou dvou stranách zelených a Putin by se měli sejít a tuhle směšnou válku ukončit.

Tomáš Kopečný: Já vám na to odpovím.

Martin Ondráček: No.

Tomáš Kopečný: Já jsem se tady nic neptal, já vám na to stejně odpovím. Hele. Kulturní reference číslo 1 dneska bude trošku pro starší a pokročilé. Pro nás pro náročného, nikoliv otrlého diváka. A to je dílo z roku 1710, pojednání o základech lidského poznání. Irský teolog a filozof George Berkeley totiž v tomto díle pojednal o teorii materialismu neboli subjektivního idealismu. A nebudu vás tím trápit dlouho, ale jako vystudovaný filozof si nemůžu odpustit myslet na Berkeley ho, když slyším Donalda Trumpa takhle mluvit a psát. Protože ta moje poznámka o tom, že se projevil autistický, je samozřejmě nemístná, protože autismus se primárně neprojevuje takhle, Ale lidi si to líp představíte. Ten vulgarismus, ale ten subjektivní idealismus neboli i materialismus vlastně říká Je to velmi kontroverzní teorie, ale zjevně platná na Donalda Trumpa. Říká, že vše, co se děje okolo nás, je jenom projekcí naší vlastní mysli, že vlastně nic reálně neexistuje, mimo to, co si myslíme,

Tomáš Kopečný: že být.

Martin Ondráček: Moment, moment, počkejte, počkejte, moment. Já si myslím, že jako když tu točíme brzo ráno tohleto ještě řekněte. To ještě jednou.

Tomáš Kopečný: Začnu, že být znamená být vnímán. Neexistuje nic mimo naší mysl, pokud něco je. Pokud říkám, že něco je, tak je to kvůli tomu, že si to já myslím. Jo, ono. Nechci do toho tahat kvantovou fyziku, protože ta funguje na jiných principech.

Martin Ondráček: Protože už tohle stačilo.

Tomáš Kopečný: Ale v 810 přišel prostě teolog Berkley s tím, že nic okolo nás neexistuje, mimo to, jak to vnímáme já. On na to potom navazoval různě Wittgenstein a další, ale. Tady v tomhle.

Další hlas: Takže chcete.

Martin Ondráček: Jako.

Další hlas: Říct.

Martin Ondráček: Chcete říct, že že Donald Trump má za to, že když on vnímá, že začalo energetické příměří, bude o tom mluvit a bude si to přát, že se to jako stane?

Tomáš Kopečný: Ne, já tím chci říct, že v mysli Donalda Trumpa se dějou věci jako on. On si myslí, že se dějou věci ve světě podle toho, jak on si je projektuje, projektuje a projektuje ve vlastní mysli. Donald

Tomáš Kopečný: Donald Trump je subjektivní idealista, nebo li i materialista berg kyjovského střihu, který prostě sedí v té oválné pracovně a napíše na Trust Council, že nastalo energetické příměří a věří tomu, že tím nastalo energetické příměří a potom nenechá tu realitu toho, že ostatní lidi křičí Sakra, vždyť mě to tady bouchlo, dyť tady umřeli lidi, děti, tady prostě hoří. Čtvrtá rafinérie. On nenechá tuhle realitu vůbec narušit ten jeho.

Tomáš Kopečný: A proto jsem použil ten autismus, protože to jsou osoby uzavřené hodně samy do sebe. Ale je to nepřesné. Je to spíš jako ten berg kyjovský materialismus. On prostě vůbec nenechá ten materiální svět, aby ohrozil nebo prostě nějak narušil tu jeho představu o světě. Takže on prostě věří tomu, že teď na to nastalo energetické příměří, že by za to pravděpodobně měl už konečně dostat tu cenu Nobelovu míru. A vůbec ho nezajímá ty věci okolo. A pak se vždycky rozčílí, když mu někdo řekne, že to tak není, protože to je velmi vlastně nejenom komfort, ale pocit bezpečí, narušující jako úder narušitel. Někdo, kdo přijde a řekne vyruší ho z toho jeho světa. Takže nic. To je odbočka, která byla možná trochu zbytečná, ale zase jsme se dotkli filosofa ze začátku osmnáctého století. A když se vám to jindy povede při poslouchání podcastu o válce.

Další hlas: Zvoní tobě.

Martin Ondráček: Při poslouchání jakéhokoliv podcastu, kdy se vám tohle povede a podcast, který právě teď posloucháte, je podcast Komu zvoní hrana s Tomášem Kopeckým? Martinem Vondráčkem? Teď pojďme na čísla. Jo, My jsme měli krátký exkurz do filozofického a psychického stavu Donalda Trumpa. Teď to pojďme jako otočit jako do počítání, protože ta čísla, která vám teď budeme říkat, jsou na celé věci možná to nejzajímavější. Já zopakuji to, co říkal Tomáš. Spojené státy americké spotřebují podle agentury Reuters 3 miliony barelů nafty denně jen v dopravě. První dávka, ta ruská. Těch 300 000 tun, to je 2,2 milionu barelů. To je míň než jeden den americké spotřeby. Celých těch skoro 5 milionů tun, to je zhruba 9 až 12 dní. Jo a teď kolik nafta v Americe stojí? V pondělí galon stál v průměru 6,2 dolarů, tedy je to asi 1 1,6 dolaru za litr. A a

Martin Ondráček: ten ruský příslib je míň než 2% americké výroby nafty. Jo, já jsem si našel citát amerického energetického experta, který se jmenuje Michael Lynch. Pro časopis Fortune řekl Je to něco jako jako přesouvání lehátek na Titaniku. Ruské ministerstvo financí snížilo odhad letošních příjmů z ropy a plynu na 7,5 bilionu rublů, 7,5 milionu rublů. Teď to pojďme logicky dát na nějaké váhy, kde na jedné straně je těch 7,5 milionu a na druhé straně by mělo být číslo. Kolik teda Rusko ta válka s Ukrajinou stojí? Dá se tohle číslo Tomáši někde dohledat aspoň jako odhady?

Další hlas: Hrubý?

Tomáš Kopečný: Dá. A vlastně je, to bych řekl, relativně uvěřitelný. Řeknu nejdřív dvě věci. Ta data se samozřejmě liší. Oficiální rozpočet uvádí. Nějakých 12 až 13 bilionu rublů. Jo, to jsou ty oficiální čísla 26. Jo, s jedním přichází Medúza, s druhým s druhým Reuters. Ale podle zdrojů blízkých vládě ta válka stojí víc, než jenom co je v kapitole ministerstva obrany. Logicky tak to bývá vždycky. A to se blíží 17 bilionu rublů. A teď abychom si představili, co to znamená. To je cca 200 miliard dolarů, tedy okolo čtyř a.

Další hlas: Půl.

Tomáš Kopečný: Bilionu korun. Jako jsou to samozřejmě strašné peníze. Ale abychom srovnávali jabka s hruškama, tak to znamená český státní rozpočet, který by byl čtyřikrát menší než celý ten výdaje na válku, ale co znamená 200 miliard dolarů? No. Cca jako jedna pětina, 1/4 a pětina amerického vojenského rozpočtu a amerického obranného rozpočtu na rok V roce 2006 je americký rozpočet na obranu 900 miliard dolarů a bude růst. A celý tyhle výdaje na tu válku, která ničí Rusko ekonomicky a všelijak, jsou 200 miliard dolarů.

Martin Ondráček: Takže trochu doplním a řeknu, že ty, že ty výdaje na válku s Ukrajinou ruské výdaje každý rok neustále kontinuálně rostou, že? Jestli vy jste mluvil o částce 12 milionů rublů jako vlastně naplánovaných, tak na příští rok Rusko plánuje 17 těch naplánovaných, takže to bude jako hodně, prostě přes dvacet. Rusko plánuje zhruba třetinu všech výdajů rozpočtu. Takže teď, když se na to podíváte a já to teď vlastně shrnu a omlouvám se za to obrovské množství čísel podle našeho teda jako hrubého přepočtu, ani všechny letošní plánované příjmy ropy a plynu nepokryjí ani polovinu toho, co Rusko za válku jako utrácí. Kdyby vás zajímal ten denní přepočet, tak německý ekonom Jany z Huge Často tady o něm mluvíme, Já ho občas používám. Spočítal, že v prvním pololetí tohoto roku Rusko každý den utráceli 680 milionů dolarů, což je denní jako částka. Když to vynásobíte, tak vám to se zavřenýma očima plus mínus dá nějakou částku 230 240 jako bilionů dolarů miliard dolarů, promiňte

Martin Ondráček: ročně, což je se odkazuji k tomu číslu, o kterým jste mluvil za loňský rok.

Další hlas: Logická otázka No ty vaše logická.

Tomáš Kopečný: Já jsem chtěl ještě kontextu analyzovat. Ještě než se tedy. Protože já jsem si uvědomil, jak jsem říkal, kolik vydávají Spojené státy letos na obranu nebo ročně na obranu a že to je výrazně víc 200 miliard versus 900. Ale uklidní nás to po tom všem. Vlastně o čem se zrovna v tomhle díle bavíme? Asi moc ne. Takže pojďme to jenom srovnat s číslem. Kolik dávají země EU na obranu Jenom země EU a to je cirka. Letos by to mělo být cirka 450 miliard euro. Jo v dolarech, v dolarech to bude kolik? 500? 508? Takže

Tomáš Kopečný: jenom tím chci kontextu uvažovat, o čem se bavíme, když to Rusko takhle roste, že? Pořád to je méně jak polovina toho, co dávají členské země EU? Vysvětlovali jsme si mnohokrát, že čísla, kolik to vlastně sežere peněz, neznamenají vojenské schopnosti, ale v jakém jsme stavu. Pořád prostě dáváme na obranu a to nám to fakt nebere. Třetinu našeho rozpočtu, dvakrát víc než než než Rusové a to bez USA.

Martin Ondráček: Tomáši, z čeho Rusko tu válku vlastně platí, když mu příjmy z ropy a plynu nepokrývají ani polovinu těch nákladů?

Tomáš Kopečný: No to je hodně dobrá otázka, odpovím na ni zpříma. Zvyšují daně.

Tomáš Kopečný: V žádné zemi nechtějí lidi zvyšovat daně. Ale bavili jsme se o tom, jak funguje Rusko. Prostě oligarchie vytvořená FSB. To znamená, že můžou si dovolit prostě cestovat ekonomickou elitu víc, dokud prostě mají takhle vytvořenou vlastní vyšší daně. Ale to nestačí dluh, zadlužují se dluhová spirála. Není to záležitost jenom Ruska. Bavíme se o Francii, Německu a dalších. Německo ještě v pohodě, Francii tam bude hůř, ale z dluhu. A ten dluh kupují hlavně státní banky a potom z rezerv. Rusko se na tu válku dlouho připravovalo, dlouho střídalo na konfrontaci s Ukrajinou Západem zlato. Státní rezervy. No a ty jsou v podstatě pryč. To, co

Tomáš Kopečný: ty výdaje nejsou, tak to je udržitelný Ruský výdaje na válku nejsou udržitelný. My jsme se vlastně bavili o tom, že nám, nám dvěma, úplně neseděly jenom ty čísla v jednom aspektu. A to bylo, kolik Američani spotřebují nafty. To znamená, jak moc je to významný. Ale ať už je ta verze, kterou jsem říkal já, 18 milionů tun měsíčně, nebo ta vaše, která by byla ještě mnohem víc, tak prostě pro Ameriku. Odpověď je pro americký trh. To neznamená nic, ale příjmy státního rozpočtu Ruska z ropy a plynu klesají stabilně. Ty příjmy z ropy a plynu klesly o 17 %. To je. Výrazný propad a klesají každý rok A financují to z právě těch věcí, o kterých jsem mluvil z Fond národního blahobytu nebo Národní fond blahobytu, tak z toho vybrali cca půl bilionu rublů. No tak není to velké procento z celkové částky na obranu, ale potom si půjčili další 2,3 milionu.

Další hlas: Já teď mám velkou touhu vám.

Martin Ondráček: Do toho.

Další hlas: Skočit.

Martin Ondráček: A udělat jako okýnko, které se bude jmenovat, jak je na tom ruská ekonomika a tím vás vlastně doplnit. V prvním čtvrtletí tohoto roku klesla o dvě desetiny procenta, ve druhém vyrostla o 1,3 desetina za celé pololetí vyrostla o 0.6. Mezinárodní měnový fond čeká růst lehce přes jedno procento. Světová banka 0,8. Inflace v Rusku byla v září 6,4. Centrální banka chce přitom 4 základní úroková sazba a to je teda hardcore. Jestli jako tady někdo nadává na drahé hypotéky, tak se podívejme do Ruska, tam to je 14%. Jako to by mě zajímalo, kdo za 14% normální si dokáže jako na nějaké legální podnikání nebo bydlení tam ty peníze půjčit. Schodek rozpočtu za devět měsíců je 5,2 bilionu rublů. Ministerstvo financí v září zvedlo odhad schodku za celý rok z plánovaných 1,6% na 3,2 hrubého domácího produktu. A teď ano, Národní fond blahobytu, tedy taková ruská státní pokladnička na horší časy, má volně použitelných peněz, o 60 % méně než na začátku roku 2022 a daně rostou třetí rok po sobě. Logicky se nabízí zase další otázka za několik milionů dolarů. Jak dlouho si Rusko tu válku ještě ekonomicky může dovolit?

Tomáš Kopečný: Dlouhé roky, dlouhé roky? To je jedna věc, jak se té ekonomice daří, jestli to je udržitelné. Ale udržitelnost se tady neměří v měsících v tomhle případě. Oni si můžou půjčit víc, můžou zdanit víc a zatím se jim prostě daří balancovat výpadek. Není to zdravý samozřejmě pro tu ekonomiku, ale výpadek z toho jediného, co jim neslo příjmy do státního rozpočtu, tedy z ropy a plynu, Balancují a doplňují tím, co jsem říkal, to znamená zvyšují daně. Půjčují si víc na světových trzích, plus čerpají tu rezervu. Ale takhle to klidně můžou udělat dalších deset let. A mimochodem, Rusové to ví a počítají s tím, že to klidně bude trvat deset, patnáct dalších let.

Martin Ondráček: Tohle je podcast Komu zvoní hrana s Martinem Vondráčkem a Tomášem Kopečný. Já jsem 31 let pracoval v médiích. Za každý takový výkon, který jsme tady teď jako udělali, bych každému svému podřízenému vynadal, že jsem vždycky říkal Nikoho nesmíte takhle zavalit jako takového množstvím čísel, protože toho člověka otráví. Moc se omlouváme, Bylo to nutné, abyste si vlastně udělali představu o tom, jak na to. Jak na tom Rusko je z pohledu jako těch těch tvrdých čísel. Mimochodem Martine.

Tomáš Kopečný: Já to beru jako vyvážení toho Exploze o subjektivním idealismu neboli i materiálu. Trošku té matérie jsme do toho zanesli.

Martin Ondráček: Uvidíme podle grafu jako sledovanost toho podcastu, kde bude ten obrovskej zub, jak to budou brát naši diváci a posluchači. Ale ještě nekončíme, Ještě si budem povídat.

Tomáš Kopečný: Jestli to vypnou víc, jestli to vypnout posluchači, víc Uber Kellyho nebo u desetiminutovky statistiky.

Martin Ondráček: No samozřejmě že Uber Kellyho, takže potom jako u tý statistiky už nebude ten pokles tak velkej. Ne, děláme si trochu legraci. Pokud jste se dobrali s námi

Martin Ondráček: při tom poslechu a sledování až sem, tak tak teď to zase trochu nakopne. Mimochodem nám pod platformy, kde nás sledujete, občas píšete a my to čteme, o čem by ten díl měl být. Mnohokrát nás prosíte o tom, abychom si víc povídali o ruské ekonomice. Takže teď jsme těm hlasům trochu vyšli vstříc. Mě vlastně láká si teď s Tomášem ještě znovu povídat o té, o té dohodě, o tom Putinovi, o tom Trumpově povolení pro Putina, aby se dala po světě prodávat ruská nafta, protože ono to vlastně může působit dojmem, že fajn, bezvadný, tak tak jako oni si zavolají, na něčem se dohodnou. Jo, ale ono to takhle prostě není, to si pojďme říct a A tahleta dohoda je výsledkem mnoha týdenní mnohaměsíční

Martin Ondráček: vzájemné komunikace nejvyšších lidí z Kremlu a Bílého domu, pravděpodobně minimálně ze strany Moskvy, orchestru hraná tajnými službami. Jo a já bych teď chtěl trochu rozebírat, jak taková dohoda vzniká, protože mám za to, že to je velmi zajímavé se jako podívat za ty kulisy a jenom kdysi, když vám připomenu věci, které se staly, o kterých jsme mluvili, o kterých se ví. 25. Srpna přiletěl do Moskvy šéf CIA 5. Září Putin v Kremlu přijal vůdcovství a Jareda Kushner. A vy jste jim jako dal ty přívlastky, že to jsou ty proruské obchodníci s mírem? Podle tří zdrojů deníku New York Times, čímž potvrzuji to, co říkal tady Tomáš jim nabídl obchod s majetkem ropné firmy Lukoil. 24. Září jednal ve Washingtonu Putinův zmocněnec Kirill Dmitrij s lidmi z ministerstva financí a ministerstva energetiky. A právě ministerstvo financí potom vydalo tu licenci. A ještě takový jeden detail, takový dobrodružný.

Martin Ondráček: Vy víte, že stejně jako se dají sledovat pohyby letadel, tak se dají sledovat pohyby lodí. A podle dat z této aplikace vyplul 22. Září z Petrohradu tanker Minerva Zen. 17 dní před oznámením této dohody. Ten tanker míří do Spojených států amerických. Analytici, kteří sledují lodě, nejdřív psali, že veze asi 280 000 barelů ruské nafty a pro mnoho médií se stal první lodí s ruskou naftou. Teď je ten tanker v Americe, je v přístavu v Severní Karolíně a jsou velké dohady, co vlastně vezl a nevlezl. Teď se začaly objevovat informace, že nafta je pitomost, ale že to je tekutý dusíkaté hnojivo pro nějakou firmu European North American a dovoz hnojiva Americký zákaz z roku 2022 povoluje, ale ukrajinská agentura Uran v sobotu napsala, že první ruská nafta k americkému pobřeží dorazila. Obě verze stojí na datech o pohybu lodí, ne na tom, že by někdo viděl úřední potvrzení. Tomáši.

Martin Ondráček: Ani jeden z nás a věřím, že řada našich posluchačů prostě nemohla věřit, že se takováhle dohoda mezi Trumpem a Putinem narodila během jednoho telefonátu, že jo?

Tomáš Kopečný: Ta se rozhodně nenarodila během jednoho telefonátu ano.

Martin Ondráček: Jakou roli v tom vyjednávání hrají tajné služby? Pokud nějakou hrají?

Tomáš Kopečný: Určitě je to.

Tomáš Kopečný: Za prvé nejdůvěryhodnější pro Putina jako takového, pro jeho režim nejbezpečnější přenos informací, mnohem bezpečnější než to posílat přes ambasády. A to se bavíme o té formě. Myslím si, že to je nafouklé. Já jsem to vlastně říkal, já jsem to říkal, když jsem komentoval, proč Peskov mluvil o tom, že tahle dohoda byla zprostředkovaná tajnými službami. Kdyby byla, tak o tom tolik nemluví. Myslím si, že to je nafouknuté právě kvůli tomu, aby vrazili klín mezi Evropany a Američany. Kromě těch formálních atributů to znamená pošlete poštu bezpečněji. Si nemyslím, že v tom ty tajné služby hrají takovou roli jako ty osoby, o kterých se tady celou dobu bavíme. To znamená rodina Vítkovců v čele se Stevem, rodina trampů. V rámci toho vyjednávání, tedy v čele s Gerardem a jednají o obchodní příležitosti jenom pro tyhle dvě rodiny. Investiční trading příležitosti

Tomáš Kopečný: a myslím si, že to je mnohem důležitější. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Mnohem důležitější pro

Tomáš Kopečný: to celé vyjednávání než tradiční zpravodajské spolupráce typu Jak jsem říkal, máme nějaké společné nepřátele třeba v Afghánistánu, ačkoliv Rusko se tam s Talibanem kamarádí. Ale můžou být někde jiné. Přesně v době mezinárodního terorismu to byl skvělý sbližovat mezi Ruskem a Amerikou a dalšími, protože všichni, všichni mají problém se mezinárodním terorismem. Ale tady v tomhle prostě není důvod, proč bychom si měli myslet, kromě toho, že to říká Peskov, což je samo o sobě důvod, abychom si to spíš nemysleli, že že by za tím stála nějaká širší zpravodajská spolupráce po světě, natož v Evropě.

Martin Ondráček: Pojďme ještě k jednomu aspektu téhle naftové dohody, k jednomu velmi zajímavému aspektu. Protože výše zmiňovaný Vítkov z Kušnierz Směrem Ukrajincům v Miami řekli jednu podstatnou věc Pokud Kyjev nepřestane útočit na ruské rafinérie, mohou Spojené státy přestat sdílet zpravodajské informace s Ukrajinou.

Martin Ondráček: A jeden vysoký ukrajinský činitel na to anonymně reagoval větou Budeme pálit rafinérie dál. O víkendu pak podle CNN přitvrdili americké ministerstvo zahraničí i samotný Pentagon. Ukrajinu i evropské spojence varovali, že Amerika může zastavit nejen zpravodajské informace, ale i prodej amerických zbraní, které pro Ukrajinu kupují evropské země přes program PUR. Přes ně jdou třeba střely do protivzdušné systémů Patriot, kterých má Ukrajina zoufale málo. Veřejně to nikdo z amerických vlády neřekl, to je třeba říct. Pojďme to teď rozdělit. A čistě teoreticky, protože ta výhrůžka je na stole. Tomáši, co by pro Ukrajinu znamenalo, kdyby přišla o americké zpravodajské informace?

Tomáš Kopečný: Pořád by to znamenalo. Hodně z hlediska. Především navigace ukrajinských útoků v hloubi ruského území, ale rozhodně míň než před rokem. A kdyby to jako se zastavilo dneska, tak to pořád bude něco znamenat. Ale za rok na tom budou Ukrajinci ještě zase výrazně výrazně líp z hlediska soběstačnosti.

Martin Ondráček: Ono by to měla.

Tomáš Kopečný: Panika, která nastala. No, jenom chci říct, že ta panika, která nastala vlastně loni, když nastoupil Trump a začal hrozit vším možným. Nakonec něco z toho naplnil, například zastavení americké vojenské pomoci Z hlediska dodávek zbraní tak tehdy prostě Ukrajinci pochopili, že za chvilku na tom budou sami a za chvilku nato budou sami bez Američanů, ale s Evropany v zádech. Z hlediska technologického vývoje na to budou sami. Tak se přizpůsobili. Bavíme se o tom, že už půl roku úspěšně útočí na ruské rafinérie. Bavíme se o tom, že od léta už moc nestřílí patrioty, že prostě už si musí vyvíjet vlastní systémy. A bavili jsme se tady několikrát o tom, jak těžké bude adekvátně nahradit. Tu absenci těhle systémů vůči rostoucí produkční kapacitě ruských raket a dronů s dalekým doletem. Takže

Tomáš Kopečný: jako že to bude prostě extrémně těžký. A znovu ty čísla se nemění. Ono nám ten čas běží a dynamika je obrovská. Ale jako ten ta výrobní kapacita amerických firem a americké firmy je pořád cirka 625 kusů těch raket do Patriotů ročně a americké zásoby se ztenčil na Na nějakých méně než 1000. Asi 850 je ten odhad. A připomeňme si, že každý den lítají stovky, každý den stovky projektilů, které by potřebovaly byť sestřelování raketami typu Patriot. Takže

Tomáš Kopečný: už to vlastně není takový problém, když tihle Američani hrozí, protože se to stejně neděje a já na tom vidím jenom velkou zoufalost toho vyjednávacího týmu, který tímhle hrozí, protože to jsou poslední zbytky, čím ti Američani můžou hrozit. Reálně už nic dalšího tam není, není tam finanční podpora, není tam zbrojní nebo technologická podpora. Už to jenom prodávají Evropanům. Tak ok. No tak to se bavíme o tom, že to přestanou prodávat do NATO zemí. Good luck. To je největší trh pro americké firmy nedává smysl. No a tak prostě hrozí už posledními zbytky toho, na čem nebo čím na na Americe skrz co je Amerika? Ukrajina na Americe závislá? Velký zoufalství, který právě já jako na tom Prostě zajímavý. Proč jsou tak zoufalí? Proč tak strašně tlačí? Jako za každou cenu, aby se Rusku dařilo lépe? Já si dokážu představit tu jednoduchou úvahu. A teď shrnu celý ten díl velmi jednoduše

Tomáš Kopečný: Přijede šéf CIA do Moskvy, je srpen a řekne jim Hele, neblbněte, jako vy si myslíte, že teď jsme slabší kvůli Iránu? Viděli jste Kaliningrad? Viděli jste další věci? Neblbněte. Oni řeknou Tak pojďme se bavit přátelsky, pojďme se bavit nad dobrou vodkou a kaviárem. Přátelsky pošlete váš další tým, Jo? Tak pošlou ty dva miláčky Ruska, vytkl fakt Kushner a nad dobrou vodkou a kaviárem jim řeknou Hele, tak pojďme všichni na tom vydělat, Jo, ta válka prostě není dobrý, ale prostě mi za to nemůžem. Pojďme všichni vydělat. My bychom vám hrozně rádi prodali ropu. Nehodilo by se vám to před volbama? Ty ceny jsou špatný. No tak my vám ji pošleme, co reálně pár dní po tom, co tam byly, vyplul ten tanker a minimálně se o tom tehdy začalo jednat.

Tomáš Kopečný: Tak my vám ji pošleme. No ale to by chtělo, aby abysme měli co produkovat. A oni řeknou no tak tak jo no, tak jsme se dohodli, že nám prodáte tanker a jak Jsou to opravdu naivní naivní postavy jak ten tramp tak už ner, tak bitcoin. Tak no tak ale oni by nám chtěli prodat tu ropu, to se hodí ne? Tři miliony tun ropy měsíčně? To se hodí, že jo? Ale oni nemůžou chudáci, protože teď nemůžou. Kvůli čemu to nemůžou? Jo, Ukrajince jim to ničí. Jo a ta míra komplexnosti myšlení na tý americký a naopak komplexnosti myšlení na té ruské straně je tady. Jako donaha vlastně vidět v tom, co se teď Rusku povedlo do tlačení Američanů řádově silnější mocnosti k tomu, aby tvrdilo, že Rusko jemu pomáhá něčím, co nebude mít žádný dopad na americkou ekonomiku, ale výrazný na tu ruskou pozitivní.

Tomáš Kopečný: Tak zatím moc jednoduché.

Martin Ondráček: Myšlení.

Tomáš Kopečný: Jednoduchost jednání.

Martin Ondráček: Komplexností myšlení, možná nekompetentnosti, myšlení.

Další hlas: Zvoní tobě.

Martin Ondráček: Tohle je podcast Komu zvoní hrana s Tomášem Konečným, Martinem Vondráčkem. Jsme rádi, že jste tady. Teď se budeme věnovat vztahům mezi Trumpem a Ruskem, protože to celé. Na kohokoliv musí působit dojmem, že Trump velmi výrazně Putinovi pomáhá. Jo, já se z toho vždycky jako bránil této úvaze, ale faktem je, že kolem Trumpa a Moskvy se točí podezření už bezmála 40 let. Některá jsou doložená, jiná zůstala jenom jako tvrzení.

Martin Ondráček: Začneme tím, co je doložený. V roce 87 Trump poprvé navštívil Moskvu podle novináře Luca Harding a šlo o oficiální pozvání a cestu hrazenou sovětskou stranou. Cesta je fakt doložená, potvrzená a pak je kolem celé hejno spekulací o tom, že při té cestě Trumpa naverboval KGB. To jsou jen tvrzení. Trumpův bývalý právník Michael Cone se přiznal, že lhal Kongresu o jednáních o stavbě Trump Toweru v Moskvě. V červnu 2016 chtěl podle zveřejněných emailů Trump mladší přijmout od ruské občanky citlivé informace o Hillary Clintonové. Na schůzce v newyorské Trump Toweru s ruskou advokátkou Natalií Veselou byl i Jared Kushner a jeho tehdejší šéf kampaně Paul Manna Ford V roce 2018 v Helsinkách se novináři zeptali Putina, jestli chce, aby Trump vyhrál, a Putin odpověděl ano.

Martin Ondráček: Zpráva zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera z roku 2019 popsala řadu kontaktů s lidmi napojenými na ruskou vládu a zpravodajský výbor amerického Senátu v roce 2020 ve zprávě obou stran napsal, že se manna Ford, ten muž, který v roce 16 vedl Trumpovu prezidentskou kampaň a předtím léta radil ukrajinskému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi, ten byl výrazně proruský, se opakovaně pokoušel předat interní průzkumy a strategii kampaně Konstantinem Kylem Nickovi, což je podle výboru ruský zpravodajský důstojník, a celou věc tehdy označili za vážnou kontra rozvernou hrozbu. Tohle nejsou důkazy, ale jsou to vlastně nepřímé podezření, že mezi Donaldem Trumpem a Ruskem je víc než jenom nějaký jako normální politický, jako vztah. Asi se zeptám na začátku obecně, jestli se dá vůbec jako rozlišit jako agent užitečný kontakt,

Martin Ondráček: nekompetentní člověk a člověk, kterému se jen hodí jako to samé, co se hodí Rusku V tu chvíli. Jestli se to dá takhle jako na škálovat.

Tomáš Kopečný: Tak agenty. Někdo, koho někdo řídí, má svého řídícího důstojníka, plní úkoly, něco to dostává. Aby to bylo dlouhodobě udržitelné, tak většinou to nefunguje na bázi kompromisu, tedy vydírání, ale spíš prostě něčeho, co chce. Většinou to jsou peníze, přístup někam. Nemyslím si, že Donald Trump kdy byl agentem. Nepřipadá mi to smysluplný, pravděpodobný, užitečný kontakt. Tak občas mluví. Služba si z těch hovorů bere, co potřebuje, ale jako to už není vlastně nějaká klasifikace. Když jste se ptal na to třetí, to znamená, že se mu hodí to samé co Kremlu. Tam si myslím, že že je ta linka. No a hodí se mu. Donaldu Trumpovi se prostě vždycky hodily ruské peníze. To je ta linka. Donaldu Trumpovi se vždycky hodily ruské peníze. Když v osmdesátých letech se mu tolik nedařilo, přišli ruští investoři. Ruské peníze, které mu pomohly. V New Yorku

Tomáš Kopečný: to probíhalo potom desítky let. Různé spolupráce, včetně Trump Tower v Moskvě, ale i v dalších místech. Prostě ty ruský investoři podporovaní i ruským státem. V něm viděli užitečnou postavu na to, co ti bývalí agenti KGB označují za pěstování. Takže si nemyslím, že tam byl nějaký podepsaný protokol, ale ani si nemyslím, že by tam bylo něco na bázi kompromitace natáčení. Jasně, no tak Trump, známý svým vztahem k ženám, sexistický. Nevím, jak bych to řekl. Zneužíval animal, tak prostě takovým povýšeným, majetnický. No tak prostě si nemyslím, že by se tolik bál, že ho někdo natočil s nějakými prostitutkami v Moskvě. Vůbec si to nemyslím. Myslím si, že to je opravdu jako člověk, který už je i starší a zafixovaný na ty, na ty základy své osobnosti a pořád mluví o tom dealu, té dohodě, Tak vždycky se s těma rukama dohodl, že prostě něco bylo ve společném zájmu jeho osobně a ruského státu. A to si myslím, že je ten příběh

Tomáš Kopečný: a že kvůli tomu dává stranou americký národní zájmy, toho prostě nikdy netrápilo a trápit nebude.

Martin Ondráček: Já teď jako trochu vysvětlím, o čem vy tady mluvíte, protože existuje spousta tvrzení, ke kterým chybí důkazy. Spis bývalého britského zpravodajce Christopha Stella zmiňuje údajné kompromitující video z moskevského hotelu. Existenci toho videa nikdo nedoložil a Trump celý spis označuje za podvrh. Bývalý major KGB Jurij Švec tvrdí, že si Moskva Trumpa pěstovala 40 let. No a v únoru roku 2025 bývalý šéf kazašské tajné služby Anton Musa jev napsal, že KGB v roce 87 naverboval Trumpa pod krycím jménem Snow. Důkazy neexistují a sám tento člověk má velmi pestrou minulost. Kazachstán ho v nepřítomnosti odsoudil a ve Vídni ho soud zprostil obžaloby z účasti na dvojnásobné vraždě. Velmi barvitě je popsán příběh tohoto údajně kompromitující videa z hotelu v Moskvě. O co tehdy Tomáši šlo? Ví se to?

Tomáš Kopečný: Jako ty prostitutky v Moskvě?

Další hlas: Jo jo.

Tomáš Kopečný: No tak ví se to. No tak podle toho spisu. A prostě podle toho spisu jsem měl už asi nějaký sexuální show. Jako všechno v moskevských hotelech. To natáčela FSB, účastnil se tam soutěže Miss Universe, ale. Teď já nevím, já bych to nepopřel, ale v těch EPP, stěnových profilech a vůbec tomu, co se tam zveřejnilo, tak tam mimochodem velmi často on referoval i o prostitutkám v Moskvě, na který pěl chválu. I teď si to musím ověřit, abych někoho nehodil. Do špatné kategorie.

Martin Ondráček: Já jenom řeknu, jestli to Tomášově říct, že tohle je podcast Komu zvoní hrana. Tomáš teď hledá jednu věc Epstein files My. Za malou chvilku si budeme povídat o tom, že zdaleka ne. Donald Trump je jediným vysokým člověkem, kterého je podezření, že pracuje pro cizí službu. Podíváme se do Německa a podíváme se na okamžik, kdy policie v úterý 6. Října zazvonila u bývalého šéfa německé rozvědky Zůstaňte s námi, bude to zajímavé. Tomáši, už to máte?

Tomáš Kopečný: Jo. Nechtěl jsem vypálit nějaké jméno, protože tohle je citlivé. Ale v těch stínových filmech se objevuje jméno Miroslava Lajčák, který právě si pochvaluje úroveň moskevských prostitutek v telefonátech a korespondenci s.

Martin Ondráček: Lajčák. Slovenský významný bývalý politik. Co on dělal? Já si to teď nejsem schopen vybavit.

Tomáš Kopečný: No tak byl například ministr zahraničních věcí. Jo, jo, docela dlouho. Jo, asi osm let. A předtím vlastně ještě rok. Takže byl to prostě významná postava. Za vlády Miroslava Fica a taky za Pellegriniho pozdního. Takže. Významná postava slovenské diplomacie a slovenský politiky, který teda potom, co to bylo zveřejněno, odstoupil jako poradce premiéra Fica. Jo, ale tak to jenom proč to říkám? No tak protože to není něco, kvůli čemu by Donald Trump jako se plazil po kolenou. Já si prostě nemyslím, že kvůli tomuto typu materiálu by si Donald Trump říkal Tak teď musím udělat všechno pro pro ty Rusy, protože jinak by mě moje okolí odsoudilo, že jsem se koukal na nějakou show prostitutek v Moskvě. Vůbec ne. Ten člověk dělal mnohem horší věci, sexuálně napadal ženy, Byl to prostě jeho modus vivendi desetiletí. Pochybuju, že tohle by bylo něco, kvůli čemu by

Tomáš Kopečný: zrazoval svoji zemi nebo zájmy své země. Myslím, že tak to čtu. Já myslím, že v jeho případě šlo vždycky o to, aby to pro něj osobně byl nějaký příznivý ekonomický deal. A teď se bavím o těch desetiletích těch velmi pestrých a ekonomicky provázaných kontaktů s Rusy a ruskými ruskými podnikateli.

Martin Ondráček: Tak teď uzavřeme ten.

Tomáš Kopečný: Shazovat se závažnost toho, to je moje.

Martin Ondráček: Uzavřeme téma jako naftové dohody mezi Trumpem a Putinem a skočíme na pár minut do Německa, protože to, co se odehrává kolem Augusta Hanika, je v Čechách ne moc jako mediálně frekventovaná záležitost. A přitom všechno naznačuje, že to je jako já nechci používat termín průser, ale obrovský jako nepohodlí pro evropské tajné služby. August Henning vedl německou zahraniční rozvědku od roku 1998 do roku 2005.

Martin Ondráček: Pak byl do roku 2009 státním tajemníkem na ministerstvu vnitra a 6. Října ho zatkli doma a druhý den šel do vazby. Podle agentury DPA je to poprvé v dějinách Spolkové republiky, kdy je bývalý šéf tajné služby ve vazbě kvůli podezření ze špionáže. Prokuratura. Prokuratura ho podezírá z vyzvědačství, z vyzvídá ze státního tajemství a z pokusu o vlastizradu. A teď bacha! To není žádná jako stará historka z roku 1998 nebo nebo přelomu milénia nebo z roku 2005 nebo tak, protože jemu dokumenty nosil jeho dlouholetý vedoucí kanceláře. Ten pak dělal vedoucího kanceláře i dalším šéfem této německé tajné služby, včetně toho současného, a on mu ty materiály vynášel od jara roku 2010 do června roku 2025 a za úplatu mu předal téměř dva tisíce dokumentů. Šlo třeba o podklady pro týdenní zpravodajskou poradu na úřadu kancléře. Íránský jaderný program, ruská armáda, válka na Ukrajině, informace od partnerských služeb. Zajímavé na tom je, že se na to přišlo přes úplně jiný případ. Habsburská prokuratura totiž Henrika vinila, že jeho bezpečnostní agentura přijala zakázku za více než 100 000 eur na únos dětí Kristiny Blokové, což je významná německá podnikatelka, majitelka hotelu. A oni u něj doma udělali prohlídku v září roku 2025. A tam se našly dokumenty. Neuvěřitelné množství dokumentů, které byly kvalifikované, klasifikované jako přísně tajné. A kvůli nim je on dodneška nebo dneska podezřelý ze špionáže. On říká, že to není pravda, že platí presumpce neviny.

Martin Ondráček: Jako ono se o tom fakt moc nepíše, ale. Ale je zcela evidentní, že evropský tajné služby jsou velmi jako překvapeni a a na místě je otázka, jak je možné, že bývalý šéf tajné služby jako 12 let dostává tajné podklady a nikdo si toho jako nevšimne? Jak se to může stát tohleto?

Tomáš Kopečný: No tak, protože ten člověk, který mu je nosil, tak měl ještě oficiálně schválený, že může jako vedlejšák pracovat pro Hanika No jako takhle se to může stát. A když se kouknete kulturní reference číslo 2 na jakékoliv seriály nebo filmy o největších začátcích v dějinách tajných služeb, tak tam vždycky byly peníze a dluhy. Což je přesně případ jako dneska osmdesátiletý Janinka, který prostě už na starý kolena si udělal mega dluh kvůli tomu, že byl v dozorčí radě jedné lotyšské banky, která zkrachovala.

Další hlas: No moment. A teď to jenom řekněte. To je to.

Martin Ondráček: Zkuste to vysvětlit. Protože protože důležité je, abyste to řekl velmi správně, že je mu osmdesát a že měl obří dluhy jak ty obří dluhy, jako nasekal.

Tomáš Kopečný: Jak se.

Další hlas: Chovala.

Tomáš Kopečný: Teď? Teď si vemte ten život. Jemu se daří dobře, má super kariéru, vysoký postavení. Skončí, založí si bezpečnostní agenturu, což je vlastně využívá. Měl by využívat prodej svého know how, ne konkrétních informací. A tady přesně se bavíme o tom, že to neudělal, že šel tou druhou cestou, že prodával aktuální informace, nikoliv to, jak pracovat s informacemi ve veřejném prostoru nebo jinde, ale prostě získával od té služby informace, které prodával. Za to dostával peníze. A je otázka, jestli na tu cestu nastoupil až potom, co měl ty obří dluhy nebo už předtím. Ale každopádně to je vlastizrada a ty obří dluhy získal tak, že. Vemte si to dneska je mu osmdesát a před nějakými sedmi lety Zkrachovala banka,

Tomáš Kopečný: kde seděla v dozorčí radě lotyšská banka. Jako člověk znalý světa, tak přesně se nechal dosadit do různých dozorčích rad. Asi mu z toho plynulo pěkné víčko, říkal si No tak to bude dobrý, tady budu studovat v dozorčí radě tolik a tady v téhle dozorčí radě tolik. Ručím za to svým majetkem, Ale co by se mohlo stát? No tak stalo se to, že v roce 2011 zkrachovala. Bylo mu 73 let. Jako nechci ho podceňovat, ale nakolik asi hlídal ten stav? Byla to jeho chyba. Nikdy se nedozvíme. Asi ne. Lidi v dozorčích radách tam jsou jako politické dominanty. Vedle něj seděl bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen, pro kterého se mimochodem vlastně letos taky pár měsíců dělal seniorní poradce. Ale pointa je ten teda nic nezaplatil a tady toho nebohého Hawkinga donutili zaplatit, nebo prostě zabavili mu důchod.

Další hlas: To jsou miliony eur.

Martin Ondráček: Které on dluží.

Tomáš Kopečný: No já myslím, že víc. Nebo jinak myslím, že ten limit je. Nějak tam psali v tom spisu až 4 miliony euro, ale co? Co to vlastně znamená pro něj? Jakýkoliv příjem jde na úhradu tohoto dluhu. Ta banka samozřejmě přišla o tisíce násobně víc. Ty banky většinou přichází o stovky milionů, miliardy, když zkrachují kvůli věřitelům, ale jeho zodpovědnost prostě sahala na 4 miliony eur. Samozřejmě ty peníze neměl a nemá. No tak začal eskalovat to prodávání těch informací. Blbý, blbý. No a zase jako téměř ve všech případech kromě nějakých třicátých let a té cambridgeské pětky, tak těch jako pro sovětských zrádců, kdy to bylo ideologické, tak kromě tohoto případu prostě za posledních 80 let nebo 70. Když si čtete o těch velkých případech z rady v rámci zpravodajských služeb, tak za tím jsou vždycky peníze.

Tomáš Kopečný: No, byl to případ tohohle starého pána.

Martin Ondráček: No a teda senzační nebo senzační. Famózní na tom je, že že ty tajné služby to museli vědět, že jo, že on má tyhle dluhy a že je to.

Tomáš Kopečný: Na tom právě fascinující. No a jako to, že potom nevím no, ten únos dětí, tak to je neskutečná prasárna, to je hrozný.

Tomáš Kopečný: Ale ty zpravodajské služby, No tak mohli to vědět. Už to nebylo jako byla tam ta linka, měli se to líp prověřovat, byla tam asi důvěra. No tak když takhle dlouho vedete tu službu, tak vám ti lidi věří, protože třeba odejdete a máte s nima dobré vztahy. Vídáte se pořád na recepcích, všude vás zvou. Dyť přesně děláte v týhle bance, v týhle bance, ve světě. Občas přinesete zpátky domů do tý služby nějakou zajímavou informaci. Je to vlastně fajn udržovat ten kontakt. Ta komunita by takhle měla fungovat, dokud se to zvrtne v to, že se prostě z z mého hlediska legitimně vydělávajících byznysu stane vlastizrádné byznys. A ten legitimní byznys, a to je ta hranice, je v tom, že využívají svého know how lidi a pracují s informacemi, které mají legálně přístup. No a ta vlastizrada, ten vlastizrádné byznys je, když pracují s informacemi, ke kterým nemají mít přístup, jehož nejsou oprávnění příjemci, jejichž příjemci.

Martin Ondráček: Důležité je říct, že komu ty informace, který ten hrnek vynášel, šly, to se zatím neví. Spolková prokuratura jen říká, že Hannig měl v jednom případě sepsat analýzu pro příslušníka cizí tajné služby. Časopis Spiegel píše o ázerbájdžánské službě. Baku to odmítá jako dezinformaci a podle Spiegelu jako cituje. Telegraf měl být dlouholetým kontaktem. Bývalý čínský generál a nejmenovaný německý činitel tvrdí, že nešlo o Rusko ani o Čínu. A A ono vlastně, když se na to dívám čistě amatérsky, tak si říkám, že to je vlastně jedno, protože vy, když to jako někomu střílíte, tak ty tajné služby to samozřejmě posouvají dál těm svým přátelským tajným službám, Takže se ta informace šíří a můžou skončit jako i v rukou Číny a v rukou Ruska. Nemám pravdu? Nebo nebo se zase.

Tomáš Kopečný: Určitě ne. Určitě to je. To je na tom to nejnebezpečnější, Nejnebezpečnější z hlediska státu, který si chrání svoje vlastní informace. Tak v momentě, kdy se stanou předmětem obchodu na volném trhu, tedy na trhu, který není fakticky regulován, on je regulován tím, že prostě tyhle informace se nikdy nesmí dostat ven. A když jo, tak je to vlastizrada a ohrožení národních zájmů, ale vy na to nedostanete nikdy licenci jako u zbraně. Takže prostě je to všechno o důvěře, o hlídání těch informací a o jejich klasifikováni. V momentě, kdy nějaká kvalifikovaná informace se dostane k příjemci, který není oprávnění příjemce, tak je to prostě trestný čin a bývá to v různých zemích trestáno různě. No jako v těch méně demokratických to bývá trestáno samozřejmě smrtí.

Martin Ondráček: On on o tomhletom nikdo veřejně vlastně nemluví. Takže když k tomu hledáte nějaké zdroje, tak to jsou vlastně lidi, kteří mluví o rekord. Jeden západní činitel. Německý bezpečnostní to nazval naprostou katastrofou. Dá se logicky předpokládat, že evropské služby jsou v pohotovosti. Prověřují, jestli nebyl ohrožený materiál, který Němcům v minulosti předali, protože ty tajné služby si mezi sebou určitou část informací jako mění, a to sdílení. Jako normálně funguje. Řekl bych, že platí to, že když jako jednou nějaká tajná služba něco prozradí nebo se zjistí, že pro ní pracoval ten krtek, což je takový terminus technicus z Forsyth a třetí kulturní reference, jakýkoliv Forsyth se tam provalí tak tak je velmi jako ohrožená důvěra, která se pak zpětně získává desítky let, bych řekl, že

Martin Ondráček: ano.

Tomáš Kopečný: Získává se dlouhodobě a určitě, abychom si vysvětlili, co to znamená prakticky. V těch službách pracují lidi často desítky let. To není jako že si tři roky budete pracovat v bouřce nebo ve Vojenském zpravodajství a pak si skočíte na čtyři roky na ministerstvo školství a pak tři roky někde jinde. Prostě to jsou kariérní volby, ne jako v Rusku nebo v Sovětském svazu, jako o tom píše Suvorov v akváriu celoživotní a nohama napřed do krematoria. Do pece se vychází, ale prostě je to právě o té dlouhodobé důvěře, která není jenom v rámci jedné služby, ale právě mezinárodní. Když se můžete na ty lidi obrátit a to, co se děje, když se to dostane k nepříteli, tak abychom si to všichni představili, tak jasně, plány na nějaké aktivity, jako pokud Rusové zaútočí tady, my uděláme tohle manévr, to je jedna věc, ale to není to nejcitlivější. To nejcitlivější jsou vztahy. Jsou lidi a

Tomáš Kopečný: jeden takovejhle krtek. Jedna takováhle zpráva dokáže způsobit smrt mnoha lidí, se kterými dlouhé roky spolupracujete. To znamená, když ten krtek aktivně vynáší to nejcennější, to nejcitlivější, co ty služby mají. To znamená složky se jmény agentů nebo spolupracujících subjektů v nějakých zájmových zemích. A to většinou končí smrtí a špatnou smrtí těch lidí, na kterých vám záleží jakožto jejich, ať už řídícím důstojníkovi nebo nějakým spolupracujícím partnerovi. A proto je to tak bolestivé a proto je to ta důvěra. To není jako nějaký technický, kde máme nějaké hračky, kde máme nějakou techniku, ale je to prostě o tom, že kvůli to umírají lidi, když ty lidi za peníze vynáší ty informace. Já jsem zmiňoval tu cambridgeské pětku, to je taky pěkná televizní série. Nejznámější z nich byl Kim. Filmy.

Martin Ondráček: Jo, ano.

Tomáš Kopečný: Byly. Spoustu mrtvých lidí. Kvůli němu nakonec utekl přes Bejrút do Moskvy. Takhle přesně šéf německé ANO to samé, tak utekl. Teď nevím kudy do Moskvy, ale taky utekl do Moskvy. Jo, ale takový ten hlavní strašák třeba amerických služeb je Aldrin, Aldrin, Ames, CIA. A zase o něm je pěkná knížka je pěkný film. Trvalo to dlouhé roky, spoustu lidí kvůli němu umřelo a jediné, co on chtěl dolary, postupně další a další statisíce dolarů. Nakonec se dostal až na čtyři a půl. Ten teď sedí v americkém vězení. Doživotí.

Martin Ondráček: No, musím říct, že tohle je velmi zajímavá část, jako trochu jako utajená historie. Mohli bychom jednou udělat díl, který se bude věnovat těmto případům, protože to nejsou normální detektivky. To jsou skutečné příběhy, kdy jde o život. Tak byste jako fascinovaný, jakou ti lidi měli drzost a a a a a a jak proběhlo odhalení těchto lidí? A koho? Kolik lidí oni vzali s sebou? Já chci jenom teď říct, že den předtím Hannig svým zatčením v pondělí 5. Října tak řekl současný šéf této německé tajné služby v Bundestagu, že Rusko je náš největší protivník. O čtyři dny později americký prezident oznámil, že od tohoto protivníka začne kupovat naftu.

Martin Ondráček: A když si ten týden budeme shrnovat dál, tak v pátek Trump pozastaví sankce na tu naftu, v sobotu vyzve Ukrajinu a co najde nového? Prezidenta? V neděli vyhlásí tzv. energetické příměří, o kterém Kyjev ani Moskva zřejmě neví. V pondělí Kreml řekne, že kontakty pokračují. Lavrov že si Ukrajina oddechne, Zaslouží A Rusko zasáhne šest energetických zařízení a Evropa týž den schválí největší sankční seznam od začátku války. Co bude dál? V pátek a čtvrtek jednají evropští lídři na summitu. Republikán Fitz Patrick chce, aby Sněmovna reprezentantů hlasovala o zákazu dovozu ruské nafty 3. Listopadu jsou v Americe volby do Kongresu a tanker, kterému média říkala první loď s ruskou naftou, podle sledovacích lodí přivezl do Severní Karolíny hnojivo. Ale není to úplně jasný no. Co bude dál? Kdybyste měl po tomhle tom týdnu Tomáši, říct pro nás lidi, který

Martin Ondráček: celou tu situaci sledujou, říct nějakých optimistických pár vět na konci, co byste řekl?

Tomáš Kopečný: Evropa je Ukrajina je mnohem méně závislá na Americe, než tomu bylo před rokem a půl. Raketovým tempem roste ta nezávislost. A je to dobře, protože skupina lidí okolo Donalda Trumpa, která neváhá použít jakýchkoliv prostředků, aby se obohatila, tak. By chtěla této zranitelnosti ze závislosti využívat, ale když ji ukončujeme, zmenšuje, tak jsme tím pádem sami víc a víc v bezpečí. Praktický dopad těch sankcí na ruskou ekonomiku nějaký bude, ale není to rozhodně tak, že by Trump vládl absolutistické, jak bych si přál. Můžeme očekávat hned po těch primárkách legislativní zářez a boj o pokračování téhle výjimky. Myslím teda výjimky ze zákazu dovozu ruské ropy, ruské nafty. Takže jenom vidíme jako podkopání se určitého okruhu okolo Donalda Trumpa, které ale vlastně zaplať pánbůh na Evropu ani na Ukrajinu nemá tak velký dopad, jak by si v Moskvě nebo část Washingtonu Washingtonu přáli.

Martin Ondráček: Fajn, to byl dnešní podcast. Dnešní vydání. Poslední, ne poslední, ale nejčerstvější vydání podcastu Komu zvoní hrana s Tomášem Kopeckým a Martinem Vondráčkem. Pokud s námi běháte a trénujete na půlmaraton, tak ještě chvilku poběžíte nebo běžíte sakra rychle. Jestli jste právě teď doběhli, protože jsme někde kolem 90. No spíš kolem 100 minut. Tomáši, moc vám děkuju, příští týden se vidíme znovu. Přeju Vám, opatrujte se. A kde na vás neskočí žádná chřipka a my se vidíme zase příští středu. Tomáši, mějte se krásně.

Tomáš Kopečný: Mějte se.

Martin Ondráček: Díky, mějte se famfárově.

Další hlas: Ahoj zvoní tobě.

‍